Ottův slovník naučný/Osmán paša
Ottův slovník naučný | ||
Osmánchailové | Osmán paša | Osmanpazár |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Osmán paša |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 917. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Osman Nuri paša |
Osmán paša al Ghazí (t. j. Vítězný), generál tur. (* 1837 v Amásii — † 1900 v Cařihradě). R. 1850 vstoupil do vojenské akademie cařihradské, po čtyřech letech stal s důstojníkem jízdním. Poprvé súčastnil se války Krymské v armádě Omera paše. Potom zvítězil nad povstalci krétskými (1867), vyznamenal se při útoku na opevněný klášter Hagia Sofia, několik let potom účastnil se turecké výpravy do vzbouřeného Jemenu a stal se brigádníkem (1874). R. 1876, za prohlášení války srbsko-turecké, velel sboru vidinskému a porazil Srby u Vel. Izvora (18. čce) a Zajčara (7. srp.), začež jmenován mušircm. Při zakročení Rusů r. 1877 O., na rozkaz vrchního velitele Abd-ul-Keríma střehl Vidina. Zatím co Krüdener oblehl Nikopol. pevnost na Dunaji, a dobyl jí, O. opustil Vidin (zač. čce). předešel Krüdenera k Plevnu a vpadl Rusům v levý bok. Zaraziv tři bataillony ruské, vyslané na obhlídku (16. čce), rozestavil čáry obranné. 20. čce porazil divisi gen. Krüdenera a jal se horlivě přeměňovati Plevno a okolí v tábor hájený četnými batteriemi a redutami. Navzájem Rusové pokusili se 30. čce o útok se ztrátou 7000 mužů, poznovu pak mezi 11. až 16. zářím se ztrátou více než dvojnásobnou. Plevno bylo odtud střediskem úsilí operačního. O. p. nabyl tím v domovině skvělé pověsti a jmenován od sultána ghazim. Až do konce října byly mu poměry příznivy: odtáhnouti mohl volné. Pak se věc obrátila, O. sevřen úplně. Ze dne 9. na 10. pros. pokusil se o výpad, neboť potraviny docházely a vojska turecká nepokusila se o jeho záchranu. Za výpadu O. raněn do stehna a donucen vzdáti se bezpodmínečně gen. Ganěckému. Ze zajetí ruského propuštěn teprve po míru v San Stefano. V domovině získal si »lev plevenský« velikou váhu. Stal se ministrem vojenství (1878—88, s přestávkami), reorganisoval armádu, měl vliv na sultána, ale také proslul neblaze úplatností. Posléze byl velikým maršálkem paláce Jildiz-Kiosku. Srv. Levaux. Ghazi O. Pacha, souvenirs historiques (2. vyd., Pař., 1891).