Ottův slovník naučný/Optimismus
Ottův slovník naučný | ||
Optime | Optimismus | Optimus Maximus |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Optimismus |
Autor: | Gustav Zába |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 830. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Theodicea, Optimismus |
Optimismus (z lat. optimus, nejlepší), názor to, že tento svět jest nejlepší ze všech možných světů, vypěstil nejsoustavněji Leibniz (v. t.) ve svém spise Theodicée (ospravedlnění boha), kde ovšem se obírá i otázkou s o-mem těsně souvisící, kterak jest vysvětliti původ a trvání zla ve světě, jež dává dostatečné podněty, aby se došlo k opačnému mínění, totiž k pessimismu. Usuzoval Leibniz takto: Není-li tento svět všech světů nejlepšim, pak bůh buď neuměl, nechtěl nebo nemohl takový stvořiti. První odporuje jeho moudrosti, druhé dobrotě, třetí všemohoucnosti — a proto nezbývá než přijmouti, že skutečně svět tento jest nejlepší. Že o. sám takto prokázán není, jest na jevě, poněvadž není dokázán neodvisle, nýbrž připojen na záhadné předpoklady. Z polemických spisů proti o-mu dlužno uvésti klassické pojednání Kantovo Ueber das Misslingen aller philos. Versuche in der Theodicee (1791), žíravou satirou jest Voltairův román Candide ou l’optimisme. Ve filosofii staré vyskýtá se optimistické pojímání světa u Platona, jenž také již podniká omluvu boha vůči zlu, u stoiků, novoplatónikův a hlavně Plotina. — Ve smyslu běžné konversace o. znamená nadějnou spokojenost se životem a mnohotvárnými jeho změnami. Zb.