Ottův slovník naučný/Optimáti
Ottův slovník naučný | ||
Optika | Optimáti | Optime |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Optimáti |
Autor: | Josef Miroslav Pražák |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 830. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Optimáti |
Optimáti (optimates). Na sklonku republiky vyvinuly se v politickém životě římském dvě strany úporně proti sobě stojící a navzájem se potírající, totiž strana aristokratická a strana demokratická. V oné zastoupeni byli hlavně staří rodové patricijští, ale také plebejští, jejichž členové dosáhli časem vysokých úřadů. Tato strana, která se nazvala stranou »nejlepších, dobrých občanů« (optimates, boni cives), byla panující, a poněvadž senát se skládal z jejích příslušníků, zvána byla také stranou senátorskou. Proti sobeckým úmyslům jejím, strhnouti všecky úřady a výhody obecné na sebe, podnikla boj strana lidová (populares), vedená vůdci vášnivými. Boj tento byl hrobem Římské republiky. Počíná se oběma Gracchy, kteří podlehli nobilitě. Boj obnoven Mariem a Cinnou, ale i v tomto zvítězili ještě o. pomocí Sullovou; úpadek jejich přivoděn byl Caesarem. Poslední pokus jejich nabýti bývalé moci po smrti Caesarově skončil se porážkou Cassia a Bruta. Samovláda Octavianova byla zakončením oněch bojů. Viz také Nobilitas. Pk.