Ottův slovník naučný/Palmy
| Ottův slovník naučný | ||
| Palmus | Palmy | Palmyra |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Palmy |
| Autor: | Josef Dědeček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 121–122. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Arekovité |
|
Palmy (Palmae), čeleď rostlin 1děložných obsahující převahou stromy často značně vysoké, jejichž hlavní kořen záhy odumírající nahrazen jest četnými jednoduchými nebo rozvětvenými kořeny vedlejšími. Kmen, t. zv. rokyt, palem jest obyčejně štíhlý a válcovitý, někdy u zpodiny nebo uprostřed značněji ztloustlý, nebo jest tenký rákosovitý a zároveň až 150 m dl., nebo jest úplně zkrácený. Zpravidla jest rokyt jednoduchý (s výj. Hyphaene thebaica) n. opatřen větvemi jen podzemními a přízemními, sloužícími k množení palem, a brázděn na povrchu na příč buď kroužkovitými jízvami po odpadlých listech n. obalen jejich často trnitými řapíky nebo pochvami. Uvnitř má rokyt hojné roztroušené cevní svazky přispávající k jeho pružnosti a vbíhající na jeho povrchu do listů. Tyto, t. zv. vějíře, tvoří na temenu rokytu obyčejně mohutnou korunu n. koš a jsou jen zřídka celokrajné; častěji jsou zpeřeně n. vějířovitě rozdělené, vůbec velmi různotvaré a obyčejně více méně kožovité. Konce útlejších vějířů n. jejich úkrojků bývají podél žil roztřepené a nejdolejší úkrojky listův ostnité. Květy velmi drobné a neobyčejně četné skládají štíhlé, v laty sestavené klasy n. palice vynikající buď z paždí listů nebo tvořící na vrcholu kmene vzpřímenou latu (Corypha a. Sagus). Mladé květenství palem obaleno jest dvěma n. několika tuhými, prchavými n. stálými pochvami. Květy jsou téměř vždy pravidelné, pometáním 1pohlavní a pak buď jedno- n. 2domé a skládající se z 5 tříčlených přeslenů, z nichž 2 náležejí obalu (kalichu a koruně), 2 tyčinkám a u pestíkových květů 1 přeslen (zřídka 2) plodolistům. Kalich jest zřídka zelený; častěji jest růžový n. žlutý jako koruna. Místo pravidelných 6 tyčinek bývají někdy pouze 3, nebo jest jich 9 n. 12 i více s nitkami prostými n. více méně srostlými a s prašníky do vnitř obrácenými. Svrchní 3pouzdrý semeník skládá se ze 3 (zřídka 6) obyčejně spolu srostlých plodolistů, chovajících po 1 vajíčku, z nichž nejčastěji pouze 1 bývá oplozeno. Čnělka lest krátká n. chybí úplně. Plod jest buď bobule (na př. datle) nebo peckovice, ne-li ořech (ořech kokosový), vyvinuje se buď pouze z 1 nebo ze všech 3 plodolistův a jest dle povahy semeníku na povrchu buď hladký nebo šupinatý. Oplodí skládá se z tuhé pokožky, ze střední cevami oplývající vrstvy a z vnitřní vrstvy, která někdy dorůstá v tlustou a velmi tvrdou pecku. Tato jest na místě, kudy se má klíček na povrch prodrati, buď slabší neb úplně děravá. Semeno obsahuje hojně suchého n. olejnatého, často velmi tvrdého bílku, v němž blíže povrchu uložen malý, kořínkem ku povrchu obrácený zárodek. P., zvané pro svůj namnoze ztepilý vzrůst (ne-li zároveň i pro mnohonásobný užitek) královnami (principes = kněžnami) rostlinstva, daří se v počtu asi 1000 druhů téměř výhradně v tropických krajinách zvláště v poříčích a na břehu mořském a to ve větším počtu v polokouli západní než ve východní. Jejich nejsevernější hranice sahá po 43° 45' s. š. (v okolí Nizzy) a nejjižnější hranice asi po 40° j. š. (na ostrově Pittu). Jako ubývá palem od rovníka směrem k severu a jihu, tak ztenčuje se počet jejich i ve směru vertikálním: nejvyšší stanoviště dosahují na Himálaji, kde daří se Ceroxylon andicola ještě ve výši téměř 3000 m n. m., t. j. dvakrát větší než naše Sněžka. Dle povahy semeníku a plodu Drude dělí p. v podčel. Lepidocarynae, Borassinae, Ceroxylinae a Coryphinae. I. Lepidocarynae (šupinoplodé). Listy zpeřené n. vějířovité, květy dvojaké semeníku s plodolisty spolu srostlými, opatřeného na povrchu krunýřem šupin spirálně sestavených, koncem dolů směřujících a posléze zkřemenělých. Plod, bobule, vyrůstá ze všech 3 dvouvaječných plodolistů, jest však 1semený. K nim náležejí: 1. Calameae, rotany n. p. rákosovité, jejichž tenký, někdy pnivý kmen jest oddáleně listnatý, listů zpeřených, květy jsou 2domé a plody zvící lískových n. vlašských ořechů. (Calamus L. neb Dae. monorops Bl.) – 2. Raphieae, kmene tlustého, v mládí často škrobovitého, listů zpeřených, květů 1domých a plodů zvíci slepičího vejce. (Metroxylon Rottb., Sagus Rumph.) – 3. Mauritieae, kmene sloupovitého, s listy vějířovitými, s květy 2domými a s plody až zvíci slepičího vejce. (Mauritia L. a Lepidocaryum Mart.) II. Borassinae (lontarovité). Přímý, jednoduchý n. rozvětvený kmen má listy vějířovité, květy 2domé a plody buď rozpadávající se ve 3 jednosemené oříšky, nebo 1semené a z jediného plodolistu vzrostlé. 1. Borasseae: a) s kmenem jednoduchým (Borassus L. a Lodoicea Labill); b) s kmenem rozvětveným (Hyphaene Gärtn.). III. Ceroxylinae (voskovlňovité). Na kmenu rozmanitého tvaru jsou listy sudozpeřené, květy obyčejně 1domé a plody 1semené. – 1. Cocoineae, kmen obyčejně průměrně vysoký nebo vyšší, listy s pírky úzkými a tuhými, o tlusté střední žíle, pochvy 2, stálé, a plod ze 3 plodolistů vyvinutý, 1semený, s peckou o 3 porách a semenem srostlým s bílkem. (Cocos L., Elaeïs Jacq., Attalea HBK., Jubaea HBK.) – 2. Arecineae, kmen zpravidla vysoký, lístky se silnou žilou, pochvy 2 za květu prchavé, plod jako u předešl., avšak bobule n. ořech semene s bílkem nesrostlého. (Areca L., Euterpe Mart., Oreodoxa Willd.) – 3. Hyophorbeae, kmen buď nízký nebo vysoký n. rákosovitý, lístky i o několika silných žilách, pochvy 4, bobule 1sem., z jediného plodolistu vyrůstající. (Ceroxylon HB., Chamaedorea, Hyophorbe.) – 4. Geonomeae, kmen buď nízký rákosovitý n. žádný, listy někdy pouze 2klané i s mnohými žilami, pochvy 2, bobule pouze z 1 plodolistu vyvinuté a drobné (pouze u r. Phytelephas značně velké, několikasemené peckovice. Geonoma Willd., Manicaria Gaertn.). – 5. Iriarteae, kmen sloupovitý, někdy uprostřed vřetenovitý, na tlustých vzdušných kořenech postavený, listy lichozpeřené s lístky rhombickými, někdy značně velikými a zubatými; pochev 4–6 stalých, květy 1- n. 2domé, bobule pouze z 1 plodolistu se vyvinující. (Iriartea R. et P., Klopstockia Karst.) – 6. Caryotineae s kmenem obyčejně sloupovitým a vysokým, listů jednoduše n. dvojnásob zpeřených, pírek o 1 n. více paprskovitých žilách. Květy 1- n. 2domé s 1–3 plodolisty spolu srostlými a plody 1-3semené bez pecek. (Caryota L., Arenga Labill.) IV. Coryphinae (sarybovité). Kmen tlustý, často vysoký, obalený nahoře zbytky listů zpeřenon. dlanitodílných. Pochev jest několik, malých a stálých. Květy jsou 2domé n. obojaké a plody 1–3semené bobule n. peckovice. – 1. Phoeniceae, listy lichozpeřené s pírky brázděnými, květy 2domé a plody dužnaté bobule (Phoenix L.). – 2. Sabaleae, listy vějířovité, květy obojaké n. 2domé a plody peckovice n. bobule. (Chamaerops L., Sabal Adans., Copernicia Mart.)
P. skýtají tuzemcům neobyčejného a mnohá z nich i rozmanitého užitku jednak svými kmeny a listy, jednak plody a různými šťavami. Zvláště prospívají cevními svazky na různá pletiva: americký rod Sabal, Attalea a Raphia, evropský r. Chamaerops a v. j.; škrob dobývá se z r. Arenga (Vých. Indie a j.), Metroxylon (Sund), Sagus (Molucké ostr.), Oreodoxa (Záp. Indie) a Mauritia (Brazilie); cukr, po případě vino a j. lihoviny dává Arenga, Borassus (Vých. Indie, Ceylon a j.), Raphia vinifera (Afrika), Phoenix, Cocos a j.; olej dobývá se z r. Cocos a Elaeïs (Afrika); vosk vypocuje se z listů r. Copernicia (Brazilie) a z kmenů jihoamerických r. Klopstockia a Ceroxylon; rostlinnou slonovinu dávají jádra jihoamer. r. Phytelephas a jiný tvrdý materiál na soustružnické zboží pecky ořechů rozl. druhů. – Některé p., na př. Cocos, pěstují se pro užitek po všech tropických končinách, mnohé, na př. Corypha, Seafortia, Caryota, Phoenix a j., jsou ozdobou teplých skleníků, Chamaerops vysazuje se v Čechách na léto i do sadů, kdežto Latania borbonica (druh palem vějiřovitých) a Phoenix reclinata (druh palem zpeřenolistých) dochází obliby i v mnohých domácnostech. V tomto případě vyžadují p. v létě hojné vláhy a v zimě jen skrovného zvlažování odraženou vodou; vůbec pak občasného kropení a omýváni listův. – P. v symbolickém smyslu znamenají krásu, trvanlivost, mír, vítězství a pod. – Mnohé druhy palem rostly již v dobách třetihorních, z nichž některé i v Čechách. Děd.