Ottův slovník naučný/Ovál
| Ottův slovník naučný | ||
| Ovaihi | Ovál | Ovální |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ovál |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Osmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1902. S. 999–1000. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ovál |
|
Ovál (z lat. ovum, vejce), vejčitost, vejčitý čili ovální tvar, také čára vejčitá n. oválová, křivka ovální, jest obrazec obdlouhle okrouhlý, uzavřený, podobný ellipse, od níž liší se tím, že skládá se z oblouků kruhových, obyčejně čtyř. Dvěma svými hlavními průměry, nejdelším a nejkratším, kolmo na sobě stojícími v bodě rozpolovacím, jež jsou jeho osami či symmetrálami, dělí se o. vždy ve dvě shodné části. Dle toho konstruuje se o., jehož je ovšem velmi mnoho druhů, na příklad takto (předpokládaje, že AB a CD, vyobr. č. 2981., jsou dva hlavní průměry o-u): zvolme na menší poloose libovolný bod E a učiňme AF = CE = F′B. Z F a E jakožto středů vedeme libovolným, avšak stejným poloměrem oblouky, jež se protínají v G a H, tak že vzdálenost FG = FH = EG = EH. Přímka určená body G a H protne osu CD (neb její prodloužení) v J, načež učiníme OJ′ = OJ. Spojme potom J′ a J s body F a F′, prodlužme spojnice a opišme poloměry JC = J′D z J a J′ oblouky KK′ a LL′, jakož i z F a F′ poloměrem FK = F′K′ oblouky KAL a K′BL′. Ještě mnohými jinými způsoby lze kreslili o., jehož se užívá v praxi zvlášť při konstrukci klenutí. O-em značí se také osný řez vejce.
