Ottův slovník naučný/Palauzov
| Ottův slovník naučný | ||
| Palauské ostrovy | Palauzov | Palava |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Palauzov |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 89. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
Palauzov (Палауэовъ): 1) P. Spiridon Nikolajevič, spis. rus. (* 1818 v Oděsse – † 1872), byl rodem Bulhar a vzdělal se v oděsském lyceu a na universitě heidelberské a mnichovské, kde dosáhl doktorátu z nauk národohospodářských. Později studoval dějiny Slovanstva na universitě moskevské a byl žákem Boďanského, načež byl úředníkem pro zvláštní rozkazy při ministerstvě nár. osvěty, pak censorem, r. 1853–56 byl při Paskeviči v Multanech a Valašsku, potom při hlav. veliteli kníž. Gorčakovu a byl činný v otázce přesídlení Bulharů do Ruska. Nějakou dobu byl též správcem varšavské celnice a potom organisoval v Gabrově první bulharskou školu. Znal několik jazyků, zejména novořečtinu. Práce jeho, z větši části ruské, vztahují se téměř vesměs k Bulharsku, Rumunsku a Rakousko-Uhersku. Nejdůležitější jsou: Věk bolgarskago carja Simeona (Petrohr., 1852, magisterská dissertace); Avstrija so vremeni revoljuciji 1840 g. (t., 1850); Jugovostok Jevropy v XIV v. (t., 1857); Vengrija v sovremennych jeja otnošenijach k Avstriji (t., 1861); Reformy i katol. reakcija v Vengriji (t., 1860); Rumynskija gospodarstva Moldavija i Valachija (t., 1859); Sinodik carja Borisa (Moskva, 1855); Unia i caruvanije to na Ivana Asěna (»Bъlgarski knižici«, 1858) a j.
2) P. Nikolaj Christoforovič, rodem z Gabrova v Bulharsku, pěstitel styků ruskobulharských, vzdělal se v oděsském lyceu (1842) a byl v Oděsse censorem, pak celním úředníkem. V l. 1854–1856 byl při hlavním staně ruském a snažil se ruské vlivuplné kruhy zpraviti o různých potřebách bulharských, o nichž dopisoval si též s různými vynikajícími osobnostmi, jako s arcibisk. Innokentijem, knížetem V. Čerkasským a j. Srv. »Slav. Izvěstija« (Petrohr., 1884); »Rus. Starina« (1892). Napsal též Iz prošlago Oděssy (»Sborník« L. M. Derihasa, Oděssa, 1894).
3) P. Vladimir Nikolajevič, kriminalista ruský (* 1851 z ruskobulharské rodiny). Právnická studia absolvoval v Oděsse r. 1872 s hodností kandidáta a byl od university vyhlédnut pro dráhu professorskou. R. 1876 uveřejnil magisterskou dissertaci K voprosu o formě učastija narodnago elementa v ugolovnoj justiciji (»Zap. Imper. Novor. Univ.«, sv. XX., i separ.) a r. 1878 ji hájil. V době války v l. 1877–1878 měl vynikající podíl v organisování civilní správy v Bulharsku. R. 1880 byl jmenován docentem, r. 1884 mimořádným professorem trest. práva na universitě v Oděsse. R. 1885 stal se doktorem na základě dissertace Postanovka voprosov prisjažnym zasědateljam po russ. pravu (»Zap. Imp. Nov. Univ.«, sv. XLIII., i separ.). R. 1886 P. byl jmenován řádným professorem trest. práva; od r. 1887 přednáší trestní právo hmotné i formální. R. 1894 vydal spis K voprosu o buduščem našem ugolovnom kodeksě, který jest věnován přehledu námitek učiněných od rozličných osob v příčině prvé osnovy všeob. části rus. zákoníka trestního. Napsal řadu statí do časop. »Žurnal Gražd. i Ugol. Prava«, »Zap. Imp. Novoross. Univ.«, »Jurid. Lětopisj«, »Žurnal Min. Nar. Prosv.«