Ottův slovník naučný/Palermo

Ottův slovník naučný
Paleologové	Palermo	Pales

Údaje o textu
Titulek:	Palermo
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 93–95. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Provincie Palermo
Související články ve Wikipedii: Palermo

Palermo: 1) P. (lat. Panormus), hl. město ital. prov. t. jm. a ostrova Sicilie, leží na sev. jeho břehu na 38° 6' 44'' s. š. a 13° 21' 11'' v. d. Gr. při západní straně půvabného Palermského zálivu moře Tyrrhenského, který otvírá se k v. mezi skalnatým a malebným břehem Monte Pellegrino na sev. a mysem Zaffarano na jv. a za nímž prostírá se úrodou svojí proslulá rovina Conca d'Oro (»zlatá škeble«), uzavřená polokruhovým pásmem horským a pokrytá villami a bujnými zahradami. Podnebí města jest velice zdravé, stejnoměrné a mírné, průměrná teplota zimy činí +12 °C, počasí jest největší čásť roku jasné a příjemné, tak že P. jest jedním z nejpříhodnějších přezimovacích míst pro prsní nemoci. Pro tyto příznivé poměry klimatické, nádhernou polohu při krásném zálivu mořském, rovnající se téměř krajinářskými půvaby poloze Neapole, vzácnou úrodnost okolní krajiny a bohatý ruch i život obchodní a hospodářský vůbec město má příjmí »šťastné P.«. V něm sbíhají se železn. trati P.-Girgenti-Porto-Empedocle (144 km) a Messina-Cefalu-P. (232 km) dráhy Sicilské, P.-Mazzara-Marsala-Trapani (195 km) dráhy západosicilské a lokální dráha P.-Corleone (68 km) a má 310.352 obyv. (1901). P. má tvar lichoběžníku, přiléhajícího východní základnou k moři a rozděleného 2 hlavními třídami, Corso Vittorio Emanuele a Via Macqueda, které protínají se pravoúhle na náměstí Vigliena, na 4 čtvrti, k nimž připojuje se na sz. za bývalými hradbami, proměněnými v krásné boulevardy, čtvrť moderních vill. Na jihových. části mořského břehu táhne se nádherná promenáda La Marina a Foro Italico od hráze starého přístavu až k veřejné zahradě, zvané nyní Flora a dříve Villa Giulia. Ulice uvnitř města, seskupené kolem osmihranného náměstí Vigliena, jsou většinou úzké, avšak čisté a dobře dlážděné. Náměstí jsou rozsáhlá a pěkná, jako: Piazza Marina s krásnými palmami a veřejnou zahradou (Giardino Garibaldi), Piazza Pretoria s nádhernou kašnou z r. 1550, Piazza Bologni se sochou Karla V. z r. 1631, Piazza della Vittoria na konci třídy Viktora Emanuele na obvodě města s pomníkem Filipa V. před královským zámkem, Piazza del Duomo, obklopená od r. 1753 zděnou balustrádou se 16 sochami svatých, Piazza della Rivoluzione se sochou genia města, Piazza Croce del Vespro s křížem na mramorovém sloupu, obklopeném zábradlím z kopí a halaparten, který postaven zde r. 1737 na pamět »sicilských nešpor«, Piazza Ruggiero Settimo s 2 pomníky a j. v. Z městských bran stojí dosud Porta Felice z l. 1582 až 1637 a Porta Nuova z r. 1584, mající podobu slavobrány. Pamětihodným místem jest také zmíněná již Giardino Flora, jedna z největších a nejkrásnějších veřejných zahrad Italie, založená r. 1777, se sousoším novořeckých námořních hrdin, bratří Kanaris, a pomníkem Bedřicha II., na z. odtud jest bohatá zahrada botanická z r. 1785, na sev.-z. konci města za Porta Macqueda pak jest Giardino Inglese s jízdeckou sochou Garibaldiho. Z ostatních pomníků města ještě jmenujeme sochu Viktora Emanuele před hlavním nádražím, velkoprůmyslníka Floria a na blízku města památník na místě, kde tábořil Garibaldi r. 1860 při obléhání P-ma.

Avšak hlavní stavební památnosti města jsou jeho paláce, 295 kostelův a kaplí a 70 bývalých klášterův. Z chrámů nejznamenitější jest kathedrála sv. Rosalie, zřízená v l. 1169–85 za Viléma II. v gotickém slohu, avšak od té doby několikráte přestavovaná, zvláště ozdobená krásným portálem v l. 1426 až 1458, avšak znetvořená v l. 1781–1801 kupolí a postranními apsidami, spojená dvojitou arkádou s krásnou zvonicí z XII. stol. a arcibiskupským palácem, má porfyrové náhrobky Rogera II., jeho dcery Konstancie, císaře Jindřicha VI. a Bedřicha II., jakož i hrobku arcibiskupskou a kapli sv. Rosalie se stříbrnou rakví této světice z r. 1631. Jedním z nejstarších normanských kostelů jest San Giovanni degli Eremiti z r. 1132, tvaru egyptského kříže s 5 kupolemi, krásnou křížovou cestou a zbytky staré mešity. Nejrozsáhlejší chrám města jest sv. Dominika z roku 1458 s prostorou pro 12.000 osob, v němž pochovávají se vynikající Siciliáni. Dále jmenujeme chramy: San Cataldo s 3 kupolemi, arabským cimbuřím a mosaikovou podlahou, La Martorana z r. 1143, úplně přestavěný, ve slohu byzantském s normanskou věží a mosaikami, San Salvatore, skvostná to stavba od Amata z r. 1628, San Giuseppe de' Teatini, veliká sloupová basilika bohatě ozdobená mramorem, Santa Caterina slohu barokového, Casa Professa v přeplněném slohu staveb jesuitských, Olivella s krásným oratoriem, San Antonio slohu byzantského, del Carmine Maggiore s četnými kaplemi, Santa Maria della Catena u přístavu, který se zde uzavíral řetězem, kapucínský klášter před branou Porta Nuova s podzemními hrobkami zámožných měšťanův, Badia della Magione, kostel Německých rytířův s četnými jejich náhrobky, konečně klášter Santa Maria di Gesǜ, proměněný v kasárny.

Ze světských budov na předním místě stojí královský palác (Palazzo Reale), směsice to staveb z nejrůznějších dob, od nejstarších časů normanských až do r. 1787. Má staronormanskou kapli a sál Rogera I. s nádhernými mosaikami a ornamenty normanskými a hvězdárnu vys. 75 m, v níž Piazzi objevil planetu Ceres. Naproti němu jest Palazzo Sclafani s arkádami a velkolepou freskou z XV. stol., nyní v kasárny proměněný. Krásný jest soudní palác z l. 1307–80, dříve zvaný Palazzo Chiaramonti a nyní obyčejně lo Steri, radnice (Palazzo della Città), budova universitní a finanční, Palazzo Abbatelli, San Cataldo, Forcella, Ajutamicristo, Geraci, Riso a j., většinou ve slohu rokokovém. Z římského starověku pocházejí katakomby, objevené r. 1785 u brány Porta Ossuna, kdežto římský dům, odkrytý r. 1869 na Piazza Vittoria, byl opět zasypán a jeho mosaiková podlaha uložena v nár. museu.

Přístav palermský skládá se ze starého přístaviště, zvaného Cala, ležícího uprostřed města, které však jest přístupno jen malým lodím, a z přístaviště nového, zřízeného na sev. konci P-ma na úpatí Monte Pellegrino s 2 moly a majáky, které pilným prohlubováním učiněno dostupným i největším lodím.

Z vyučovacích ústavů má město universitu, založ. r. 1779 a obnovenou r. 1850, která má 4 fakulty (práv., lékař., přírodověd.mathem. a filosoficko-literární), školu notářskou, lékárnickou, inženýrskou a porodnickou, botanickou zahradu, přírodověd. sbírky atd., 62 docenty a 1218 posluchačův. Mimo to je zde technický ústav, 3 lycea, 5 reálných škol, arcibiskupský seminář, ústav učitelův a učitelek, hudební konservatoř, umělecká škola, vyšší dívčí školy a ústavy, agrární ústav, škola pro obchodní námořnictvo, circolo filologico pro studium moderních řečí atd. Město má velikou národ. knihovnu se 151.000 svaz., 30.000 broš. a 1528 rukopisy, dále obecní knihovnu (Biblioteca comunale) s 216.000 svaz., 26.600 broš. a 3263 rukopisy, národní museum se vzácnými uměleckými sbírkami, antickými skulpturami, mosaikami a malbami, 4 stálá divadla, mezi nimi královské Teatro Bellini a Teatro Vittorio Emanuele, a veliké divadlo letní zvané Politeama. – Dobročinných ústavů jest přes 40 s ročními důchody do 2 mill. lir, mezi nimi veliká nemocnice, vojenská nemocnice, několik sirotčincův a útulen, nalezinec, chudobinec, blázinec, ústav hluchoněmých, slepcův atd.

Jedno z nejpřednějších míst mezi italskými městy zaujímá P. svým obchodem a námořní dopravou. Do přístavu palermského veplulo r. 1898: 1750 plachetních lodí se 104.604 t a 1838 parníků s 1,471.648 t a vyplulo 1755 lodí plachetních se 104.194 t a 1849 parníků s 1,484.019 t, z čehož největší čásť (21/2 mill. t) připadá na plavbu pobřežní, tak že v tom ohledu z italských přístavů předčí nad P. jen Janov a Neapol. Z plavby mezinárodní připadá většina lodí na Anglii, Německo a Nizozemí, jakož vůbec velkoobchod palermský jest z veliké části v rukou cizinců. Hlavní předměty vývozu jsou: agrumina (14 1/2 mill. lir), barviva (8 1/3 mill. lir), víno (2 1/3 mill.), vinný kámen (1 2/3 mill.), olivový olej, síra, mandle, kůže atd., dovozu pak: obilí a mouka (8 mill. lir), kamenné uhlí (9 2/3 mill.), kovy a stroje (1 5/6 mill.), dříví (1 2/3 mill.), zboží vlněné (1 1/4 mill.), bavlněné (1,1 mill.), hedvábné (1 mill.), kožené a krátké, petrolej, tuky atd. Podporou obchodu jsou 3 veliké banky, bursa, několik menších úvěrních ústavův, obchodní soud a komora. V městě jsou 3 nádraží, spojená okružní drahou, koňská dráha, telefon, elektrické osvětlení a krásný vodovod, postavený hned za panství arabského. – Průmysl není tak rozvinutý jako obchod. Největší továrnou jest slevárnou rejdařské firmy Florio-Rubattino z r. 1841, dále je zde několik parních mlýnů, továrny na zboží těstové, cukrovinky, lučebniny, nábytek (krásné stoly s mramorovými mosaikovými tabulemi) a rukavice, barvírny, jirchárny, knihtiskárny a veliká státní továrna na tabák.

Město jest sídlem prefekta, arcibiskupa, kassačního a appellačního dvoru, soudu I. stolice, generálního ředitelství sicilských drah, velitelství XII. armádního sboru, pěší divise a 2 pěších brigád, konsulů, mezi nimi i rakousko-uherského generál. konsula, atd.

V krásném okolí města dlužno zvláště vytknouti Monte Pellegrino (597 m vys.) s jeskynním chrámem sv. Rosalie s nádhernou vyhlídkou, na jeho úpatí villu Belmonte, dále královský letohrádek La Favorita v čínském slohu, zámky Zisa a Cuba z doby normanské, proslulý chrám Monreale, bývalý klášter San Martino, proměněný dnes v hospodářskou školu a j. v.

P. vzniklo jako foinická osada, nazvaná bezpochyby Machanath, t. j. tábor, která později jako karthaginská država byla střediskem punské moci na Sicilii a slula u Římanův Panormus. Tito zmocnilii se města r. 254 př. Kr. a učinili je municipiem, které r. 440 po Kr. padlo do rukou Vandalův, r. 515 Ostrogotův a r. 535 Byzantincův, kterým odňali je r. 830 Arabové, vládnoucí zde až do r. 1072, kdy je opanoval Robert Guiscard. Od Rogera II. P. bylo sídelním městem normanských králů sicilských, které zvláště velikého lesku nabylo za císaře Bedřicha II. R. 1266 připadlo s Neapolí Karlovi z Aujou, avšak již r. 1282 učinily hrozné »nešpory sicilské« konec franc. panství a Petr Aragonský korunován v P-mě na krále sicilského. Od té doby sídlil zde místokrál, avšak samospráva města byla dosti rozsáhlá, ale oligarchická. R. 1676 poraženo zde španělsko-nizozemské loďstvo od Francouzův, r. 1693 a 1726 zpustošilo město zemětřesení. V l. 1799–1815 Palermo bylo opět sídlem královského dvora, který byl z Neapole vypuzen Francouzi. R. 1820 vypukla zde vzpoura, která však záhy potlačena, tak jako nové vzbouření r. 1847, avšak při vzpouře r. 1848 lid palermský opanoval královský hrad, zvolena samostatná vláda pro Sicilii, svolán sicilský sněm, a teprve po krutých bojích vzdalo se město 15. květ. 1849 královskému vojsku. R. 1860 dobyl P-ma i s tvrzí s podporou lidu Garibaldi a připojil je k sjednocené Italii. R. 1866 vypukly nepokoje mezi městskou luzou, r. 1867 a 1885 zuřila zde cholera. Srv. La Lumia, P. (Pal., 1891); Bolaffio, Guida di P. (Milán, 1891).

2) P., ital. provincie na sev. břehu Sicilie, ohraničená na s. mořem Tyrrhenským, na v. provincií Messina a Catania, na j. Caltanissetta a Girgenti a na z. Trapani, měří 5047 km² a má (1901) 785.016 obyv., t. j. 155 na 1 km². Jest většinou hornatá, zvláště na v., kde výběžky pohoří Nebrodi dosahují největší výšky (Madonie 1975 m). S tohoto pohoří stéká řada říček k moři Tyrrhenskému (Imera, Torto, San Leonardo), kdežto k j. do průlivu Sicilského teče Belice. Půda jest úrodná a plodí hojně obilí (1 1/4 mill. hl), vína (1 mill. hl), agrumin (585 mill.), tabáku (4100 q), fíků, luštěnin, oliv atd. Důležit jest chov skotu a ovcí, sýrařství a máslařství, rybářství, zvláště lov tuňákův. Z užitečných nerostů dobývá se síra (16.700 t), sůl, vápenec, sádra, mramor, achát, alabastr, pískovec a tuf; průmysl a obchod soustřeďuje se téměř výlučně v hlavním městě. Provincie dělí se na 4 kraje (Cefalu, Corleone, P., Termini), důležitá města kromě P-ma jsou: Monreale, Carini, Partinico, Bagheria, Termini, Cefalu a Corleone. Tšr.