Ottův slovník naučný/Přípravné vyhledávání
Ottův slovník naučný | ||
Přípravné spisy | Přípravné vyhledávání | Přípřež |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Přípravné vyhledávání |
Autor: | František Storch |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 700–701. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Vyšetřování |
Přípravné vyhledávání a p. vyšetřování skládají v řízení trestním reformovaném prvou, t. zv. přípravnou čásť řízení trestního (řízení přípravné). Účelem tohoto stadia processního jest, aby sebrán byl skutkový materiál, svědčící jak obvinění, tak i obhájení obviněného, materiál, podle něhož by žalobce mohl se rozhodnouti, zda může proti určité osobě podati formálný spis obžalovací, či má-li od dalšího stíhání upustiti; v onom případě pak zároveň, aby zjednán byl základ pro budoucí hlavní přelíčení, zejména aby připraveny a zabezpečeny byly důkazy, jež tam mají se vésti. Reformované řády trestní, přidržujíce se tradicí inkvisičních, zachovaly těmto přípravám ve hlavní věci ráz řízení soudního, jehož provádění vloženo jest v ruce soudce vyšetřujícího. Právem však ukazuje se na mnohé nedostatky a rozpory v tomto zařízení. Zejména vytýká se, že hlavní úkol, o nějž tu jde, není povahy soudcovské; že ukládá se žalobci, aby o tom, zda obžalobu podati má či nemá, rozhodoval se podle materiálu, jehož sám nebyl shromáždil, a že soud pozbývá žádoucí nestrannosti a nepodjatosti. Rozpor zostřen ještě tím, že samo jednání v této části řízení má z valné části ráz inkvisiční a jest tajné a písemné, tak že do hlavního přelíčeni, kdež dochází platnosti zásada obžalovací, zásada veřejnosti a ústnosti, přivádí se materiál sebraný způsobem, kterýž se zásadami a formami jeho jest v základním odporu. Snahy reformní směřují proto k tomu, aby tato čásť řízení zásadně byla odňata soudům a zůstavena stranám, při deliktech officiálných pak zejména státnímu zástupci za spolučinnosti úřadů bezpečnostních. Při tom se většinou připouští, že by některé výkony ovšem slušelo vyhraditi soudu, neb alespoň dáti je pod jeho dozor, jako zvláště výkony průvodní, pokud by jejich výsledků mělo býti užito v budoucím hlavním přelíčení, a výkony donucovací, jako: uvalení vazby, prohledávání domu a osoby, zabavení dopisův a zásilek.
Rakouský řád tr. z r. 1873 podržel zásadně p. řízení soudní a jen, pokud se týče p-ho v., poskytl státnímu zástupci možnosti, aby je dal konati úřadem bezpečnostním. Co do způsobu, jak tato část řízení jest upravena, třeba uvésti:
I. P. v. (§§ 87–90). Hlavním orgánem jest v tomto stadiu státní zástupce. Na něm jest nejprve, když k němu proniklo podezření spáchaného činu trestného (officiálného), aby dal počin, by p. v. bylo zavedeno. On také určuje, v jakém směru a rozsahu má se konati. Orgány, na něž se při tom obrací žádaje, aby p. v. zavedly, jsou: soudce vyšetřující, soudové okresní a úřadové bezpečnosti. Podle toho rozeznáváme: 1. p. v. soudní. V tomto mají soudcové vyšetřující i okresní táž práva a tytéž povinnosti, jež příslušejí soudci vyšetřujícímu v p-m vyšetřování (§ 88 odst. 2), tak že i formálný průběh tohoto soudního p-ho v. jest týž, jako p-ho vyšetřování; 2. p. v. policejní konají úřadové bezpečnosti jakožto soudní policie. Působnost těchto úřadů však jest obmezenější, než působnost orgánů soudních, jmenovaných v čís. 1., i forma jednání jest jiná, platnost protokolů pak, jež o výkonech jimi předsevzatých byly sepsány, pokud se jich má užiti k vedení důkazu ve hlavním přelíčení, vázána jest zvláštními podmínkami. Předpisy, jež o tom dává § 88 odst. 3, nejsou ovšem dostatečné, tak že způsob jednání řídí se namnoze jen instrukcemi, vydanými pro úřady policejní a nemajícími formy zákona. – Jmenovaní orgánové mají však i bez žádosti státního zástupce konati p. v. nebo některé jeho výkony, a to: 1. Soudce vyšetřující, kterýž má úřední svoje sídlo při sborovém soudě první stolice, tedy v témže místě, co státní zástupce, má při tom přestati jen na těch výkonech, jichž nelze odložiti, ač nemá-li účel doznati újmy nebo zákonná lhůta býti překročena (§ 89 odst. 1). 2. Soudové okresní mají sice o každém zločinu nebo přečinu officiálném, o němž nabyli vědomosti, učiniti oznámení státnímu zástupci, avšak zároveň, nečekajíce jeho návrhů, mají zavésti a v plném rozsahu konati p. v. (§ 89, odst. 2 a 3). Obmezení co do výkonů, jimiž by známky spáchaného činu se setřely, tak že by nebylo lze znova je ohledati, obsahuje § 89 odst. 2. 3. Úřadové bezpečnosti mají podle § 24 pátrati po známkách činů trestných, a není-li možno vymoci, aby soudce vyšetřující zakročil neprodleně, mají činiti některá neodkladná přípravná opatření. – O tom, co má se dále státi po skončeném přípravném vyhledávání, rozhoduje zase státní zástupce podle § 90.
II. P. vyšetřování (§§ 92–112) liší se od p-ho v. tím, že může býti konáno vždy jen 1. u soudu (p. v. také při úřadě bezpečnosti), a to u soudce vyšetřujícího anebo – z nařízení radní komory – také u soudu okresního; 2. proti určité osobě (obviněnému) a pro určitý čin trestný (v p-m v. určitost v tom i onom směru není nezbytnou); a 3. jen k návrhu oprávněného žalobce. Zásada obžalovací dochází platnosti v tomto stadiu jen potud, že soud nemůže p. vyšetřováni zaváděti leč k návrhu oprávněného žalobce, ani je dále konati proti vůli tohoto žalobce. Jinak řízení má i tu ráz inkvisiční (§ 96, výjimky v § 206), až na to, že strany (žalobce i obviněný, resp. obhájce) mohou činiti návrhy, aby ten neb onen vyšetřovací výkon byl předsevzat, a mohou některých výkonů vyšetřovacích činně se účastniti (§ 97). Jednání jest tu co do formy tajné a písemné, podrobný jeho průběh upravují §§ 96–108. P. vyšetřování se končí buď zastavením, čímž končí se zároveň i samo řízení, buď uzavřením. Zastaviti p. vyšetřování přísluší soudci vyšetřujícímu. Podmínkou jest tu, že žalobce dal k tomu podnět podle § 109, odst. 1; jestli však tato podmínka splněna, soudce vyšetřující p. vyšetřování zastaviti musí. Bez podnětu žalobcova a třebas i proti jeho vůli může tak učiniti jen radní komora a sborový soud druhé stolice (§§ 109 a 110). – P. vyšetřování se uzavře, bylo-li dosaženo jeho účelu, tak že věc může postoupiti do stadia dalšího, kterýmž jest vydání v obžalovanost (viz Přechodné řízení). Poněvadž p. vyšetřování koná soudce vyšetřující, a to podle plánu, jejž sám si byl o tom načrtl, přísluší také jen jemu rozhodovati o tom, zda má p. vyšetřování býti uzavřeno (§ 111). Intencí zákona jest, aby rozsah p-ho vyšetřování nebyl přes míru rozšiřován, tak aby zůstalo skutečně jen přípravou pro hlavní přelíčení (§ 91 odst. 2). Zejména důkazy nemají již tu zúplna býti prováděny, nýbrž jen připraveny a pro hlavní přelíčení zabezpečeny (§ 111). Jinak by také zcela proti úmyslu zákona těžiště řízení přešinulo se do tohoto stadia, a hlavní přelíčení stalo by se jen zbytečným předváděním výsledků, již tam s konečnou platnosti zjištěných. Zvláštní ustanovení o p-m řízení proti nepřítomným má § 412.
Ani p. v. ani p. vyšetřování nejsou vůbec nezbytnou částí řízení trestního. Co do p-ho v. jest nejprve na státním zástupci, aby se rozhodl, zda pokládá za potřebné, aby bylo konáno. Pokud pak soudové okresní a úřadové bezpečnosti mají tuto čásť řízení konati i z vlastního počinu, mají sami uvážiti, zda zákonné podmínky k tomu nastaly. Co pak se týče p-ho vyšetřování, jest obyčejně zůstaveno žalobci, zda chce učiniti návrh na jeho zavedení, či chce-li podati přímo spis obžalovací. Jenom když jde o zločin náležející před porotu, anebo když má býti zavedeno řízení trestní proti nepřítomnému, p. vyšetřování jest obligatorním (§ 91 odst. 1). Rovněž žalobci podpornému nepřísluší právo podávati spis obžalovací bez předchozího p-ho vyšetřování (§ 49, č. 1).
V řízení přestupkovém při soudech okresních není žádného p-ho vyšetřování (§ 451), může však býti konáno p. v. K žádosti funkcionáře státního zastupitelství může je konati soud okresní (pochybno, zda také k žádosti soukromého žalobce) nebo úřad bezpečnosti (§ 101 prov. nař. k ř. tr.). Mimo to i soud okresní, vidí-li se mu toho potřebí, může je konati sám z vlastního počinu. Průběh tohoto soudního p-ho v. jest vůbec týž, jako průběh p-ho vyšetřování o zločinech a přečinech (§ 452 odst. 1), s úchylkami vypočtenými v § 452, č. 1–8. – Z literatury srv. Storch, Říz. tr. rak. II., str. 137 sl., a co do snah reformních zvláště: Zucker, Ueber einige Reformen des Vorverfahrens im modernen Strafprozesse (Vídeň, 1902). -rch.