Ottův slovník naučný/Pakoměřice
| Ottův slovník naučný | ||
| Pakobylky | Pakoměřice | Pakosch |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pakoměřice |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 38. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pakoměřice |
|
Pakoměřice, Pakomilice, ves v Čechách, hejtm. a okr. Karlín, fara Líbeznice, pš. Měšice; 7 d., 111 ob. č. (1900), fil. kostel Nanebevzetí P. Marie. Alod. panství P. má 2164,6 ha půdy, náleží k němu dvůr, parostr. pivovar, jest majetkem Ervína hr. NosticeRhieneka. Bývalá tvrz byla východištěm Čečků z Pakoměřic (v. Čeček z Pakoměřic). Po nich tu seděl Martin Pytel z Prahy s Matějem, měšťanem novoměstským (ještě před r. 1497), dále Vít, Martin a Václav z Rohovic, r. 1501 držela P. z polovice rodina z Vicemilic a Pražan Jiřík od věže, r. 1539 Johanka Penízková, Jiřík Koník, r. 1551 Bořanovští z Bytišky, r. 1617 Tomáš Ferd. Teyfl (později ze Zeylbergu a Höllenšteinu). Tento zemřel r. 1637 bezdětek, načež jeho jmění padlo jako odúmrť na cís. Ferdinanda II., který r. 1638 zapsal P. Oldřichovi Libšteinskému z Kolovrat. Jeho příbuzný Fr. Karel prodal P. r. 1652 Janu Hartvíkovi hraběti z Nostic.