Ottův slovník naučný/Odvolání
| Ottův slovník naučný | ||
| Odvodňování | Odvolání | Odvozování |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Odvolání |
| Autor: | neuveden, Alois Jirák, Ferdinand Heller mladší, František Storch |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 645–649. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Odvolání |
|
Odvolání (appellatio), t. j. žádost sporné strany, aby soudce vyšší stolice spor opětně rozhodl a křivdu, která jí rozsudkem soudu nižšího způsobena byla, odčinil, spojeno bylo v právu církevním původně s velikými formálnostmi a odvolací řízení bylo velmi rozvláčné. Kdo chtěl práva o. užiti, musil nejdéle do desátého dne po obdržení rozsudku u soudce, který rozsudek vynesl (judex a quo), prohlásiti, že rozsudek jest nespravedlivý (arguere sententiam) a že obmýšlí odvolati se k soudci vyšší stolice (judex ad quem). Toto ohlášení appellace nazývá se interpositio. Jestliže o. bylo v čas ohlášeno a jestliže nenastaly okolnosti, jež o. vylučují, vydal judex a quo odvolatelovi (appellantovi) písemné vyřízení zmocňující jej podati o. v naznačené lhůtě. Vyřízení toto, zv. apostoli nebo literae dimissoriae, vydal však soudce teprve k opětné žádosti, kterou appellant musil učiniti nejdéle do 30 dnů potom, kdy o. ohlásil, poněvadž jinak po uplynutí této lhůty mělo se za to, že od o. upustil. Obdržev apostoli, měl appellant ve lhůtě mu ustanovené podati o. Úkon tento sluje introductio. Odvolatel nemusil o. své ihned odůvodniti, nýbrž mohl přestati na pouhém vytčení oněch částí rozsudku, jimiž se pokládal za stížena, a žádati za lhůtu k odůvodnění, justificatio. Soudce appellační, nezamítl-li o. z důvodů formálních, určil appellantovi k odůvodnění lhůtu nejdéle jednoho roku, z příčin důležitých i dvouletou, a dožádal zvláštním přípisem (literae compulsoriales) soudce a quo za zaslání spisů processních a jeho vlastní zprávu. Později byl tento dlouhý postup soudní praxí značně zkrácen. Srv. Rittner, Círk. právo katolické (čes. překlad, Praha, 1887). red.
O. od papeže ke sněmu jest jak se stanoviska právního, tak dogmatického nemožno a neplatno. Neboť příčí se již právnímu pojmu o., protože možno odvolati se pouze od soudu nižšího k vyššímu; ale právě tento základní pojem schází ve zmíněném o. Neboť myslíme-li si sněm bez papeže, tu není to sněm všeobecný, a jest tudíž spíše pod papežem, nežli nad ním, jsa v tomto případě jen nižším soudem. Jako totiž organismus lidský není pravým tělem, nýbrž jen mrtvým trupem, schází-li mu hlava, tak i shromáždění biskupů bez papeže není pravým obecným sněmem. Myslíme-li si správně papeže se sněmem v jediný celek sloučeného, máme zase touže, stejnou a nikoliv vyšší stolici soudní; a tudíž jest základní pojem o. i v tomto případu vyloučen. Rozhodnutí sněmu jsou pravoplatna, jen když od papeže byla stvrzena. On tedy jest nejvyšším soudcem v církvi, a proto platí zde známá zásada církevní: Prima sedes a nemine judicatur (První stolice od nikoho nebývá souzena). – Mimo to lze se odvolati k vyššímu soudu, když tento skutečně jest zřízen a trvá; ale sněm všeobecný zřídka kdy zasedá, a tudíž ho v době o. ani není, a proto nelze k němu se odvolati. – Příčí se o. učení církevnímu o prvenství (primátu) papeže a monarchistickém zřízení církve; a kdyby bylo o. dotčené prohlášeno za oprávněné, stalo by se zřídlem rozbrojů, bludův a jiných zhoubných následků, kterých by často ani nebylo lze odkliditi, protože není tak snadno sněm kdykoli svolati; a tudíž by ani účelu svého nedosáhlo. Proto dotčené o. zavrhli již papežové, jako Pius II. (ve své bulle »Execrabilis« z r. 1459), Sixtus IV., Kalixt III., Julius lI., Martin V., Pius IX. a nejposledněji hlavně sněm Vatikánský slovy: »Od pravdy uchylují se, kdož tvrdí, že z nálezů (ab judiciis) římských papežů lze se odvolati k obecnému sněmu jakožto k stolici (ad auctoritatem) vyšší nad řím. papeže.« (Const. dogm. de eccl. cap. 3.) Jrk.
O. čili appellace (něm. Berufung) jest opravní prostředek z rozsudků prvních stolic, kterým strana s rozsudkem nespokojená žádá za jeho přezkoumání a změnu neb zrušení. Lhůta k o. trvá podle rak. civ. soudního řádu 14 dnů, ve směnečném a nájemním řízení jen 8 dnův, a jest neprodlužitelnou. Počíná se ode dne doručení písemného rozsudku a v řízení ve věcech nepatrných, když obě strany byly ústnímu vynesení rozsudku přítomny, od vynesení. Navrácení v předešlý stav pro zmeškání této lhůty jest přípustno. O. podáno býti musí u soudu prvé stolice, který rozsudek vynesl, a to písemně přípravným či odvolacím spisem (něm. Berufungsschrift), podepsaným advokátem, neb tam, kde alespoň dva advokáti své sídlo nemají, ústně do protokolu. Odvolací spis nebo protokol o ústním o. musí obsahovati pojmenování odvolacího soudu, označení rozsudku, kterému se odporuje, určité prohlášení, zdali se rozsudku odporuje zcela či jen z části, určité vytknutí příčiny, pro kterou se rozsudku odporuje, tak zv. odvolací důvody (něm. Berufungsgründe), a určitý návrh odvolací (Berufungsantrag), t. j. prohlášení, zda-li se žádá změna či zrušení rozsudku, či alternativně obojí, a konečně skutkové líčení a návrhy na připuštěni důkazů, jimiž pravdivost odvolacích důvodů má býti prokázána. Je-li odvolací spis formálně vadný, vrátí jej soud k opravě a opětnému předložení v příslušné lhůtě. Včas podaný odvolací spis neb opis protokolu doručí soud I. stolice odpůrci odvolatelovu (Berufungsgegner) a tento může v neprodlužitelné, ale na žádost odvolatelovu (něm. Berufungswerber) zkrátitelné lhůtě 14 dnův oznámiti soudu za účelem vyvrácení odvolacích důvodů nové skutečnosti a důkazy, kterých v řízení před prvou stolicí ještě neužil. Oznámení toto stane se buď písemně podáním přípravného spisu t. zv. odvolacího sdělení, neb za stejných podmínek jako o. samo ústně do soudního protokolu. Odvolací sdělení písemné musí býti podepsáno advokátem. Právní dedukce nesmějí býti do něho pojaty, právě tak jako do odvolacího spisu. Když odvolací sdělení v zákonné lhůtě bylo podáno nebo lhůta k tomu marně uplynula, soud I. stolice předloží všechny spisy sporu se týkající odvolacímu soudu.
Řízení před odvolacím soudem dělí se ve dvě části, t. j. v řízení přípravné (něm. Vorverfahren), které však může skončiti se také vyřízením o., a v ústní odvolací líčení (něm. mündliche Berufungsverhandlung). Předběžné řízení koná se v neveřejném sedění odvolacího senátu a nařizuje je předseda senátu, když přezkoumav nejprve sám odvolací spisy má za to, že odvolací soud není příslušný, že o. jest nepřípustno, buď že se ho odvolatel vzdal, neb že podáno osobou neoprávněnou, neb že jest opozděno, neb že nemá podstatných náležitostí, jak byly shora uvedeny. Dále musí býti o o. rozhodnuto v neveřejném sedění, když směřuje proti rozsudku, vynesenému pro zmeškání, a odvolatel tvrdí, že tu žádného zmeškání nebylo, dále když směřuje proti výroku rozsudku o námitce nepříslušnosti rozepře zahájené neb rozsouzené a pak když se rozsudek béře v odpor z důvodů zmatečnosti, neb se zdá, že rozsudek neb řizení jemu předcházející jest zmatečným, ač žádná ze stran na to se neodvolává. Rozhodnutí odvolacího soudu jest dle toho různé. Je-li nepříslušným, postoupí o. soudu příslušnému. Je-li o. nepřípustno, opožděno neb vadno, zamítne je. Shledá-li soud, že o. z rozsudku kontumačního jest odůvodněno proto, že tu nebylo zmeškání, zruší rozsudek a nařídí prvnímu soudu, aby jednal dále a vynesl nový rozsudek. Neodůvodněné o. v tomto směru zamítne. Vyhověla-li I. stolice neprávem námitce nepříslušnosti rozepře zahájené neb rozsouzené, odvolací soud zruší rozhodnutí to a nařídí I. stolici, aby rozhodla ve věci samé. Když naproti tomu I. stolice námitce nepříslušnosti neprávem nevyhověla, odvolací soud zruší usnesení a odkáže spor příslušnému soudu I. stolice, kterýž pak řízení znova od počátku provede, bera však ohled na vše, co před nepříslušným soudem bylo již projednáváno. Když I. stolice zamítla námitku rozepře zahájené neb rozsouzené neprávem, odvolací soud zruší rozhodnutí její a zároveň žalobu zamítne. Ve všech těchto případech odvolací soud rozhoduje usnesením a nikoliv rozsudkem. Rovněž usnesením zrušuje odvolací soud rozsudek zmatečný, a trpí-li řízení jemu předcházející zmatkem, i toto. Zmatečným jest rozsudek neb řízení samo: 1. když se rozhodnutí rozepře účastnil soudce dle zákona vyloučený neb odmítnutý, když soud odvolací uzná, že odmítnutí bylo odůvodněno; 2. když soud I. stolice nebyl řádně obsazen; 3. když rozsudek vynesl soud, který ani úmluvou stran příslušným se státi nemohl; 4. když straně byla nezákonným postupem odňata možnost projednávati před soudem, zejm. když jí předvolání nebylo doručeno; 5. když strana nebyla v řízení vůbec zastoupena, aneb, bylo-li toho třeba, nebyla zastoupena zákonným zástupcem, nebylo-li vedení sporu později řádně schváleno; 6. když bylo rozsudkem rozhodnuto o záležitosti, která na pořad práva nepatří; 7. když byla veřejnost líčení nesprávným způsobem vyloučena; 8. když strany založily v řízení jimi sepsané protokoly; 9. když rozsudek jest tak vadně sepsán, že nelze jej bezpečně přezkoumati, neb sám sobě odporuje, neb neudává pro své rozhodnutí žádných důvodův a nedostatky tyto nemohou opravou rozsudku, nařízenou odvolacím soudem, býti odstraněny. V případech těchto odvolací soud rozsudek vždy zruší. Další jeho rozhodnutí jest různé dle toho, o jaký zmatek běží. Tak v případě 5. a 6. může zamítnouti zároveň žalobu. Ve všech ostatních případech, je-li dalšího řízení třeba, vrátí spor k dalšímu jednání I. stolici, která rozsudek vynesla, neb jinému soudu I. stolice téhož druhu, který v obvodu odvolacího soudu leží, což může se státi však jen tehdy, když jde o zmatek, uvedený pod č. 1. a 2. Na místě takového vrácení může však odvolací soud rozhodnouti při sám, když strany do 8 dnů po doručení rozhodnuti o zrušení rozsudku to navrhnou.
Není-li třeba zavésti o o. předběžné řízení, aneb bylo-li o., pokud jím žádáno za zrušení rozsudku, zamítnuto, ale vedle toho jest v něm obsažena i žádost za změnu jeho ve věci samé, předseda senátu odvolacího ustanoví stání k ústnímu odvolacímu líčení, leda by byly strany písemně žádaly za to, aby soud rozhodl o o. bez ústního líčení, a odvolací soud uznal, že jest to možno. Pak se o. rozhodne v neveřejném sedění. Postup při odvolacím ústním líčení jest ten, že po vyvolání věci vylíčí zpravodaj (člen senátu) spor, sděluje senátu podle spisů výsledky řízení před I. stolicí, a potom zapisovatel přečte z rozsudku, co třeba, a důvody a pak návrhy odvolacích spisův. Potom strany zastoupené advokáty projednávají o o. ústně. Následuje porada o průvodních návrzích, byly-li jaké učiněny. Odvolací soud má právo připustiti průvody nové neb opakovati v prvé stolici již provedené a předsevzíti provedení buď sám neb dožádaným nebo zmocněným soudcem. Po provedeném řízení průvodním, neb byly-li návrhy průvodní zamítnuty, nastane porada soudní o rozhodnutí, kteráž jest tajná.
Celé odvolací řízení jest ovládáno zásadou nepřípustnosti novot. Zásada ta provedena jest v ten smysl, že při líčení před odvolacím soudem nesmí býti činěn ani nový nárok, vyjímaje nárok na náhradu útrat odvolacího řízení, ani žádná nová námitka a že přednášeti nové skutečnosti a nabízeti nové důkazy jest dovoleno jen potud, pokud jimi má býti dolíčena a prokázána nebo vyvrácena správnost odvolacích důvodův, a to jen tehdy, když skutečnosti a důkazy ty byly druhé straně sděleny přípravným spisem, t. j. byly pojaty již v odvolací spis nebo sdělení. Dalším důsledkem zásady té jest ustanovení, že odvolací návrhy a důvody nesmějí býti průběhem odvolacího řízení ani měněny, ani rozšiřovány, leda by odpůrce k tomu svolil výslovně, nebo neohradiv se proti tomu o změněných důvodech a návrzích projednával. Změna žaloby však ani za souhlasu odpůrce přípustnou již není. Naproti tomu smí odvolatel o. své až do vynesení rozsudku vzíti zpět.
Rozhodnutí odvolacího soudu po skončeném líčení může býti různé a sice soud pouhým usnesením rozsudek zruší, neb odvolání zamítne, neb nařídí prvé stolici doplnění řízení a vynesení nového rozsudku, neb sám rozhodne rozsudkem ve věci samé. Zrušení rozsudku vysloví odvolací soud tehdy, když teprve průběhem líčení zjištěn byl zmatek, pro který mohlo býti o o. rozhodnuto v neveřejném sedění, nehledě k tomu, zdali se strany na zmatek ten odvolávaly či neodvolávaly. Usnesením zamítne odvolací soud odvolání tehdy, když teprve při ústním líčení bylo zjištěno, že jest opožděno nebo nepřípustno nebo že v odvolacím spise nebyly uvedeny žádné důvody neb návrhy a přítomný odpůrce odvolatelův nesvolí k jeho opravě v tomto směru. Doplnění a vynesení nového rozsudku nařídí odvolací soud prvé stolici tehdy, když rozsudek neb řízení jemu předcházející jest kusé. Na místě toho může však odvolací soud řízení doplniti a rozhodnouti rozsudkem sám. Ve všech ostatních případech rozhoduje odvolací soud o o. rozsudkem. Rozsudek ten jest kritikou rozsudku prvé stolice. Odvolací soud přezkoumá rozsudek v mezích odvolacího návrhu a za základ svému rozhodnutí položí skutkový stav, který zjištěn byl prvou stolicí. Přesvědčením, kterého nabyla prvá stolice na základě volného uvažování důkazů, jest vázán a jen tehdy dospěti může k přesvědčení jinému, když důkazy před prvou stolicí provedené byly před ním opakovány a měly jiný výsledek, neb, když provedeny byly důkazy nové a další a těmito zjištěn jiný skutkový stav. Rozsudkem tím se o. buď zamítne a rozsudek prvé stolice potvrdí, neb se o. vyhoví a rozsudek prvé stolice, pokud shledán byl nesprávným, změní. Hlr.
O. v řízení trestním jest řádný opravný prostředek materiálný, a pokud jde o řízení přestupkové, v témž rozsahu, jako v řízení o zločinech a přečinech stížnost zmatečná, zároveň formálný.
I. O. z rozsudků sborových soudů první stolice a soudů porotních (§§ 280 a 343) dopouští se: 1. z výroku o trestu (§ 283 odst. 1 a § 345), pokud tu není důvodu zmatečného dle § 281 č. 11 nebo 344 č. 12. Podmínkou jest při o., jež podává se v neprospěch obžalovaného, že soud užil práva mimořádného zmírnění nebo přeměny trestu; při o. pak podávaném ku prospěchu obžalovaného, že soud práva zmíněného neužil. Právo k o. poskytuje se tu týmž osobám a za týchže podmínek, jako právo ke stížnosti zmatečné (§ 282, v. ../Zmatečnost); 2. z výroku o nárocích soukromoprávných (§ 283 odst. 2. a § 345). Odvolací právo přísluší tu obžalovanému a zákonným jeho zástupcům a dědicům. Mimo to poskytují práva odvolacího pro případy zvláštní ještě: § 5 zák. z 10. kv. 1873 a § 10 zák. z 24. květ. 1885 (v příčině výroku o dání pod dozor policejní aneb odevzdání do donucovací pracovny nebo polepšovny), potom § 57 odst. 2 zák. o právu autorském z 26 pros. 1895 a § 103 zákona o pr. patentním z 11. led. 1897. – Řízení odvolací upravují §§ 294–296 a 346. O. sluší opovědíti při tom soudě, který byl rozsudek vynesl, a to ve třech dnech od vyhlášení rozsudku. Ku provedení odvolatel má delší lhůtu osmidenní, jež běží od opovědění. Odkladný účinek ma opověď jenom, když směřuje proti způsobu trestu, anebo když směřuje sice jen proti výměře trestu, avšak obžalovaný sám neprohlásil, že chce trest ihned nastoupiti. Podstatným obsahem o. a podmínkou jeho účinnosti jest, aby zřejmě byly označeny články stížné, jichž o. se týká. Jakmile došlo provedení nebo vypršela lhůta k tomu ustanovená, soud předloží o. se všemi spisy sborovému soudu druhé stolice, kterýž o něm rozhodne v sedění neveřejném, vyslechna vrchního státního zástupce. Při tomto rozhodování soud odvolací přestati má na zkoumáni článků stížných, vytčených v o.; zároveň pak má vzíti za základ výrok soudu první stolice o vině obžalovaného i o tom, jakého ustanovení zákona trestního má býti užito. O zákazu reformace in peius platí totéž, co při stížnosti zmatečné (§ 295). Rovněž o tom, že soud, snížil-li trest ku prospěchu některého spoluobžalovaného z důvodů, jež prospívají také jiným spoluobžalovaným, jest povinen tak rozhodnouti, jako by bylo podáno bývalo o. i ku prospěchu těchto jiných spoluobžalovaných. Byla-li s o-m zároveň podána stížnost zmatečná, rozhoduje o něm vůbec soud kassační (§ 296). Výjimkou zůstává příslušným sborový soud druhé stolice, zamítl-li sborový soud první stolice stížnost zmatečnou a limine a na zamítající jeho rozhodnutí samostatná stížnost buď nebyla podána, nebo byla soudem kassačním zamítnuta.
II. O. z rozsudků soudů v okresních vyznačuje se nejprve tím, že lze je podávati nejen ve všech těch směrech, co při rozsudcích soudů sborových stížnost zmatečnou i o., t. j. pro zmatečnost nebo z výroku o trestu, o nárocích soukromoprávných, o dání pod dozor policejní a odevzdání do pracovny nebo polepšovny, nýbrž i také z výroku o vině (§§ 463 a 464). Co do výroku o trestu a nárocích soukromoprávných platí obdobně to, co uvedeno nahoře pod č. I. 1. a 2. Důvody zmatečné vypočítává § 468 v celku obdobně jako § 281 co do zločinův a přečinův; zvláštností jest zejména, že mezi nimi jest také nepříslušnost soudu (v. Nepříslušnost a Zmatečné důvody). Právo odvolací mají 1. ku prospěchu obžalovaného: obžalovaný sám, jeho manžel nebo manželka, příbuzní v linii vzestupné a sestupné, poručník a dědicové; 2. v neprospěch obžalovaného: žalobce a – co do rozhodnutí o nárocích soukromoprávných – soukromý účastník. Podmínky práva odvolacího určuje § 465.
Řízení odvolací. A. Při soudě okresním. K opovědi o. jest dána lhůta třídenní dle § 466 odst. 1–3. Podaná opověd má účin odkladný (§ 466 odst. 4, výjimky odst. 5 a 6). V dalších osmi dnech odvolatel podati může provedení, ve kterémž může také označiti nové skutečnosti nebo průvody (§ 467 odst. 1). Nezbytno jest, aby buď v opovědi nebo v provedení bylo vytčeno, kterými články nálezu odvolatel pokládá se za stižena a kterých zmatečných důvodů se dovolává (§ 467 odst. 2–4). Opozděné o. nebo provedení budiž okresním soudem zamítnuto (§ 467 odst. 5). – B. Při soudě odvolacím (sborov. soudě první stolice) koná se o každém o. nejprve neveřejné sedění, jehož průběh upravují §§ 469 a 470. V tomto neveřejném sedění soud odvolací buď o. zamítne pro nedostatky formálné; nebo – týká-li se o. jen výroku o trestu aneb o nárocích soukromoprávných – rozhodne ve věci samé; nebo nařídí nové hlavní přelíčení při soudě okresním. Není-li tu žádného z případů posud uvedených, položí se rok k veřejnému líčení při soudě odvolacím. K líčení obešlou se žalobce, obžalovaný a noví svědkové a znalci a dá se o něm věděti také soukromému účastníku (§ 474). Toto líčení, jehož průběh upravují §§ 472 a 473, má potud ráz nového hlavního přelíčení, že může při něm býti konán výslech nových svědkův a znalcův a že prve, nežli soud rozhodne, poskytuje se stranám příležitost, aby návrhy svoje odůvodnily. Po skončeném jednání soud odebéře se do své síně poradní a rozhodne o o., buď že 1. o. jako nepřípustné nebo nedůvodné zamítne (§ 474); nebo 2. prohlásí se (místně) nepříslušným (§ 474); nebo 3. dá o. místa a rozsudek v odpor vzatý zruší nebo změní, při čemž zase buď a) nařídí nové hlavní přelíčení při některém soudě okresním svého obvodu (avšak jiném, než při kterém konalo se přelíčení původní); nebo b) nařídí okr. soudu, kterýž neprávem prohlásil se za nepříslušna neb obžaloby úplně nevyřídil, aby podjal se nového přelíčení a rozsouzení; nebo c) shledá-li, že soud okr. soudil o skutku, který jest zločinem nebo přečinem, zruší (k návrhu státního zástupce) rozsudek a opatří, aby bylo zavedeno řízení zákonné (§ 475); nebo konečně d) rozhodne ve věci samé (§§ 474 a 476). Co do rozsahu, v jakém soud odvolací smí rozhodovati, rovněž o zákazu reformace in peius má § 477 ustanovení podobné jako pod č. I. citovaný § 295. Proti nálezu soudu odvolacího není dalšího (řádného) prostředku opravného (§ 479). -rch.