Ottův slovník naučný/Odboj (právo)

Ottův slovník naučný
Odboj	Odboj (právo)	Odbubnovati

Údaje o textu
Titulek:	Odboj (právo)
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 617. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související na Wikidatech: odboj

Odboj (rebellatio contra jus) nazývalo se ve starém českém právu odbití komorníka soudního, konajícího buď půhon nebo vedoucího exekuci. Kdo se dopustil o-e, měl ihned od komorníka z o-e býti pohnán. Původně se vyžadoval trojí půhon, od XIV. st. stačil půhon jeden. Jak se při o-i postupovalo, vypisuje Všehrd (VII. 26. 2. a 3.) těmito slovy: »A ten (komorník) půhon učině, má k úřadu desk zemských jeti a vyznání před úředníky menšími učiniti, tak jakž se stalo; neb jděte soudové nebo nejděte, má komorník každého pohnati hned, kdož o. proti brání (= zájmu) učiní. A rok jemu má položen býti na suché dni nejprv příští. A král s pány má takového vedle práva slyšeti a souditi. A půhon z o-e můž svědčen býti před samým písařem desk, jestliže práva nejdou; pakli jdou práva, tehdy má svědčen býti mezi jinými půhony, a má vepsán býti mezi půhonné pře, a slyšán též jako jiní půhonové, a ne prve ani posléz. A to má hned v suché dni nejprvnější, jestli že práva nejdou, popraveno býti.« A dále praví Všehrd: »Pakli by komorníka, holomka nebo původa zabil nebo ranil nebo okrvavil, a na ty úředníky moci sáhl, tehdy tak staří zpravují, že by hned bez čekání suchých dní mělo takovému na statek jeho sazeno býti. Kdož o. učiní, po rozeznání o-e (= po rozsudku) má to, z čehož jest pohnán, všecko k úřadu položiti; pakli nepoloží, zvedou se úředníci i s tím, kdož jest právo vedl, na dědictví (= nemovitosti) jeho, v tom, z čehož pohnán jest.«