Ottův slovník naučný/Orloj
| Ottův slovník naučný | ||
| Orlík-Zlakovice | Orloj | Orlosup |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Orloj |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 880-881. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Orloj |
|
| Související články ve Wikipedii: Staroměstský orloj, Olomoucký orloj |
|
Orloj (z řecko-lat. horologium) nazývaly se u nás za starých dob hodiny, obzvláště ty, které byly na věžích a radnicích. O hodinách na radnicích máme zprávy z konce XIV. stol. V Praze v r. 1405 měli zvláštního orlojníka ke službě městských hodin, v Olomouci pořídili si již r. 1419 znamenitý o. umělecký, jenž r. 1570 rozhojněn byl kalendářem a figurami. Nade všecky o-e umělecké však vyniká o. na věži radnické na Starém městě v Praze (viz vyobr. č. 2972), jejž sestrojil r. 1490 mistr Hanuš, Čech rodilý z Hradce Král., jenž byl učitelem mathematiky na universitě pražské. V oné době byla to znamenitost, která na celém světě neměla rovné. Podnes vidíme na něm ciferník objatý římsou bohatě vyzdobenou listovím a pitvornými zvířaty, v něm pak zobrazeny jsou pohyby těles nebeských, země naše stojí uprostřed a zlaté pruty a čáry naznačují obratníky, rovník a jiné věci astronomické. Na okraji kruhu naznačeny po staročesku hodiny od prvé po slunce západu až do dvacáté čtvrté. Nad o-em jsou dvě okénka, která se při bití hodin otvírají a za nimi prochází 12 apoštolův. I po obou stranách o-e jsou pohyblivé figurky. Pod ciferníkem jest kalendář, veliká, okrouhlá deska s allegorickými obrazy měsícův a zvěrokruhem, která se jednou za rok otočí. Tento kalendář byl již za časů Hanušových podstatnou částí o-e a býval často opravován, až jej r. 1865 novými původními malbami ozdobil geniální Josef Manes; jelikož pak Manesova práce jest velmi cenná, uchován jest originál v městském museu a pro o. pořízena věrná kopie malířem A. K. Liškou. - O. pražský spravoval až do své smrti mistr Hanuš, jenž za to dostával kopu bílých grošů ročně; po něm spravoval jej žák jeho Jakub (až do r. 1530), po jehož smrti o. se zastavil. Teprve r. 1552 spravil jej Jan Táborský z Klokotské Hory, jenž r. 1570 napsal pamětní spis o 14 listech pergamenových, v němž popisuje vznik o-e, jeho ústrojí atd. Po jeho smrti o. opět nešel, až r. 1787 opraven hodinářem Landespergrem šel až do r. 1824. Pak zase stál. Teprve za purkmistra dra Václ. Bělského r. 1865 byl hodinářem Janem Holubem z Karlína za dozoru hodináře Lud. Hainze z Prahy a za rady ředitele hvězdárny F. Böhma důkladně obnoven, zcela novým časoměrem, kterým se starý stroj pohybuje, opatřen a o půlnoci na 1. led. 1866 spuštěn. Od té doby byl o. ve správě Ludvíka Hainze, po jeho smrti r. 1873 převzal správu syn jeho hodinář Lud. Hainz a od r. 1901 spravuje o. vnuk hodinář Ludvík Hainz.