Ottův slovník naučný/Pajk
| Ottův slovník naučný | ||
| Pajisij | Pajk | Pájka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pajk |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 35. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pajk Janko, spisovatel slovinský (* 1837 ve Sv. Pavlu ve Štýrsku), studoval klassické jazyky a slavistiku ve Vídni a byl v l. 1862 až 1872 professorem v Gorici, Kranji a Mariboru, odkud následkem Stremayrova nařízení měl se odebrati do Nového Města, avšak šel raději do výslužby. R. 1879 dostal se do Brna a r. 1887 jmenován profes. stát. gymnasia Františka Josefa ve Vídni, kde dosáhl téhož roku doktorátu filosofického. Literární činnost zahájil v oboru filologie rozpravou Nekateri fonetični zakoni našega jezika, později působil při reformách ve »Slov. Matici«, vydal rukopis z kranjského archivu obsahující slovinské přísahy z XV. stol., překládal Prešerna do latiny a jako dlouholetý vydavatel časop. »Zora« otiskl zde vlastní životopis Jungmannův, Kopernikův, Popův, Preradovićův, Robičův, Pogodinův a jiných. Z ostatních jeho rozprav zasluhuje zmínky O turškich Slovanih, rozbory Hamleta a j. prací Shakespeareových, rozprava o nár. básnictví a jeho pokusy napodobující národní zpěvy (Mustaf-aga; Smrt Hasan bega), jakož i výbor srbských národních zpěvů pro školu. Práce tyto uveřejňoval většinou ve »Slov. Narodu« a ve své »Zoře«, kde vyložil též theorii šestiměru a otiskl 7 básní (Daktilos), dokazujících tuto theorii, čímž vyvolal polemiku s Levcem a Levstikem. V pozdější době věnoval se skoro výhradně filosofii, vydávaje práce své skoro vesměs německy, jako: Principien der Newton'schen Forschungsmethode (Brno, 1880); Grundsätze der wissenschaftlichen Forschung (t., 1882); Ueber einige psychophysische Elemente d. Paedagogik (t., 1885); Zum Propaedeutikunterrichte (Vídeň, 1886); Zur Theorie der menschlichen Nachahmungen. Psychologische Studien (Brno, 1887); Platons Metaphysik (Vídeň, 1888) a Praktische Philosophie (t., 1899), v kteréž mezi jiným ukazuje na potřebu všeobecně mravného kodexu bez příměsků konfessionálně dogmatických, ježto filosofie se obrací k tomu, co jest všeobecně lidské v cítění i myšlení. Mravným býti znamená přiřaditi se světovým cílům a obecné kausalitě, ježto přírodní zákony ve svém soujmu jsou principie a vzory mravnosti. Veškerá příroda jde za jediným účelem konečným a mikrokosmos člověka jest tohoto celku nerozlučnou částí. Srov. »Č. Mysl.« 1900, str. 131 sl.