Ofité (Nachašané, Hadovci, od řec. όφις, hebr. nachaš, had), gnóstická sekta, kterou v II. stol. založil jakýsi Eufratés, jenž od Apollónia z Tyany v magii byl vyučen a těšil se přízni císaře Trajana a Hadriána. Podklad jejich učení byla egyptská pocta zvířat, smíšená s některými živly křesťanskými a zbudovaná na základě vypravování v 1. kn. Mojž., kap. 1—3. Prabytost j O-tů jest Bythos, který se nazývá též prvním člověkem a jest nekonečné světlo; z něho prýští se Ennoja nebo Sige, t.j. myšlenka sebe samého, která sluje též synem člověka nebo druhým člověkem neb Adamem; z ní rodí se Duch sv., který se nazývá první ženou nebo nebeskou moudrostí. Dole pod nimi byly oddělené živly: voda, tma, hloubka a chaos (směs). S Duchem sv. spojili se pro jeho krásu Bythos a Ennoja a zplodili s ním dvojí bytost: mužského dokonalého nebeského Krista a ženskou nedokonalou Sofii Achamoth neb Pruneikos (zprzněnou). Kristus vznesl se do plerómata (plnosti, t. j. do nebes) a tvoří s Otcem, Synem a Duchem sv. pravou církev. Sofia Achamoth spustila se v nepohyblivé vody, chtějíc sobě utvořiti samostatný svět, učinila je pohyblivými, padala hlouběji a hlouběji a kolem ní utvořilo se tělo. Aby na dobro nezapadla, vyšinula se s velikým namáháním nahoru a učinila ze svého těla nebesa, která proto mají podobu těla vodovitého. Ve své odcizenosti v chaosu Achamoth dala původ zlé bytosti Jaldabaothovi (synu chaosu), Bohu to židů, který však měl nádech světla a neporušenosti. Tento, chtěje býti proti matce samostatným, zplodil sobě syna, tento druhého, až jich bylo šest, kteří s ním tvořili Hebdomadu (7 knížat planet). Synové svářili se s Jaldabaothem o panství, z čehož upadl tento v zármutek a patřil na nejhlubši bahno hmoty, z čehož povstal syn Nús, maje postavu hada. Šest oněch andělův učinilo dle vnuknutí Achamothina člověka, který pouze lezl, přivedli ho k otci, jenž dle vnuknutí Sofie Achamothy vdechl mu jiskru života a byl tak o svou sílu oloupen. Jaldabaoth chtěl člověka opět oloupiti, učinil jemu z něho ženu, které však Achamoth sílu čili světlo odňala. Ostatní andělé přišli k ní a zplodili s ní syny, které též anděly nazvali. Achamoth, chtějíc lidi vysvoboditi z moci andělův a Jaldabaotha, získala hada Núsa a pohnula je, že přestoupili zákon Jaldabaothův a požívali ovoce se stromu zakázaného; tu poznali vznešenou sílu a odpadli od těch, kteříž je učinili. Jaldabaoth vyhnal Adama a Evu z ráje, a Achamoth odňala jim světlo, aby na toto zlořečení nepadlo. I had byl svržen na zemi, zplodil na ní šest synův a tvoří s nimi sedm světových zloduchu (daemonů), kteří jsou nepřátelští proti lidem. Adam a Eva obdrželi místo bývalých jaksi duchovních těl těla tmavá a hrubá a jim podobné duše. Achamoth navrátila jim světlo, kterým poznali, že jsou nazí, smrtelní a na čas těly oblečeni. Sotva Eva porodila Kaina, svedl jej had se svými syny, že zabil Abela a stal se původcem závisti a smrti. Působením Achamothiným narodil se Seth. Poněvadž lidé Jaldabaothovi se neklaněli, shladil je potopou, ale Achamoth zachovala Noema, Jaldabaoth vyvolil si Abrahama a národ židovský a posílal k němu proroky, skrze něž však mluvila Achamoth mnoho o prvním člověku a horním Kristu a připravovala lidstvo na příchod jeho. Působením Achamothiným učinil Jaldabaoth, že dva lidé se narodili, jeden z neplodné Alžběty, druhý z Panny Marie. Na její prosby poslal nejvyšší Bůh nebeského Krista na zemi, jehož příchod ohlašovala Janem a připravovala Ježíše, aby byl hodnou nádobou jeho. Kristus sestoupil Hebdomadou, kde všechno světlo na sebe potáhl a tak sílu jejích obyvatelů zničil, a spojil se při křtu na Jordáně s Ježíšem, který potom hlásal neznámého Boha a konal zázraky. Za to dal jej Jaldabaoth od židův ukřižovati. Na počátku utrpení opustili ho Kristus a Achamoth a vrátili se do říše světla: Ježíše však vzkřísili a oděli aetherickým tělem, pročež ho učenníci nepoznali. Uděliv některým chápavějším učenníkům dokonalejší známost nebeských pravd, vstoupil na nebesa a sedí na pravici Jaldabaotha, který toho nepozoruje. Zde táhne k sobě duše, které v něho uvěřily a tím se očistily. Jakmile všechno, co jest pneumatické (duchovní), z říše Jaldabaothovy bude přitaženo a všechno světlo v plerómatu shromážděno, pak jest vykoupení dokonáno. Bytosti hylické (hmotné) budou s Jaldabaothem uvrženy do propasti chaosu. O. dělili se na sekty: někteří ctili v hadu 1. kn. Mojž. Achamoth, a odtud pochází jméno celého bludařství: o. (Hadovci). Sethiáné měli Setha za hlavu a původce pneumatiků (duchovních) přijímajíce tři principy, z nichž povstali lidé hyličtí (hmotní), psychičtí (duševní) a pneumatičtí (duchovní), a věříce, že v Ježíši opět zjevil se Seth. Kainité ctili za svůj vzor Kaina, Chama, Sodomské a vůbec všechny osoby prokleté v Písmě sv., nejvíce Jidáše Iškariotského. Někteří O. žili askéticky, jiní v úplné nevázanosti páchajíce beze studu všechny hanebnosti. Trvali staletí; ještě r. 530 císař Justinián I. vydal proti nim přísné edikty. Srv. Všeob. cirk. dějepis od dra Kryštůfka, I., 212—215. Dr. Kr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ofité