Ottův slovník naučný/Pług
| Ottův slovník naučný | ||
| Plüddemann | Pług | Pluh |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pług |
| Autor: | Karel Štěpánek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 947. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: Adam Pług |
|
Pług Adam, vlastně Pietkiewicz Antoni, spis. a žurnalista pol. (* 1824 na Litvě v gubernii minské), vzdělav se na universitě kijevské a moskevské, vyučoval na ústavech veřejných i soukromě v různých šlechtických domech. V l. 1858–64 měl mužskou školu v Žitoměři, načež byl opět vychovatelem. Seznámivše se s Kondratowiczem (Syrokomlou) jal se psáti verše, v nichž opěval krásy přírody a selského zátiší (Kłosy z rodzinnej niwy; Pamiątki domowe a j.). Později vydal celou serii povídek veršem i prosou, jako: Marcin Futornik; Piastunka; Skarby zaklęte; Bezruki; Ofiara złotnika; Kara Boźa: Kifer; Krwawy myrt a mn. j. Nejlepší jeho práce pocházejí z let 60tých až těch jsou to hlavně: Duch i krew; Oficyalista (»Kłosy, 1867 a o sobě, Kijev, 1894 a Varšava, 1896) a Bakałarze (1869–75). Jmenovitě ve dvou poslednějších zobrazil realisticky celou společenskou skupinu a všeobecné podmínky jejího života a svojí upřímností, zápalem a jasným rozhledem došel nevšedního úspěchu. V povídce »Bakałarze« vylíčil zubožený stav domácích učitelův a podal zajímavý obraz poměrů polských, ač práce pro některé své úvahy stala se předmětem zlostných, ale neoprávněných útoků. Z básnických plodů jeho zasluhují především zmínky Sroczka (1869), roztomilá idylla z venkovského zátiší, a Przyjaciele (1870). Množství jeho drobnějších prací roztroušeno jest po časopisech. Z větších jeho prací z poslední doby uvádí se zejména román z egyptského života Faraon. Jeho plodné literární činnosti stavěly se v cestu mnohé životní nehody a rozsáhlá činnost žurnalistická. P. uveřejňoval četné korrespondence a duchaplné články ve vynikajících listech varšavských a dosud jest členem redakce z nejrozšířenějších listů polských »Kurjera Warszawskiego«. Byl též spoluredaktorem »Wielkiej Encyklopedyi Ilustrowanej« a napsal obšírný životopis J. I. Kraszewského (»Ksiąźka Jubileuszowa«, 1880) a A. E. Odyńce (»Kłosy«, 1885). Jméno jeho jako belletristy uvádí se z pravidla vedle Sienkiewicze a Orzeszkowé. Jako žurnalista jest stoupencem zásad demokratických a mírným pokrokovcem. Hlas jeho bývá respektován v celé polské společnosti a ozval se nejednou sympathicky i v naší otázce české. Do češtiny přeložena J. Hudcem jeho »Straka« (Sroczka), překlady některých jiných jeho prací oznámila »Polská knihovna« Beaufortova. Šnk.