Ottův slovník naučný/Pašek

Ottův slovník naučný
Pašalyk	Pašek	Pašić

Údaje o textu
Titulek:	Pašek
Autor:	Josef Teige
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 307–308. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Jan Pašek z Vratu

Pašek z Vratu Jan, vynikající demagog a primátor Star. města pražského (*v Starém Kníně, neznámo však kdy, z rodičů chudých – † 15. břez. 1533 na Toušeni). Veden nadáním svým oddal se učeni a stal se kantorem a rektorem nejspíše na některých školách venkovských. Zahospodařiv si něco odebral se do Prahy k dalšímu studiu na universitě, kde stal se r. 1491 bakalářem a r. 1493 mistrem svobodných umění. Potom po dvě léta (1496 a 1497) zastával úřad děkana téže fakulty. Tehda se oženil s vdovou Dorotou Šerlinkovou, která měla z prvního manželství syna Mikuláše, opustil universitu a dosáhl po smrti Prokopa od pěti korun kancléřství staroměstského (1498), v kterémž úřadě setrval po 12 let (do r. 1511). Téhož roku 1498 koupil si dům č. p.674–I. za sv. Jakubem od místonotáře král. Českého Václava Hyndráka z Habrova za 190 kop gr. č. Vedle obecního úřadu byl činný i jako prokurátor (zástupce stran) při soudě, získávaje tak značného jmění. Při tom »zastával jazyk mateřský, aby své vždy větší dokonalosti dojíti mohl a starou latinou zastiňován nebyl, hlavně řečňováním svým, ve kterém pokládán byl nade všecky jiné«. Ve vynikajícím postavení svém záhy rozhodnou rukou počal říditi osudy hlavního města. Již r. 1504 vyslovil myšlenku, že by města pražská spojiti se měla v jedinou obec, by prospěšněji čeliti mohla stavům v tehdejších bojích kastovních, které burácely královstvím. Odpor, jmenovitě cechů novoměstských, zmařil smírné vyjednávání měst. P. byl přívržencem přijímání pod obojí způsobou dle starého obyčeje a odpůrcem novot Lutherem zavedených. Jako člen stavu městského zvolen byl na sněmu dne 22. listop. do počtu těch, kterým měla býti svěřena ochrana duchovenstva pod obojí, jmenovitě proti osazování far kněžími katolickými. Někdy tehda dostal od krále Vladislava II. erb (pštrosa) a přídavek »z Vratu«. Tak poprvé jmenuje se r. 1504. Při korunovaci královny Marie (1. června 1522) pasován s Janem Hlavsou z Liboslavě na rytíře. Mezitím P. opustil službu obecní, kde samostatný a nezkrotný duch jeho příliš byl vázán (1511), a věnoval se vedle hájení při soudech správě obecní jako konšel (1515–18) a od spojení Star. a Nového města jako primátor (1518 až 14. bř. 1523, 14. břez. 1524 až 3. červ. 1527). Koupiv si r. 1513 dům na Zelném trhu č. p. 508–I. od poručníků statku Alžběty Hrabanové za 325 kop, kterouž summu trhovou ihned zaplatil, dům u sv. Jakuba prodal r. 1514 Ješkovi z Proseči za 190 kop. Tehda byl již po druhé ženat s jakousi Kateřinou, ovdověv již kolem r. 1504. Teprve nastoupením Ludvika na trůn český nastala doba příznivá záměrům Paškovým, kterých domáhal se prostředky často málo kalými. První krok k panství jeho nad Prahou učiněn byl spojením měst, které r. 1518 jeho zásluhou bylo provedeno zcela samostatně bez svolení královského. Ve své řeči, kterou 30. srp. t. r. hájil v kolleji Karlově tuto myšlenku, poukazoval, jak v dějinách českých již od počátku nesvornost mezi knížaty škodlivé plodila rozbroje, až teprv zvolením jednoho krále nastal pořádek. Ukazoval k tomu, žeť jsou obě města jedné víry, jedněch práv užívají a spojena jsou přátelstvím a krví, v jednom městě otcové, v druhém synové, též představoval, co by spojením ušetřilo se obecních nákladů. Naproti tomu jiný jeho návrh, aby za příčinou větších výloh, které Praha měla v boji proti stavům, vybíráno bylo posudné (31. led. 1519), proveden mohl býti pro odpor jmenovitě Novoměstských až po dvou letech. Když podkomoří královský Burián Trčka z Lípy 30. květ. 1522 zemřel a nástupcem stal se jemu Opl z Fictum, vystřídán byl i Jan Hlavsa v úřadě sudího měst královských Paškem. Když r. 1523 král Ludvík, aby alespoň zmírnil nesváry mezi stavy, rozhodl se, že propustí veškeré úředníky zemské, zbaven byl Pašek jak hofrychtářství, tak i primátorství (14. břez. r. 1523), ježto však obec většinou přála starým řádům náboženským, byl P., když 14. bř. r. 1524 nastalo osazení rady volbou, opětně zvolen, vystupuje zároveň stále ostřeji proti lutheránům i proti Hlavsovi, s kterým se znepřátelil, že konkurroval s ním v úřadě soudce měst královských. Aby zbavil se nepřátel svých v Praze, P. použil počátkem srpna t. r. některých schůzí strany protivné, označuje je jako spiknutí proti sobě, a dal za pomoci řezníka Zigy purkmistra Brikcího z Licka a jiné vynikající odpůrce uvězniti, panuje zatím městem v čele pouze jedenácti konšelův a obklopě se silnou mocí brannou. Faráři a kněží, přející učení Lutherovu, vypovídáni nebo vězněni, vyhlášeny artikule, uznávající výhradně staré učení pod obojí. Kdo nechtěl se jim podrobiti, měl býti vypověděn z města. A když Zdeněk Lev z Rožmitálu znovu dosáhl úřadu nejv. purkrabí, P. citě se v bezpečí, počal bez bázně provozovati v městě samovládu násilnou pod záminkou horlivosti proti kacířům. Když statečností Hlavsovou zmařen byl úklad jeho proti vypovězeným Pražanům, pomáhal si alespoň drobným štvaním proti nim, vypovídal z obce nespokojené i rodiny jejich, mezi nimi Bartoše písaře, odmítaje při tom i rozkazy královské. Po smrti krále Ludvíka P. hlásil se jako Zdeněk Lev ke kandidatuře bavorské, maje za to slíbeno 4000 zl. Když však Lev přešel k přátelům arcivévody Ferdinanda, následoval jej i P., ač tu obdržel toliko 3000 zl. Po volbě účastnil se sepsání práv zemských, která Ferdinand měl uznati, i poselství do Vídně. Ve Ferdinandovi však nenašel svého příznivce, byltě týž Hlavsou, který mu dříve než P. naklonil města královská, zpraven o hrůzovládě v Praze. Král nejprve nabádal k smíru, kterému Pašek důsledně odpíral, za svého pobytu v Praze počátkem června 1528 však již volal obě strany před svůj soud, napomínaje stále při tom strany k míru, nedojde-li k srovnání, že pak spravedlivě bude souditi a trestati toho, kým by co sešlo. Zároveň zrušil dosavadní jednotu Nového a Starého města (9. září) a vyloučil Paška nejen z primátorství, ale i z rady a s ním i nejpřednějšího jeho pomocníka Zigu Vaníčkovic, ač tím odpor strany této zcela nezlomil. P. odešel na Toušeň, panství to s městečkem na levém břehu Labe naproti ústí Jizery, které koupil r. 1512 a velmi zvelebil. Tehda P. stížen byl zlou nemocí, že ani nemohl choditi. Při jednání s Novoměstskými 12. dub. 1529 snažil se přiměti je k odporu proti vypověděným stoupencům Hlavsovým, ba i k opětnému utvoření jednoty proti zřejmé vůli královské, spoléhaje na ochranu Zdeňka Lva, tehdáž hejtmana zemského. Jeho pádem nastal i konec moci Paškovy. Nadarmo v audienci dne 5. dub. 1530 hleděl se králi omluviti a prosil, aby nevěřil řečem postranním. Král vytýkal mu, že popouzel Plzeňské a Klatovské ještě za Ludvíka k nedbání rozkazů královských, že úmyslně zdržel vojenskou pomoc Pražanův a jiných měst před bitvou u Muháče, nadržování Caherovi, i když bouřil proti králi, snahy jeho o obnovení jednoty měst pražských atd. Za trest usoudil, že P. musil ve 14 dnech odejíti z Prahy a nenavracovati se, leč v případech potřebných vždy na tři dni. P. odešel na Toušeň. Ale i tam ho strasť sledovala, vyhořelť dvůr ku konci července 1530. V poslední vůli své odkázal Toušeň Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála, Václavovi Amchovi z Borovnice, švakru svému, Janovi Radimskému ze Slavkova a mistru Oldřichovi Humpolcovi z Prostiboře, písaři soudu komorního, od kterých nabyl statku Adam z Rožmitála a prodal 20. květ. r. 1536 Konrádovi z Krajku a na Mladé Boleslavi za 4500 kop gr. č. Dům č. p. 508–I., v kterém bydlil, a vinici odkázal své druhé manželce Kateřině Amchové z Borovnice. Možno, že však před touto Kateřinou měl ještě třetí manželku z rodu Pikartů, neboť Lidmila Pikartová jmenuje jej r. 1519 svým zetěm. Bartoš oznamuje, že měl syna, který jej předemřel. Současně se vyskytující kněz Jan z Vratu jmenuje Paška ve své závěti z r. 1525 strýcem svým, od kterého měl zápis na ves Radímek v 150 kopách. Týž jmenuje i jednu dceru Paškovu, Annu. P. pohřben byl v kostele P. Marie v Týně. – Srov. V. V. Tomek, Život M. Jana Paška z Vratu, primasa Pražského (»ČČM.«, 1844) a téhož Dějiny Prahy sv. 7, 9–10. JTe.