Ottův slovník naučný/Pailleron
| Ottův slovník naučný | ||
| Paíéón | Pailleron | Paimboeuf |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pailleron |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 30. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Édouard Pailleron |
|
Pailleron [-pajro͡n] Edouard, dramatik franc. (* 1834 v Paříži – † 1899 t.). Byl zprvu tajemníkem notářským, ale záhy oddal se cele literatuře. R. 1860 vydal knihu básní Les parasites, satiry to na pařížskou společnost, ale s nevalným úspěchem. Ani řada dalších básní v »Revue des deux mondes« v l. 1864–67 nevynikla nad obyčejnost. Za to jeho práce dramatické byly přijímány velmi vlídně, tak že P. věnoval se pak výhradně divadlu. Již první jeho kus Le parasite (v Odéonu, 1860) došel obliby, načež následovaly: Le mur mitoyen (1862); Le dernier quartier (1863); Le second mouvement (1865), vesměs ve verších. S úspěchem ještě větším setkaly se: jednoaktovka Le monde où l'on s'amuse (1868), která založila jeho slávu, pak Les faux ménages (1869); Hélène (1872); L'autre motif (1872); Petite pluie (1876) a L'âge ingrat (1879). R. 1881 P. napsal hlavní své dílo Le monde où l'on s'ennuie (na Théâtre-Français), nad míru vtipnou a kousavou satiru na salony akademické a výstřelky ženských snah vzdělávacích, jež s ohromným úspěchem a nesčíslněkráte byla hrána jak v Paříži a ve Francii vůbec, tak i v cizině. Krátce potom, r. 1882, P. byl zvolen členem Akademie. P-ovy práce následující jsou ceny mnohem menší, jako: Le narcotique (1882); La souris (1887); Cabotins (1894), satira na komediantství v politice, ve světě uměleckém a spisovatelském, v níž Coquelin ml. sám sebe na jevišti karikoval. Mimo to ještě napsal: Le chevalier Trumeau (1880); Pendant le bal (1881), obě jednoaktovky; pak poesie: Amours et haines (Pař., 1869); Le départ (t., 1870); Prière pour la France (t., 1871); La poupée (1884), a posléze Discours académiques (1886); Emile Augier (1889) a Pièces et Morceaux (1897). Jakožto spoluvlastník »Revue des deux mondes« P. měl v pařížských officiálních kruzích literárních značný vliv. Do češtiny přeloženy: Jiskra dvakrát (B. Klimšovou a K. Voitlem), Libánky na kahánku (Le dernier quartier) J. V. Fričem a Myška Kühnlem. V rukopise jsou B. Fridovy překlady Myšky a Světa nudy. Srv. Antony, Edouard P. (»Revue internationale«, 1884–85, sv. V.); L. Lacour, Le théâtre de M. P. (»Nouvelle Revue«, 1881, t., XIII.).