Údaje o textu
Titulek: Ojvín
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 688. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Dílo ve Wikipedii: Oybin
Související na Wikidatech: Oybin

Ojvín, původně Mojvín (něm. Oybin, Oyben, Ojwin, Moyben), ves na úpatí hory Ojvína (512 m vys.) v Hor. Lužici, v kraji budyšínském asi hodinu od města Žitavy, žel. stanice na trati Žitava-O., má 679 ob. (1890), poštu, telegraf, továrnu na nitě, čei sání vlny a tkalcovství; letní pobyt se želez. lázněmi a na O-ě mnoho vill Žitavanů. Na hoře Ojvíně stopy býv. loupežného hradu a zachovalé zříceniny kláštera. Na jedné zdi zříceniny erb pánů Berků z Dubé. Hrad jakož i klášter příslušíval bezprostředně k Čechám a k župě záhoštské. Zakladatelem původně jen loveckého hrádku byl Chval z Lipého (1253-1260). Hrádek brzy zašel a po 20 let byl pustý. V kterési době usadili se na hradě loupeživí rytíři, jimž jej odňali Žitavané. Kol. r. 1310 pánové z Lipého (snad Jindřich), sedící na sousední Žitavě, vystavěli zde pevný hrad a svěřili správu jeho hejtmanům, kteří odtud loupili a drancovali sousední okolí. Král Jan odňal O. i se Žitavou pánům z Lipého a zapsal jej doživotně Jindřichovi vévodovi Javorskému. R. 1343 dobyt hrad ryt. z Michalovic, načež opět loupeno a drancováno s hradu okolí. Proto Karel IV. hrad oblehl a dobyv ho odevzdal jej městu Žitavě. Týž Karel IV. vystavěl zde r. 1369 klášter, r. 1384 kostel a uvedl sem mnichy řádu sv. Petra, nadav klášter hojnými výsadami. Za válek husitských a za krále Jiřiho z Poděbrad (1467) bylo klášteru snášeti rozličná příkoří. R. 1420 chovány na O-ě mnohé klenoty a žili zde někteři kanovníci pražští. Za reformace Lutherovy klášter zašel a poslední jeho převor byl Baltazar Gottschalk (†1568). Jmění klášterni potáhl Ferdinand I. na král. komoru, svěřiv správu jeho nejprve Sigmundovi z Dobšic a potom jej zastavoval rozličným pánům. R. 1574 Maximilián II. prodal klášter i hrad za 680.000 tolarů městu Žitavě, která drží jej dosud. R. 1577 zapáleny budovy na O-ě bleskem, a poněvadž chovány zde veliké zásoby prachu, vyhořely do základu a již neobnoveny.