Ottův slovník naučný/Padoucnice

Ottův slovník naučný
Padostroj	Padoucnice	Padouchov

Údaje o textu
Titulek:	Padoucnice
Autor:	Karel Kuffner, Emerich Maixner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 15–16. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Epilepsie

Padoucnice (epilepsie) jest choroba centrálního nervstva, vyznačující se občasnými, náhle vznikajícími záchvaty křečovitými, jež obyčejně jsou spojeny se zákalem vědomí. Ve případech nejvyjádřenějších nemocný zachvacován bývá ztrátou sebevlády tělesné a duševní, kácí se, veškeré svalstvo náhle jest uvedeno ve stav ztrnulého napětí, po němž následuje prudké škubavé zmítání. Někdy záchvat zahajován vyrážením skřeku pronikavého, zpravidla provázen nepravidelnostmi dechu, oběhu krevního, ztrátou citlivosti, poruchami vyměšovacími, teplotovými atd. Pádem či lomcováním nemocný může utrpěti poranění. Jazyk nezřídka se pokouše, když vklouzne mezi křečovitě svírané čelisti. Odtud zkrvavělost upěněných slin, které se řinou z úst.

Veliký zâchvat (od něhož pocházejí jména epilepsia major, frc. grand mal) trvá obyčejně několik minut. Někdy je předohlašován různými pocity čidlovými a niternými (aura sensitivní), někdy duševní rozladou (aura psychická), někdy svalovými záchvěvy či záškuby na některý okrslek tělesný obmezenými (aura motorická). Po záchvatě následuje stav povšechné zmoženosti a spavosti. Záchvaty přicházívají třeba jen za dlouhý čas, jednou v několika letech či měsících, u někoho jsou časté: v týdnech, ba i několikrát za den. Mezidobí klidu jeví spíše jen v zastaralejších případech jakousi pravidelnost, kdežto obyčejně dobu návratu nelze vypočísti. Dosti často se pozoruje, že záchvaty kupí se hromadně a pak nezřídka uvádějí nemocného ve stav vysílenosti povážlivé i nebezpečné. Kfr.

Místo úplného velikého záchvatu může dojíti jen na některou jeho součástku. Totě tak zvaná »malá« p. (petit mal). Někdy převládá po celý život nemocného, někdy se střídá s velikými typickými záchvaty p. (grand mal). Často běží o prostou závrať (vertigo epileptica), která se hlásí chvilkovým omámením a chvilkovou ztrátou vědomi. V záchvatu nemocný mnohdy neklesá ani k zemi; ale stalo-li se tak, zdvihá se v nejbližší chvíli a maje pocit slabosti záhy se zcela vzpamatuje. V některých případech mdloba provázena bývá škubavými pohyby ve víčkách neb také v líci a posléz i v končetinách; u jiných nemocných zjevuje se vynucený pohyb do kola, ku předu. Paroxysmy ty provázeny bývají náhlým zblednutím obličeje. V jistých případech záchvaty jsou ještě nepatrnější: nemocný stižený záchvatem ustává náhle v řeči nebo v práci a po nějaké chvíli pokračuje ve větě i v zaměstnání, nevěda ani, co se přihodilo. Jsou známy i »kusé« záchvaty, které odehrávají se bez všelikých křečí. Mnohý epileptik nemá o svých záchvatech ani tušení, ví jen, co mu bylo od osob okolních řečeno. Záchvaty dostavují se dobou denní i noční. Denní záchvaty zkušený lékař snadno posoudí; noční unikají dlouho pozornosti, ale poznány býti mohou podle jistých příznaků: pocitu veliké slabosti po probuzení nemocného, drobných výlevů krevních v obličeji, haemorrhagie do spojivky, potřísněnim lůžka močí. Mx.

Poměr p. k duševnímu zdraví. Intelligence epileptiků nemusí za celou dobu života utrpěti podstatných změn; nezřídka epileptikové vyznamenávají se i nadobyčejným duševním nadáním, jakož to z historie známo o jednotlivých nejproslulejších osobnostech (Caesar, Muhammed, Napoleon I. a j.). Většina epileptiků doznává však duševního porušení, které bývá různě vytvářeno. Obyčejně epileptikové vyznamenávají se prudce vznětlivou povahou. Bývají urážliví, zlostní, pomstychtiví, podzíraví, tíhnou k výstřednostem nejen ve špatném směru, ale někdy také k ušlechtilým snahám. Nápadně časta jest u nich sklíčenost, plynoucí z vědomí těžké nemoci, která v nepředvídatelných okamžicích může je překvapiti a vydati v nebezpečí. Uznání malomoci bývá asi pramenem časté zde nejen vroucí zbožnosti, ale také překypělého modlitbičkářství a fanatismu náboženského, který nezřídka kontrastuje s licoměrnou podlízavostí a potutelným sobectvím.

Čím dříve se někdo stal obětí p., tím snáze také obyčejně začne se rozvíjeti epileptické slábnutí rozumu, které se zračívá otupělostí zájmů, znesnadněnou chápavostí a zvláště ztrátou paměti. Někdy dochází až na vznik netečné zblbělosti, při níž osoba stala se ke všemu lhostejnou a jenom ve směru nízkých pudův a hrubě sobeckých snah udržuje se zvýšená popudlivost, slepě bezohledná. Někteří epileptikové podléhají duševním změnám pouze občasně a třeba jen na zcela krátkou dobu. Takovéto pomíjející duševní stavy družívají se někdy k záchvatům křečovitým, mohou jim předcházeti, neb jich následovati, ale také dosti často dostavují se samostatně, jakoby náhradou za křečovitý záchvat, i slují pak epileptickými aequivalenty psychickými (rovnomocninami). »Zakuklená« p. (epilepsia larvata) jest odborný výraz pro případy, u kterých nebyl pozorován žádný vlastni křečovitý záchvat a kde osoba podléhá pouze charakteristickým odchylkám psychickým. »Psychické záchvaty« pozůstávají zpravidla v zákalu vědomí. Někdy při tom má osoba vzezření klidné, chová se, jakoby nechápala, co se s ni a kolem ní děje (»absence«, ztráta duchapřítomnosti), chodí jako ve snách (somnambulismus), je ztrnule zaražená, nehybná a nemluvná (stupor). Častěji jsou psychické záchvaty spojeny s divokými výbuchy vášní (zděšenost, úzkost, zuřivost), s rozmanitým náladami, přeludy smyslů, zvláště s hallucinacemi zrakovými, pudy a přehmaty pohlavními, rozběhovými, násilně útočnými a obrannými. V takých stavech nejsou snahy sebevražedné, vražedné, paličské, ničivé žádnou vzácností. Obyčejně počíná si takovýto epileptik v každém záchvatě způsobem stereotypicky stejnotvárným. Vznik a zánik mrákotných stavů bývá náhlý a následuje po něm obyčejně neschopnost rozpomenouti se na to, co se dálo. Aequivalenty mají někdy také jen ráz porušené citlivosti, mohou se podobati prostě náhlému usnutí, náhlé mdlobě, nebo záchvatům mrtvicovitým.

Mezi příčinami p. hrají nejdůležitější úlohu dědičnost, choroby mozkové, alkoholismus a jiné vlivy otravné, infekční choroby, úrazy a někdy také choroby jednotlivých ústrojů tělesných. P. pokládána jest dle lidového domnění za chorobu nevyléčitelnou, avšak zkušenosti lékařské mohou i zde docíliti velmi příznivých úspěchův. Kfr.