Ottův slovník naučný/Paeonia L.

Ottův slovník naučný
Paenultima	Paeonia L.	Paeonius

Údaje o textu
Titulek:	Paeonia L.
Autor:	Jan Vilhelm
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 21. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pivoňka

Paeonia L., pivoňka (něm. Pfingstrose, Gichtrose), rostlinný rod čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Po většině byliny s listy dvakrát 3četnými, lístky pak jsou jednou nebo dvakrát 2–3klané. Květy mají kalich pětičetný, zelený a trvalý; vnější lístky jeho častěji lupenovité. Korunních plátků 5–10, velikých, plochých a lupenovitých. Plodolistů 2–5 s jazykovitou, zahnutou a zbarvenou bliznou. Měchýřky 2–5 prosté, žlaznatým terčem obdané. Celkem něco přes 25 druhů, z nichž P. peregrina Mill. (P. banatica Rochel.), p. přespolná, roste v Čechách snad samorostle pod Zlatnickou horou a na Černém vrchu u Mostu. Tento druh má kořeny v podlouhlé, stopkaté hlízy stlustlé, kteréž byly k potřebě v lékárnách jako Radix paeoniae a obsahují narkoticky ostré, sušením se ztrácející součástky. Také dříve užívalo se těchto kořenů Pulvis epilepticus Marchionis při epilepsii a již v starověku sloužily tyto kořeny za léčivý prostředek při nastuzenině a zejm. proti dětským a ženským nemocem jako amulet. Lodyha jest jednoduchá a jednokvětá. Listy jsou vezpod nasivělé, nelesklé, více méně pýřité. Korunní plátky mají barvu pěkně nachovou a přidávají se sušené také prý ke kuřlavému tabáku. Plody bývají 2 neb 3, rozestálé a huňaté. Kvete v květnu a červnu. Většina druhů pivoněk pěstuje se v zahradách pro ozdobu. Nejčastěji to bývají na jaře P. officinalis L., p. obecná, a P. Moutan Sims (moutan je čínské jméno této rostliny) v četných uměle od zahradníků dosažených odrůdách nejvíce s plněnými květy. Téměř všem druhům P-ií přičítá se u různých národů jakási léčivá moc. Vm.