Ottův slovník naučný/Páka
Ottův slovník naučný | ||
Paka (obce) | Páka | Pakang |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Páka |
Autor: | Vladimír Novák |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 37. Dostupné online |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Páka |
Páka (něm. Hebel, angl. lever, frc. levier, rus. ryčag) náleží mezi jednoduché stroje; obyčejně bývá pákou tyč kolem pevné osy otáčivá. Působí-li síly na páce v rovnováze se udržující na obou ramenech páky, sluje p. dvouramená (též dvojzvratná), působí-li obě síly na témž rameně, sluje p. jednoramená (jednozvratná). Vyobrazení č. 2995. vyznačuje páku dvouramennou; body A a B značí působiště síly P a břemene Q, bod C vyznačuje pevnou osu páky, délky p a q kolmice spuštěné z bodu C na směry působících sil čili ramena síly a břemene.
Síla P a břemeno Q jsou v rovnováze, když platí úměra P.Q=q:p.
P. jednoramenná naznačena jest vyobr. č. 2996. Železných tyčí, dřevěných sochorův a pod. používá se jako páky. Otevíráme-li bednu dlátem, působí toto jako p. Rozmanité nástroje založeny jsou na principu páky, jako kleště, nůžky, louskače atd.
Nepatrné pohyby (na př. prohýbání se hmot zatížením, roztahování teplem atd.) lze přístroji pákovými snadno zvětšiti, neboť kolikráte jest síla P menší než břemeno Q, tolikráte jest větší pošinutí síly než břemene. (Srv. Stroje.) nvk.