Ottův slovník naučný/Paludan-Müller
| Ottův slovník naučný | ||
| Paludamentum | Paludan-Müller | Paludella |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Paludan-Müller |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 126. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Související články ve Wikipedii:Frederik Paludan-Müller(WD) |
|
Paludan-Müller Frederik, básník dánský (* 1809 v Kjerteminde – † 1876 ve Fredensborgu). Již jako studující práv r. 1831 vydal některé básně a romantické drama Kjänlighed ved Hoffet (1832), jimiž obrátil na sebe pozornost, a pracemi dalšími, jako byronskou básní Dandserinden (1833), vynikající vtipem a bohatostí myšlenkovou, pak dramatem Amor og Psyche (1854, 8. vyd. 1883), jež co do formové dokonalosti jest asi jeho nejlepším dílem, pojistil si již jméno vynikajícího básníka. R. 1835 dokončil studie, avšak nevstoupil do praxe, nýbrž pracoval literárně a stále se stejným úspěchem: r. 1837 vydal Trochder og Jamber a r. 1836–1838 Poesier, 2 sv., sbírku to fantastických her (Eventyr i Skoven, Alf og Rose, Fyrste og Page) a básní (Poetiske Fortällinger, Blandede Digte). V l. 1838–40 cestoval najmě po Italii a střední Evropě, načež usadil se v Kodani, kde žil v ústraní. Rychle za sebou pak následovaly dram. básně: Venus (1841); Dryadens Bryllup (1844) a Tithon (1844), pak zejména Adam Homo (1842–49, 3 sv., 8. vyd. 1893), velká satirická báseň, s počátku nejméně oblíbená a pochopená, ačkoli v ní silnými rysy a výrazně lící soudobý směr realistický a pachtění novodobého člověka po cti a veřejném uznání, jakož i jeho bezideálnost. Vlivem Hegelovým a Martensenovým obrátil se k nábožensko spekulativní poesii a vydal r. 1853 veršovanou apologii křesťanství Luftskipperen og Atheisten, pak pěkné a duchaplné básně téhož směru: Paradiset; Abels Dad; Kain; Ahasverus; Kalanus a Benedikt fra Nursia (1854–62, v souboru jakožto Sex Digte, 4. vyd. 1883), jež měly značný vliv na norskou literaturu vůbec svými hlubokými náboženskými názory. Mimo to napsal prosou povídky Ungdomskilden (1865) a soc. román Ivar Lykke's Historie (1866–73, 3 sv.), líčení to života dánského za Bedřicha VI., pak drama Tiderne skifte (1874) a malou, avšak utěšenou báseň Adonis (1874). P. náleží jak bohatostí myšlenek, tak jejich hloubkou a mravností i formální dokonalostí a krásou k nejlepším básníkům dánským XIX. století. Jeho básnické spisy Poetiske Skrifter vyšly r. 1878–79 v 8 sv. Srv. J. Brandes, Danske Digtere; Lange, Frederik P. (Kodaň, 1899). – Jeho bratr Kaspar Peter P., historik dán. (* 1805 – † 1882), byl od r. 1872 prof. na universitě kodaňské. Napsal: Jens Andersen Beldenak (2. vyd. Odense, 1837); Cola di Rienzi (1838); Macchiavelli (1839); Grevens Fejde (1853–54, 2 sv.) a De forste Konger af den oldenborgske Slägt (1874).