Ottův slovník naučný/Pěvcov
| Ottův slovník naučný | ||
| Pěvci | Pěvcov | Pevnina |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pěvcov |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 656–656. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pěvcov Michajil Vasiljevič, cestovatel rus. (* 1843 – † 1902 v Petrohradě). Oddal se službě vojenské a byl po patnáct let důstojníkem gener. štábu rus. v Omsku. Odtud podnikl r. 1876 cesty do severozáp. Mongolska a do Dzungarska, od jezera Zajsanského až k městu Gučenu. Zprávy o této cestě, Putěvyja očerki Čžungariji, vyznamenané zlatou medaillí ruské společ. zeměvědné, uveřejnil v »Zápiskách zapadnago-sibirskago otd. Imp. Russ. Geogr. Obščestva« (Omsk, 1879, I. sv. a doplňky). R. 1878 P. byl ustanoven od geogr. společnosti ruské zároveň se 6 kozáky za průvodce karavany obchodníků z Bijska (v záp. Sibiři), kteří poprvé se odvážili projíti Mongolskem od severozápadu na jihovýchod, z Kobda do Kukuchoty. P., opatřen jsa potřebnými nástroji, činil pozorování astronomická a navštívil čínské provincie Šan-si a Či-li. Vrátil se pak r. 1879 do Omska přes Urgu, Orchon a Uliassutaj. Výsledkem této cesty byla první vědecká monografie o Mongolsku, doplněná mapou, která do dnes zůstává základem všech kartografických prací v této části Asie: Očerk putěšestvija po Mongoliji i sěvernym provincijamvnutreňago Kitaja (Omsk, 1883, 1 sv. jakožto 5. díl »Zápisků«). Ruská společnost zeměvědná, uznávajíc veliký význam této cesty i publikace o ní, udělila r. 1885 P-u velikou medailli ceny Lütteovy. Po smrti Prževalského r. 1888 P. byl vybídnut společností zeměvědnou, aby pokračoval v počatém díle velikého badatele středoasijského. P. tedy převzal řízení výpravy tibetské, skládající se z bývalých soudruhův Prževalského, Roborovského a Kozlova a geologa Bogdanoviče. Po dvě léta (1889–90) tito cestovatelé badali v Turkestaně čínském, v severním Tibetě. v Dzungarsku, v Tarbogataji a poprvé sdružili astronomická pozorování ruská s anglickými ve střední Asii. Výsledky této důležité výpravy jsou uloženy ve třech svazcích knihy Trudy tibetskoj expediciji (Petr., 1889–90), jež poctila rus. společnost zeměvědná velikou cenou velkoknížete Konstantina r. 1892.