Ottův slovník naučný/Pallavicini

Údaje o textu
Titulek: Pallavicini
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 112–113. Dostupné online
Licence: PD anon 70

Pallavicini [-číni]: 1) P. šlechtická rodina italská; připomíná se v X. stol. v Lombardsku, r. 1360 nabyla tam markyzátu a r. 1427 získala si patriciát benátský. Do dneška jsou tři větve rodu P. v Italii; z linie t. zv. Cevské pochází Emilio P. di Priola (v. P. 2). Z ostatních nejznámější jsou Hubert († 1269), slavný ghibellin za císaře Bedřicha II.; P. Sforza působil vojensky ve službách Ferdinanda I. zejména v Uhrách a zemřel r. 1585. Ferrante, své doby na slovo vzatý spisovatel, r. 1644 byl v Avignonu papežskými úřady upálen pro své jedovaté satiry proti Římu a papežství. Z větve Janovské Gian Luca († 1773) vstoupil r. 1733 do služeb císařských a věnoval se vojenství, hlavně námořnímu. Účastnil se války turecké i války o dědictví rakouské; dosáhnuv nejvyšších hodností a úřadů ve vojsku i v Italii, odstoupil r. 1768 do soukromí. Jeho syn Karel († 1789) prošel rovněž drahou vojenskou, prodělav válku sedmiletou a tureckou, kdež zhynul na těžké poranění. Syn Karlův Eduard r. 1803 dosáhl v Uhrách indigenátu; jeho syn Alfons r. 1868 vymohl pak pro svůj rod titul markraběcí. Tato větev rakouská rozšířila se také do Bavor.

2) P. Emilio marchese di Priola, generál italský (* 1824 v Janově – † 1901). Po svých studiích ve voj. akademii turinské vstoupil do armády sardinské a r. 1848 zúčastnil se ve pluku bersaglierů vojenské výpravy, r. 1854 výpravy krymské. R. 1859 vyznamenal se u Casale a San Martino a po míru ve Villafrance jmenován majorem. R. 1862 jako plukovník 1. pluku bersaglierů zajal Garibaldiho 28. srpna u Aspromonte. Později vynikl energií, s níž postavil se proti řáděni lupičů v jižní Italii, jmenován generálem a r. 1888 velitelem římského armádního sboru. Již r. 1880 jmenován senátorem. V l. 1890 až 1893 byl prvním generálním pobočníkem krále italského.