Pěchota (rus. пехота, пехотное войско, franc. a něm. infanterie, ital. fanteria, angl. infantry), čásť vojska, která na vojně slouží pěšky a tvořívala vždy a ve všech vojscích s malými jen a krátkými výjimkami a posud tvoří velikou většinu a hlavní základ branné moci. Za dávných věků p. ozbrojena kopími, oštěpy, luky nebo praky a krátkými meči, později kušemi a po vynálezu střelného prachu částečně puškami s počátku hrubými, těžkými hákovnicemi, kdežto první člen čili řada podržela kopí až do XVI. stol. Ke konci XVII. stol. nasazovány k puškám bodáky. Nyní ve vojscích vzdělaných p. vesměs nosí pušky značné jakosti a přesnosti s bodáky. Pěchota pokud byla ozbrojena kopími, chránila se částečně brněním, jež však, nemohouc odolati kulkám, střelám s nárazem čím dál tím prudčím, úplně puštěno již dávno. Nejdávnější p. sešikovala se do značné hloubky, ve falanxi až do 16 řad za sebou, časem bylo těchto méně a méně, v XVIII. stol. již jen tři, až v c. k vojště r. 1861 byly ustanoveny toliko členy čili pořadí dvě. Dřívější roztřídění p-y na řadovou čili těžkou, hlavně granátníky, která působila větším dílem v šicích hustě sevřených hustou palbou nebo hromadným útokem, a na lehkou, hlavně myslivce, pro harcování a různoboj, zrušeno, poněvadž p. celá přiměřeným výcvikem přizpůsobena všem obdobím a podobám boje, za to však p. se rozlišuje co do tříd branných na řadovou, součást to vojska stálého, složenou z nejmladších ročníků branců, na zeměbranskou, do níž náležejí ročníky pozdější, a na domobranskou, již tvoří občané většinou od 40. roku věku výše. P. šikuje se v setniny o 70–180 m., v prapory o 4–6 setninách, v pluky o 2–5 praporech, v brigády o 2–3 plucích, v divise o 2–3 brigádách a v armádní sbory o 2–3 divisích. Pěchota vojska c. a k. má 102 pluky, 4 pluky císař. myslivců tyrolských, 32 prapory myslivců polních, 4 pluky bosen.-herceg.; p. zeměbrany záp. pol. soustátí 36 pluků a 3 pluky tyrolských střelců zemských, p. zeměbrany v zemích koruny Uherské 28 pluků. Ve vojště c. k. tvořila do r. 1850 a 1872 pozoruhodnou čásť p-ty p. hraničářská. Srv. Hranice vojenská, str. 759, 760. P. konná čili jízdní, frc. infanterie montée, angl. mounted infantry, je zvláštní vynález Angličanů ve válce proti Boerům r. 1899–1902, ale málo se osvědčuje, majíc býti p-tou a jízdou zároveň, není pořádně ani tou ani onou. Myšlenku k té odrůdě mohl Britům poskytnouti asi způsob Napoleona I., jenž někdy jen pro získání času a zrychlení operací velel vojíny pěší pojímati na koně za vojíny jízdy, ale brzy od toho upustil, protože pěšáci bídným plahočením za sedlem jezdců a koně dvojitým břemenem byli ztrmáceni tak, že větším dílem ani jízda ani p. bez delšího odpočinku nebyla schopna činnosti. FM.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pěchota