Ottův slovník naučný/Péro

Ottův slovník naučný
Pernštejn	Péro	Péro František

Údaje o textu
Titulek:	Péro
Autor:	Bořivoj Brož, Jiří Soukup
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 511. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pero (psací náčiní)
Související články ve Wikipedii: Pero (strojní součástka)

Péro (srv. řec. πτερόν), něm. Feder, franc. plume, angl. feather, rus. pero, lat. penna, znamená pův. p. ptačí, o němž viz Peří. Dále znamená p. nástroj ku psaní, poněvadž se přiřezávalo z brků husích, krocaních, havraních a j., kdežto nyní dělají se psací péra ocelová. Tato vyrábějí se z nejlepší oceli (sheffieldské neb z čištěné oceli cementové). Plechy ocelové vyválcují se pomocí strojů na tloušťku 0,2–0,24 mm, načež strojem vysekávají se z nich plochá plná péra. Za den možno dělníku vyraziti strojem 50–60.000 per. Z těchto strojem vyráží se střední podélný otvor a dva postranní průlomy se zaříznutím poblíž špičky, aby se dosáhlo větší pružnosti, ohebnosti a aby inkoust lépe na péru držel. Kusy tyto se měkčí, aby lépe přístupny byly dalšímu zpracování, t. j. dají se do železných nádob a zahřívají se do červena, načež se zvolna nechají vychladnouti. Do změkčených per vyrážejí se nápis, ozdoby a lisem dodá se péru tvar žlábkový, polooblý. Pak se péra kalí, t. j. zahřejí se do červena a schladí v oleji, tím nabudou veliké tvrdosti. Mastnoty zbavují se v točicích bubnech, naplněných dřevěnými pilinami; vrstvy okysličené odstraňují se též v bubnech, jež kromě pohybu točicího mají též pohyb kývavý a naplněny jsou jemným pískem. Péra očištěná brousí se smírkovými kotouči rychle se otáčejícími, načež se napouštějí na modro nebo fialovo a konečně se rozříznou od špičky ke střednímu otvoru podélnému. Aby chráněna byla před okysličením a aby nabyla lepšího vzhledu, lakují se. Podobně vyrábějí se péra měděná, platinová, hliníková, zlatá atd. Na ocelová péra působí chemicky inkoust, sežírá špičky. U zlatých per není tohoto působení, ale za to špičky snadněji o papír se obrušují, pročež dávaly se na špičky malé diamanty; ale špičky per bývaly za to hrubší a kromě toho diamanty snadno vypadávaly. Nyní dělají se, hlavně v Americe, špičky zlatých per z osmiumiridia (viz Osmium, str. 918 b).

Hlavní výroba per ocelových byla v Anglii, odtud přesunula se i do ostatních zemí. V Čechách máme též továrnu na péra a to v Čes. Budějovicích, která jest národním podnikem a svými výrobky dobývá si hojného uznání. Brož.

Ve strojnictví jest p. (franc. ressort, rus. slog) kovová pružina, součást sloužící pohonu stroje, na př. hodin, kde zove se p. spirálové nebo p. hnací; nebo p. podobné přenáší stálý tlak na části, mezi nimiž je sevřeno (na př. u měřických strojů k stabilisování stroje na stativ). V tomto případě jest opět spirální. V podobném útvaru vyskytuje se i u mikrometrického pohybu těchto strojů. V jiné formě vyskytuje se p. vylehčující či p. tlačené u vozů železnických, kočárův a j., kde má formu dvou proti sobě obrácených oblouků pružných, sloužíc tu ke zmírnění otřesů při vozbě atd. V jiné opět formě naskýtá se u náraznic vagonů. Péra mohou býti strojena na přenášení sil průhybných, sil tlačných i sil ukrucujících. Péra slují též klíny bez úkosu sloužící k upevnění řemenových kotoučův, ozubených kol spojek a p. na hřídel. Jimi má se dosíci, že nejen částky ty točí se s hřídelem, ale dovolují i ve směru jeho osy posouvání.

P. slove též vyčnívající hrana prkna neb trámu při spojování dřev, kde zabírá přečnívající čásť ve formě libovolné do prohlubně sousední části nazvané drážka. P. konečně zove se součást botek železných, jichž užívá se ve vodním stavitelství k nasazení na piloty nebo »plošky« (fošny), aby při umělém hrazení vody vnikaly do země. Na pérech těch jsou díry, kterými botka přibíjí se k pilotě nebo plošce. Péra jsou buď dvě neb čtyři, a dle toho jsou pak botky dvoj- nebo čtyřpérové. Tato péra jsou obyčejně rovná. Dle starých botek nalezených u mostu Karlova užíváno bylo v Čechách ve vodním stavitelství botek s péry kulatými. Sp.