Ottův slovník naučný/Pánev

Ottův slovník naučný
Panerai	Pánev	Panfobie

Údaje o textu
Titulek:	Pánev
Autor:	Josef Pokorný, Václav Rubeška, Filip Počta
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 145–146. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pánev
Související články ve Wikipedii: Pánev (nádobí), Pánev (anatomie)

Pánev: 1) P. nazývá se vůbec plochá, málo prohloubená nádoba, v níž něco se paří, vaří, smaží, tře neb i peče a p. Bývá část náčiní kuchyňského nebo součástí zařízení průmyslových, hlavně průmyslu chemického. K pánvím počítají se zejména všechny nádoby otevřené neb jen lehce kryté, sloužící k tomu, aby pomocí ohně různým roztokům se dodala větší koncentrace. Tvoří-li se při tom krystally, vybírá a odvádí je zvláštní měsidlo (p. Thelenova). Pánve kuchyňské mívají rozmanitý tvar, opatřují se také dlouhými držadly neb i nožičkami, staví se na ohniště a slouží ku pražení, na ryby, na omeletky, na pečivo, na mléko atd.

Z průmyslových pánvi jsou nejznámější pánve pivovarské, rmutové a mladinkové. Jsou buď kulaté neb čtyřhrané a vytápějí se buď ohněm nebo parou. Vytápění ohněm jest způsob starší a dosud nejoblíbenější, ač velice neúsporný, při němž se z tepla využitkuje, zejména při rmutování, třeba jen 10%. Pánve parní dávají stejný výrobek, jsou mnohem úspornější a manipulace při nich je pohodlnější. Mají buď topicí plášť aneb topicí tělesa pevná, nebo topicí tělesa otáčivá, tvořící zároveň míchadlo při pánvi rmutové. Topicí plášť obyčejně se rozděluje, čásť vyhřívá dno a čásť okolek pánve. Obliby sládků docházejí zejména pánve se dnem úplně rovným, poněvadž var v nich je stejný s varem v obyčejné pánvi ohňové. Dno bombované má sice zdánlivě výhodu větší bezpečnosti a pohodlnější konstrukce, ale sloupec kapaliny jest uprostřed vyšší než při kraji. Materiál pánví bývá železo, některé firmy stavějí však dosud pánve měděné tvaru vejčitého neb i kulovitého. Z pánví s pevnými topivými tělesy jmenujeme p. Lippsovu, čtyřhranou se zakulaceným dnem.

U starých ručnic nazývala se pánví, pánvicí nebo pánvičkou zapalovací jamka na zámku ručnice, do kteréžto jamky se sypal prach. Zapalování dálo se úderem křemene v kohoutku.

P. u ložisek jest ta čásť ložiska, která bezprostředně objímá čep. Původně slovem tím označováno jednoduché lůžko pro čep nožní. Správnějším by byl lidový název čepovice, po různu v naznačeném smyslu také užívaný. Ložiskové pánve bývají nejčastěji mosazné, bronzové neb z bílé komposice a dvojdílné. Kde má přístup voda, tam dávají se také pánve z tvrdého dřeva bukového nebo guajakového. Účelem pánví ložiskových je zmenšiti tření čepové a umožniti snadnější výměnu při nastalém opotřebení. Kde, jako na př. při ložiscích klikových, vyskytují se střídavé tlaky postranní, dělává se Pánev také trojdílná neb i čtyřdílná. JPok.

2) P. (pelvis) v anat. je kostěný kruh, uzavírající dole trup a sloužící ku připojeni doleních končetin. U člověka skládá se ze 4 kostí, a to vzadu kosti křížové a kostrče, tvořících pokračování pateře, a ze 2 kostí bočních, tvořících postranní a přední stěnu pánevní. Kosť křížová (os sacrum) podoby klínovité s úzkou stranou dolů povstala z 5 pozměněných obratlův, obsahuje pokračování dutiny míšní a míchu rozpadlou v několik silných kmenů nervových. Prostřední čásť kosti křížové nazývá se tělo a postranní křídla a na rozhraní mezi oběma nalézá se na přední i zadní ploše po 5 párech otvorů, jimiž ony konečné nervy míšní vystupují a opatřují útroby pánevní, povrchní měkké části na pánvi a dolení končetiny. Kostrč (os coccygis) tvoří pohyblivý přívěsek kosti křížové a skládá se ze 4–5 zakrsalých obratlů. Každá kosť boční (os coxae) skládá se ze 3 kostí, a to: kyčelní (os ilei), sedací (os ischii) a stydké (os pubis), jež jsou v dětství chrupavkou od sebe odděleny v místě, kde na zevní ploše je polokulovitá prohlubenina zvaná puška, v dospělém věku tvoří jedinou kosť. Do pušky jest zasazena hlavice kosti stehenní a tvoří kulovitý kloub ve všech směrech pohyblivý, kloub kyčelní. Kosť kyčelní a sedací tvoří postranní, kosti stydké přední stěnu pánve. Kosti stydké obou stran jsou v čáře střední spolu spojeny chrupavkou a vazy ve sponě stydké. Kosti kyčelní jsou spojeny s kosti křížovou v kloubu kyčlo-křížovém. Pod sponou stydkou rozbíhají se kosti stydké na obě strany a tvoří u muže úhel, u ženy oblouk, zvaný stydký (angulus, arcus pubis). P. mužská jest vyšší, užší, kosti hrubší, hranatější a drsnější než u ženy a zužuje se nálevkovitě od hora dolů. P. ženská je nižší, širší, kosti hladší a štíhlejší, zúžení od hora dolů mírnější. Hoření otvor pánve nazývá se vchod, dolení východ, mezi oběma leží hlubina čili dutina pánevní. Touto dutinou musí projiti dítě při porodu. K posouzení prostrannosti pánve měří se na ní určité vzdálenosti, zvané průměry. Kde jest jeden neb několik průměrů zkráceno o více než 1 cm, mluvíme o úzké pánvi. Ta je důležitou překážkou porodu. Úzkých pánví je několik druhů, nejčastější jsou ploché, t. j. od předu do zadu zúžené, a pak takové, jejichž všechny průměry jsou zkráceny buď stejnoměrně nebo nestejnoměrně. Křivice čili anglická nemoc (rhachitis) v dětství jest častou příčinou těchto úzkých pánví. K měřeni různých průměrů pánevních slouží zvláštní nástroje zvané pelvimetry. Všechny skoro mají cenu jen relativní a lze se bez nich obejiti a nahraditi je jen odhadnutím zevních měr rukama a vyhmatáním vnitřního prostranství v pánvi, zvláště změřením vzdálenosti kosti křížové od dolního kraje spony stydké prstem. Důležité jest pro každou poprvé těhotnou, dáti se 4–6 neděl před očekávaným koncem těhotenství lékařem vyšetřiti co do rozměrů pánve, aby nebyla teprv při porodu překvapena úzkou pánví a třeba i nemožností porodu. Ra.

P. ostnatá viz Akanthopelvis.

3) P. v geologii nazývá se seřadění souhlasně uložených vrstev, při kterém střed kruhovitého n. ellipsovitého prostoru jest obloukovitě snížen, kdežto okraje jeho jsou zvýšeny. Zhruba srovnati bychom mohli p. s neckami, při čemž ovšem, ježto tvořena jest větším počtem vrstev, bylo by třeba mysliti si několik necek menších a menších do sebe vložených. Jest patrno, že směr vrstev na okraji, t. zv. okrajní směr pánvový, jde do vnitř a že střed, t. zv. jádro pánvové, zaujato jest nejmladšími vrstvami. Okraj pánve nazývá se také ohybem a přímka, která jest vedena středem na podél ellipsy, střední čarou pánvovou. Povstání pánve má za příčinu vytvoření záhybů čili vřásů v kůře zemské a není p. nic jiného než zpodní čásť velikého vřásu, jemuž sedla chybějí. V přírodě zřídka možno pozorovati p. jednoduše vytvořenou, obyčejně se toto seřazení vrstev stává složitým tím, že vrstvy na okraji utrpěly druhotnými pohyby, tak že bývají na místech těch mnohonásobně zohýbány a obrys pánve poměněn tím v čáru laločnatě vykrojovanou. Pa.