Ottův slovník naučný/Palimpsest
| Ottův slovník naučný | ||
| Palilia | Palimpsest | Palindrom |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Palimpsest |
| Autor: | Robert Novák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 106. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Palimpsest |
|
Palimpsest (z řec. παλίμψηστος = opět vyškrábaný, lat. codex rescriptus) sluje rukopis, na kterém původní písmo pečlivě bylo odstraněno a nové napsáno. Za tím účelem byl papyrus vlhkou houbou přetírán a písmo, jež na něm se vyskytovalo, takto smýváno (p. papyrový), aneb pergamen nožem seškrabován a pemzou pak opět uhlazován (p. pergamenový). Toto přepisování rukopisů bylo již ve starověku obvyklé, ježto psací látky, zejména pergamen, nebyly laciné. Velkou měrou rozmohl se způsob ten ve středověku. Tehdy v klášteřích jak na západě, tak na východě vyškrabávány zhusta rukopisy obsahující památky pohanské, t. j. na největším díle spisy staroklassické, i psány pak na ně obyčejně díla církevní. Než písmo původní v rukopisech takových nevymizelo úplně, nýbrž zanechalo vice méně čitelný text, jenž chemickými reagentiemi mnohdy dosti jasně vyniká. Přečtením takového písma nabýváme rukopisů velmi starých a vzácných, jako na př. pro Plauta (cod. Ambrosianus), pro Liviovy knihy 3—6 (cod. Veronensis) a j.; mnohdy poznáváme takto památky, jež se nám jinak vůbec nezachovaly. Tak objeveny tímto způsobem před 80 lety listy a řeči Frontonovy, větší zlomky z Ciceronova spisu o státě (de re publica), hojné úryvky z řečí téhož spisovatele, jichž odjinud jsme neznali. O něco později přišly na jevo týmž způsobem Gaiovy instituce, složené kolem r. 161 po Kr., v posledních letech některé zlomky z historií Sallustiových (fragmenta Aurelianensia).
Někdy bylo z pergamenového p-u seškrabáno i druhé písmo a napsáno tam písmo třetí; to jsou tak zv. codices ter scripti. Takové pergamenové listy — celkem 12 — nalezl A. F. Pertz v Britském museu. Listy ty obsahují nejprve zlomky římského historika Grania Liciniana v unciálním písmě asi ze VII. století po Kr., na textu tom čásť spisu římského grammatika psanou asi v IX. stol., posléze jako text třetí úryvek z Chrysostoma v jazyku syrském, psaný asi v XI. století. Než nejenom pohanská literatura v rukopisech pergamenových byla vyškrabována, nýbrž začasté i texty církevní, jak vysvítá i ze zákazu vydaného proti jednání takovému synodou Konstantinopolskou r. 692 po Kr.
Objevy p-ů obohacena byla zachovaná literatura staroklassická měrou značnou; i v různých směrech jiných nové rukopisy ty přinesly studiu staroklassickému užitek hojný. Největší zásluhu o vypátrání jich mají A. Mai a Niebuhr. — Srv. Mone, De libris palimpsestis tam latinis quam graccis (Karlsruhe, 1855); Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter; Th. Birt, Das antike Buchwesen in seinem Verhältnis zur Litteratur (Berl., 1882); K. Dziatzko, Untersuchungen über ausgewählte Kapitel des antiken Buchwesens (Lip., 1900). RN.