Ottův slovník naučný/Ostroměř
Ottův slovník naučný | ||
Ostromeč | Ostroměř | Ostromirovo evangelium |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Ostroměř |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 945. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Ostroměř |
Ostroměř, Ostromíř, ves v Čechách, hejtm. Král. Hradec, okr. Hořice, fara Soběšice; 130 d., 901 ob. č. (1890), 3tř. šk., četn. stanice, pš., telegraf a železn. stanice České obch. dráhy (Hradec Král.–O.) a Rak. sev.-záp. dr. (O.–Jičín), dva mlýny, sušárna na ovoce a čekanku a na blízkém Chlumu pískovcové lomy. Bývalý zámeček proměněn v hospodářskou budovu. Samota Hradištko, kdysi ves. O. byl kolébkou vladycké rodiny Kdulinců z Ostroměře, kteří seděli na zdejší tvrzi do konce XV. stol. R. 1529 Zdislav z Dobřenic prodal O. Janovi ze Sendražic, před r. 1541 O. přešel na ryt. rodinu z Rokytníka, z níž Václav Ostromířský ryt. z R. účastnil se bouří stavů českých, začež jemu statek O. i s tvrzí od král. komory zabrán a prodán Albrechtovi z Valdšteina. Tvrz později zašla a statek ostroměřský připojen ke zboží radimskému.