Ottův slovník naučný/Pallium

Ottův slovník naučný
Palliser	Pallium	Pall Mall

Údaje o textu
Titulek:	Pallium
Autor:	František Vacek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 113–114. Dostupné online
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pallium

Pallium: 1) P. u Římanů svrchní roucho, jako u Řeků himation (v. t.).

Č. 2997. Pallium.

2) P. círk. odznak náležitý papeži a od něho propůjčovaný metropolitům, má tvar volného obojku o dvou připojených svislých koncích, z nichž jeden splývá na prsa, druhý na plece; je z bílé vlny a ozdobeno šesti kříži, vyšitými černým hedvábím (vyobr. č. 2997.). Vlna k p-iím stříhá se se dvou beránků, obětovaných na oltáři kostela sv. Anežky v Římě každého roku dne 21. led. O zpracování vlny pečují klášt. panny. V předvečer svátku sv. Petra a Pavla (28. čna) nová p-ia kladou se na hrob sv. Petra, načež druhého dne bývají uschována poblíž kathedry téhož světce. O původu p-ia jsou různé domněnky. Starší badatelé pokládali je za imitaci velekněžského náramenníku (efódu) ze Starého zákona nebo za čestné roucho, kterým císařové Vých. říše vyznamenávali metropolity (viz Ómoforion); novější zastávají míněni, že prvním p-iem byl plášť sv. Petra. Posud trvající význam p-ia vyjádřen jest slovy pap. Vigilia z r. 545: »Udělujeme ti p.,« psal arcibiskupu arlesskému Auxaniovi, »poněvadž za to máme, že hodno jest, aby kdo nás zastupuje, nosil i roucho naše«. Od VIII. stol. počínajíc dostávalo se p-ia všem metropolitům bez rozdílu, zda byli apoštolskými vikáři čili nic. Východní patriarchové užívali p-ia a udíleli je svým metropolitům zcela samostatně, t. j. bez svolení papeže. Teprve působením Innocence III. ustanoveno bylo na sněmu Lateránském IV. (1215), aby východní patriarchové p. přijímali od papeže a pak teprve udíleli je svým metropolitům. Vedle norem kanonického práva (De usu et auctoritate pallii, X 1, 8; De electione, X 1, 6) metropolita (patriarcha, exarcha, primas, arcibiskup) povinen jest v době tří měsíců po svém posvěceni pod ztrátou úřadu žádati papeže za propůjčení p-ia a přijmouti je buď osobně nebo skrze plnomocníka v kostele sv. Petra v Římě. Pokud se mu ho nedostalo, nesmí ani visitovati diécési ani svolávati sněm provinciální ani přijímati appellace. Za udělení Pallium-ia odvésti jest poplatek, obyčejně 5% t. zv. komorní taxy. Papež užívá p-ia při všech bohoslužebných úkonech, metropolita jen o velikých svátcích (festa pallii), při svěcení biskupů, žehnání opatů, svěcení chrámův a pod. P. jako zevní znamení přenesené působnosti pozbývá významu při smrti toho, komu bylo propůjčeno, a má s ním vloženo býti do hrobu. Biskupům dostává se někdy p-ia jako vyznamenání a tudíž bez rozšíření jejich pravomoci. Vac.

3) P. corporale viz Corporale.