Ottův slovník naučný/Padurra

Údaje o textu
Titulek: Padurra
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 18–19. Dostupné online
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Tomasz Padura

Padurra Tymko (Tomasz), spis. malorusko-polský (* 1801 – † 1871), vzdělav se v křemeneckém lyceu, sblížil se kol r. 1830 s V. Rzewuským, známým později pod jménem Emira, a po celý život pohyboval se ve společnosti magnátů polských. Oblíbiv si maloruské písně národní, zejména dumky, jal se je napodobovati a básně jeho rozšířily se záhy nejen v intelligenci, ale i v lidu. Hlavní thema k nim čerpal z nevázaného, svobodného života kozáků, z krvavých jejich bitev a pochodův. Ač nemá vynikajícího talentu básnického, náleží nicméně k nejvýznačnějším spisovatelům polským školy ukrajinské, kteří jihoruský život pokládali za pouhý odstín polského a psali sice malorusky, ale polskou abecedou. Odtud snadno vysvětliti, že mluva jeho jest směsí jazyka polského s maloruským, ač místy nelze jí upříti zvučnosti a krásy. Známy jsou dvě sbírky jeho básní: Pienia (Lvov, 1842, vydal K. Jablonski, ale P. některé prohlásil za falsifikát) a Ukrainki (Varšava, 1844). Mimo to překládal do maloruštiny Byrona a Mickiewicze (»Konrad Wallenrod«) a otiskl básně: Kudak; Hostyna u Iwoni; epickou báseň Roman z Koszyry; polskou rozpravu O Mazepie (»Bibl. Ossolińskich«, 1861) a j. Svého času byl též velmi populárním ve veřejném životě, účastnil se slovanského sjezdu v Praze (1848) a napsal báseň ku poctě Šafaříkově. Srv. článek Ravity, Toma P. (»Kijev. Starina«, 1889) a W. Przyborowského v »Bibl. Warsz.« (1872), jakož i Pypinovu »Istorija rus. etnografiji« (díl 3., hl. 8.).