Ottův slovník naučný/Ostnokožci

Ottův slovník naučný
Ostnohřbetky	Ostnokožci	Ostoja

Údaje o textu
Titulek:	Ostnokožci
Autor:	Antonín Štolc
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Osmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1902. S. 934–936. Dostupné online. Též dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ostnokožci

Ostnokožci (Echinodermata), živočichové mořští, jejichž ústrojnost značněji jest složita a již tvoří v soustavě zvláštní kmen či typ. Tělo jejich jest paprskovitě souměrné, t. j. složené z pěti částí (vyjma řídké případy pomnožení), paprskovitě postavených k střední svislé ose tělní a v případech základních mezi sebou shodných. Vzhledem pak k ose svislé možno rozeznávati oddíl těla ústní či orální a oddíl těla protiústní či aborální (též apicální), vzhledem pak k směrům paprskovitým možno rozeznávati oddíly paprskové či radiální a oddíly mezipaprskové či interradiální, aneb dle jiného pojmenováni oddíly nožkové (ambulacrální, poněvadž nesou pro o-ce význačné nožkovité vychlípeniny stěny tělní, nožky) a oddíly mezinožíkové (interambulacrální). Vnější tvar těla jest pro jednotlivé skupiny o-ců význačný, bývaje kulovitý až válcovitý neb až terčovitý, hvězdovitý (s částí střední terčovitou a s obvodními rameny) neb kalichovitý (s částí kalichovitou a s rameny). Stěna tělní tvořena jest epithelem obrveným neb neobrveným a vrstvou pojivovou, v níž uložena jest vápenitá kostra tělní. Tato vyvinuta jest více neb méně (sumýši), pravidlem pak složena jest z plátků vícebokých, pravidelně seřazených. Některé z plátků jsou zvláště význačné, tak v oddílu protiústním t. zv. radiální (radialia) a interradiální (interradialia či basalia), v oddílu ústním t. zv. orální (oralia). Povrch tělní posázen bývá různými výrůstky, k různým činnostem uzpůsobenými; z nich nejčastější jsou k ochraně sloužící ostny, po nichž dáno živočichům jméno. O. mají pravou dutinu tělní (enterocoel), obyčejně vyloženou epithelem vířivým, pravidlem prostornou a rozdělenou různými přepážkami, z nichž nejvýznačnější jsou ony, jež upevňují rouru zažívací (mesenteria).

Z ústrojí vnitřních jsou u o-ců zejména vyvinuty: roura zažívací, soustava cev vodních, soustava cev mízních (krevních), nervstvo, svalstvo, ústroje pohlavní. Roura zažívací nevalně jest členěná, prostorná, vakovitá neb rourovitá a pak méně či více charakteristicky točená. Ústa jsou v oddíle ústním, bývají obklopena polem obústním a jsou někdy ozbrojena neb obstoupena tykadlovitými přívěsky (tykadla sumýšů). Řiť umístěna v oddíle protiústním nebo v ústním. Někdy roura zažívací zakončuje se slepě. K ní připojeny bývají různé přívěsky (párovité vychlípeniny, t. zv. jaterní, v ramenech hvězdic; vedlejší střevo ježovek, vodní plíce a t. zv. Cuvierův ústroj u sumýšů).

Soustava cev vodních jest pro o-ce nade vše význačna. Obsahuje vodu mořskou, rozpuštěné látky ústrojné a buňky amoebovité. V základě skládá se z části střední a z částí obvodních, totiž z prstence hltan objímajícího a z větví rozbíhajících se z prstence paprskovitě. Větve tyto dávají na pravo a na levo větve vedlejší, opatřující pomocí zásobního váčku (t. zv. ampulla) neb bez něho nožkovité vychlípeniny stěny tělní či nožky. Nožky (zřídka jen scházející) slouží k pohybu a jiným činnostem. Jsou svalnaté, schopny zkrácení nebo protažení, na konci bývají opatřeny terčkem přissavným nebo nikoliv. Spojení soustavy vodních cev se zevnějškem děje se pomocí kanálu t. zv. vápenného (stěna jeho bývá zvápnatělá). Bývá obyčejné jen jeden, neb ve stěně tělní (madreporit), umístěným ve směru mezipaprskovém v oddíle protiústním, někdy ústním, probíhá též tímto směrem a ústí do prstence kolhltanového.

Sítovitým otvorem vchází voda mořská do soustavy cev vodních. Někdy otvor sítovitý není vyvinut, kanál vápenný otevírá se do dutiny tělní a vnikání vody jinak umožněno (otvory kališní u lilijic). K prstenci kolhltanovému připojují se ve směrech mezipaprskových zvláštní ústroje, váčky zvané Poliho a někdy též žlázy zvané Tiedemannovy. Pokládají je za ústroje mízní. Soustava cev mízních (též zvaných krevními) jest uspořádána podobně jako soustava cev vodních, skládajíc se z prstence kolhltanového, pod prstencem cev vodních umístěného, a z větví paprskovitých, větve vodních cev provázejících. Vedle toho bývají tu ještě někdy (u ježovek a sumýšů) cévy rouru zažívací provázející (hřbetní a břišní céva), z prstence kolhltanového vycházející a spojené více méně bohatou střevní sítí cévní. K soustavě mízní možno klásti ještě oddíly dosud ne dosti dobře prozkoumané a zejm. t. zv. ústroj osní (»srdce«), jenž v průběhu svém provází kanál vápenný. Soustava nervová uspořádána podobně jako předešlé: sestává v základě z prstence kolhltanového a z větví paprskovitých. Zůstává v těsném spojení s epithelem stěny tělní neb jest od něho oddělena. K hlavnímu oddílu soustavy nervové připojuje se oddíl druhý, jenž provází první, jest však hlouběji v těle uložen. Konečně bývá vyvinut (nejmohutněji u lilijic) oddíl třetí, jenž jest však původu jiného než oddíly předešlé (nikoliv ektodermálního čili z vrstvy svrchní). Skládá se též z části střední a z částí paprskovitých a rozkládá se v oddíle tělním protiústním.

Ústroje smyslové jsou u o-ců vyvinuty velmi chudě. Nejčastěji setkáváme se s ústroji hmatovými. Za takové slouží nožky nemající příssavných terčků, zejm. liché konečné (terminální) nožky (tykadla), v nichž zakončují se větve paprskovité vodních cev. Někdy vyvinuty jsou skvrny oční (na základě tykadel u hvězdic), velmi zřídka ústroje rovnováhy (statocysty některých sumýšů) a jiné ústroje s činností smyslovou nedosti známou (na př. t. zv. sphaeridie ježovek). Svalstvo jest u o-ců vyvinuto více neb méně silně a skládá se převážně z vláken hladkých. Jen někdy (u sumýšův a hvězdic) tvoří souvislé vrstvy na stěně tělní (okružní a podélnou), upomínajíc tímto uspořádáním na červy. Jinak jest rozlišeno sloužíc k různým pohybům, zejm. k pohybům ramen, kdež upevňuje se na kloubnaté, vápenné plátky, tvořící kostru ramen. Dýchání o-ců děje se hlavně povrchem nožek. Jinak slouží k tomu různé tenkostěnné vychlípeniny neb vchlípeniny stěny tělní neb i vychlípeniny roury zažívací (vodní plíce sumýšů). Zvláštních ústrojů vyměšovacích u o-ců není. O. jsou pohlaví odděleného, zřídka jsou obojnatci. Žlázy pohlavní bývají jednoduché, členité neb rozdělené, bývá jich větší počet v párovitých řadách, neb deset (patero párů) neb patero neb až jen jedna. Umístěny jsou nejčastěji v oddíle protiústním, původ berou ve směrech mezipaprskových a mají jednoduché vývody, jež otevírají se ven rovněž ve směrech mezipaprskových. U lilijic žlázy pohlavní zrají ve zvláštních přívěscích ramen (pinnulae) a buňky pohlavní dostávají se ven protržením stěny tělní. Žlázy pohlavní jsou v trvalém neb dočasném spojení (v mládí) s ústrojem osním a to prostřednictvím buněčného, prstencovitého provazce. Vývoj děje se namnoze prostřednictvím larev a provázen jest proměnou. Zřídka jest zkrácen. U některých tvarů zárodky (zkráceně se vyvinující) přechovávány jsou ve zvláštních plodištích. Larvy plovou volně ve vodě, jsou oboustraně souměrné, obrysu vejčitého, s břišní stranou prohloubenou. Mají význačné postranní laločnaté výběžky, neb ramenovité výběžky s vápenitou hůlkovitou kostrou a opatřeny jsou význačnými pásy obrvenými. Bud mají jeden pás obrvený: kolústní, neb dva pásy: kolústní a předústní, neb několik pásů (lilijice). Opatřeny jsou třídílnou rourou zažívací s ústy a řití. Dle úpravy vnější rozeznávány jsou různé larvy: pluteus (u ježovek a hadic), brachiolaria a bipinnaria (u hvězdic), auricularia (u sumýšů). Proměna spočívá hlavně v odštěpení části prvotné roury zažívací, totiž ve vytvoření t. zv. váčků vasoperitoneálních, z nichž původ berou: soustava cev vodních, epithel dutiny tělní, svalstvo, ústroj osní s prstencovitým provazcem a žlázy pohlavní. Kostra vápenná, z níž nejprve objevují se význačné plátky, o kterých zmínili jsme se v úvodě, tvoří se v pojivu původu mesenchymatického. Nejprvnější nožky, jež se vytvořují, jsou liché konečné nožky tykadlové a párovité nožky, nejblíže úst; ostatní páry vytvořují se postupně mezi nimi. U některých o-ců vyvinuta jest velice schopnost regenerační. Na základě schopnosti této množí se někteří nepohlavně, dělením a pučením. O. zahrnují tvary žijící při břehu a až ve velikých hloubkách. Vzácností jsou tvary plovoucí (Pelagothuria natatrix). Lilijice jsou tvary přisedlé (pravidlem pomocí stopky kalichové), neb aspoň v mládí přisedlé (čeleď Comatulidae). Původ o-ců hledají někteří vzhledem k oboustranně souměrným larvám ve tvorech červovitých. Dle jednoho mínění jest o-žec kolonií pěti červovitých jedinců. Dle mínění našeho o. povstali z tvorů příbuzných láčkovcům, u nichž: 1. soustava gastrovasculární rozdělila se na část zažívací, jež druhotně byla opatřena ústy a řití, a na část ostatní; 2. vývoj dál se prostřednictvím strobily; 3. nastala individualisace trsu, totiž splynutí mateřského jedince s pupeny tím, že mateřský jedinec, vydavší a vydávající větší či menší řadu pupenů příčně se oddělujících (kolmo na svislou osu tělní), stal se pohlavním. Schopnost o-ců vylučovati vápennou kostru lze odvoditi od oné u láčkovcův (mesodermální kostra v čel. korálů Alcyonidae), nervový prstenec kolhltanový od prstence nervového u některých láčkovců se vyskytujícího. Vyvinul se dokonale u mateřského jedince, u pupenův toliko částečné a dal prostřednictvím podélných spojek původ větvím paprskovitým. Protiústní oddíl soustavy nervové lze odvoditi od entodermálního nervstva láčkovců. Žlázy pohlavní u o-cův odpovídají umístěním svým onomu u vyšších láčkovců. Soustava vodních cev jest modifikovaným zbytkem gastrovasculární soustavy, nožky o-ců modifikovanými tykadly původně láčkovcovitých tvorů. Mízní soustavu a pravou dutinu tělní nutno pokládati za novoty vzniklé následkem uvedených změn. O. vyskytují se již v útvarech nejstarších, Některé skupiny již v těchto útvarech vyhynuly (Cystoidea a Blastoidea), skupina lilijic byla v dobách dřívějších hojněji zastoupena než nyní. Cuvier spojil o-ce s láčkovci v typ živočichů paprskovitých (animaux radiés), Leuckart je osamostatnil. Nyní dělíme o-ce na tyto skupiny či třídy: 1. lilijice (Crinoidea, Pelmatozoa v užším smyslu), 2. Blastoidea (poupěnci), 3. Cystoidea (jablovci), 4. hvězdice (Asteroidea), 6. hadice (Ophiuroidea), 6. ježovky (Echinoidea), 7. sumýši (Holothurioidea). Šc.