Ottův slovník naučný/Pársové
| Ottův slovník naučný | ||
| Parsonstown | Pársové | Pars pro toto |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pársové |
| Autor: | Rudolf Dvořák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 274. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pársové |
|
Pársové (z pers. pársá), název árijských obyvatelů Východní Indie, potomků starých Peršanů, již posud zůstali věrni víře Zoroastrově. Zdržují se na indickém pobřeží sev. Bombáje, hlavně však v městech, počtem asi 90.000 duší. Vynikají spořádaností života, nadáním a dovedností, i jsou nejen pilní a poctiví, ale hlavně dovední kupci a obchodníci. V Indii náleží jim asi podobné místo jako Židům v Evropě. Mají i své millionáře a maecenáše, jako je Džemšídží Džidžibhái (v. t.) a j. Jako věrným poddaným vynikajícím i znalostí cizích jazyků, hlavně angličiny, svěřuje jim vláda anglická i výnosné úřady vládních jednatelův a zástupců. Dobře vedené školy navštěvují i dívky, vynikající nejen krásou, ale i nadáním. Je mezi nimi již i několik doktorek. Náboženství jejich je Zoroastrismus (v. t.), naproti tomu vyměnili starý jazyk perský, kterým obírají se nyní již jen kněží (móbedové), za guzeráti. Angličané dopřávají jim nejen svobody náboženské, ale i jiné volnosti občanské. Hlavními středisky P-sů jsou města Bombáj (asi 50.000), Kurát, Barode, Karači a j. Do nynější vlasti přistěhovali se Pársové v VIII. stol. po Kr. Když totiž r. 642 provedeno dobytí Persie Araby a obyvatelstvo přinuceno přijmouti islám, věrní přívrženci domácí nauky za nevěrce, káfir (z toho přezdívka ctitelů ohně geber), prohlášení uchýlili se prve do nepřístupných hor vých. Persie, a když ani zde nenabyli klidu, přestěhovali se na ostrov Ormuz, kde hleděli si stavby lodí a obchodu. Konečně i odtud vystěhovali se do Vých. Indie. V Persii zůstali jen trosky ctitelů Zoroastrových (zerdusté), čítající posud asi 8–9000 duší, jež nalézáme v městech provincií Jezdu a Kirmánu, kde dovoleno jim zdržovati se výsadním listem chalífa Alího, který posud v Jezdu se chová. Peršané pokládají je však za nevěrce a jako takovým nedovolují jim ani zřizovati školy ani jiných sv. bod. Jako nečisté vylučují je i z veřejných lázní. Jediná nutnost náboženská, udržovati posvátný oheň v zemi mateřské, drží je přes to v Persii, kde žijí podporováni indickými P-sy, pod jejichž ochranou se i nalézají. Zaměstnáním jejich je zde rolnictví a obchod (karavánseráje v Teheránu, Ispahánu a Širásu). Poblíž Teheránu mají i své pohřebiště (věže mlčení), kdež těla svých mrtvých dávají na pospas dravým ptákům (viz Dochma). S Peršany světí nový rok, jinak mají své svátky, své obřady a i své kněze (móbedy). Mezi sebou užívají jazyka staroperského. O tomto jazyce a jeho literatuře v. Perský jazyk (Pársí). Šáha perského uznávají též za svého legitimního pána. Dk.