Ottův slovník naučný/Oděssa

Ottův slovník naučný
Oderzo	Oděssa	Odeum

Údaje o textu
Titulek:	Oděssa
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 620–622. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Oděsa

Oděssa (Одесса), új. město rus. gubernie chersonské, nejdůležitější rus. přístavní město čemomořské, na 40° 28' 36" s. š., 30° 45' 33" v. d. od Gr.; leží z větší části na planině v step přecházející, z menší pod svahy na nízkém pobřeží. Podnebí jest nestálé, ale celkem mírné. Průměrná roční teplota 9,6° C. Mrazivých dnů ročně 60; mlhavých 35—40. O. tvoří s nejbližším okolím samostatný správní okres (gradonačalstvo) vyňatý z pravomoci gubernátora, mající asi 470 km². Město samo skládá se z vnitřního města a předměstí, jež slují Peresyp, Novaja Slobodka, Moldavanka, Bugajevka, »obilní město« (chlěbnyj gorodok), mlýnská čtvrť (meljnicy), Voroncovka. Náměstí jest 12; na Soborném je památník Voroncova, na Jekatěrininském Kateřiny II.; několik tržišť; s dvou boulevardů (Nikolajevský a Nový) překrásný, svého druhu takořka jediný pohled na přístav a moře; ulic 118 (vynikají Deribasovská, Richelieuská, Jekatěrininská, Preobraženská a Puškinská [v ní domek, ve kterém r. 1823 žil Puškin]); jsou široké, slušně dlážděné, opatřené chodníky, podle kterých vysázeny jsou stromy; protínají se namnoze v pravých úhlech; mají kanalisaci, osvětleny jsou hlavně plynem (přístav má osvětlení elektrické). Voda vede se do města z Dněstru vodovodem skoro 50 km dlouhým. Tramway probíhá nejdůležitějšími směry a spojuje s městem mnohá výletní místa okolní. Několik sadů (nejlepší Aleksandrovský s pomníkem Alexandra II.). Domy stavěny jsou z výborného místního kamene stavebního, vápence s mnoha zkamenělinami (lomy částečně i pod městem). Z památek stavitelských jmenovati jest Preobraženský kathedrální chrám (sobor), v němž pochován vysoce zasloužilý o O-su knize M. S. Voroncov. (Chrám založen byl r. 1795; ale mnohokráte přestavěn.) Z ostatních pravoslavných kostelů (celkem jest jich 23, vedle 22 menších kaplí při různých ústavech dobročinných a podobných) zasluhuje zmínky kostel Uspenský, Trojický a kostel i klášter arch. Michaela. (Kromě pravoslavných chrámů jest tu kostel staroobřadnický, katolický, arménský, dva kostely evang., anglikánský, osm synagog vedle mnoha židovských modliteben, karaitská a muhammedánská modlitebna; 5 hřbitovů.) Císařský (dříve Naryškinův palác), Voroncovský palác, radnice (duma; před ní Puškinův památník), městská veřejná knihovna, universita, soud, trestnice; nádraží; z novějších budov vyniká městské divadlo (z r. 1873), pošta, passage, ale zejména nádherná, ve florent. slohu postavená a malbami N. N. Karazina ozdobená bursa (stála 1 mill. rub.). Nad úžlabinami prorývajícími planinu, na níž město vystavěno, zbudovány mosty (kamenný Stroganovský, železný Policejský a j.), aby docíleno bylo přímého spojení ulic; horní část' města s dolní přímo spojuje ohromné schodiště (asi 28 m vysoké, mající nahoře asi 11, dole skoro 20 m šířky) o 200 stupních, jedna z největších toho druhu staveb na světě. Nejvlastnější ovšem znamenitostí O-sy jest její přístav, zaujímající plochu skoro 1,5 km², zcela moderně zařízený, chráněný vlnolomem více než 1 km dlouhým, ale přece jen často trpící jihovýchodními větry a zamrzající. Celou jeho plochu rozdělují mola v několik přistává, jež slují (počnouc od jihozápadu): Karantenský, Nový, Uhelný, Praktický, »ellingy« a Kazenný (státní). Rovnoběžně s nábřežím postavena »estokada«, most více než 4 km dlouhý, 6 m vysoký, opatřený kolejemi, po němž dopravuje se zboží, zejména obilí, zvláštními vozy na mola i přímo na lodi. Ostatní náklad nerušeně dováží se do přístaviště cestami pod mostem; k snazšímu nakládání obilí zřízeny 4 »konvejery«, pro vykládání nafty zvláštní »naftovody« a ohromné železné reservoiry. Z elektrické stanice v přístave umístěné osvětluje se nejen zvenku přístav, ale i vnitřní místnosti ohromných skladišť, tak že možno i v noci skládati a nakládati zboží. Na »ellingách« se lodi jednak opravují, jednak nové budují. Při nich jsou veliké dílny strojnické. O. jest sídlem gradonačalníka a příslušných úřadů správních, policejních, zemských, přístavních (karanténní oddělení); jest tu arcibiskup (chersonsko-oděsský), konsistoř; sídlo velitele oděsského vojenského okruhu, vojenská velitelství pluků ležících tu posádkou a rozmanité úřady vojenské; vrchní okružní a obchodní soud; finanční úřady; celnice, censura, pošta, telegraf, telefon; správa oděsského učebného okruhu, chersonsko-bessarabská gub. správa státních statků, ředit, jihozáp. horního okruhu a novorossijských obchodních přístavů; oddělení ředitelství jihozápad, železnic, 19 konsulátů. Škol má O. celkem 319. V čele jest novorossijská universita (k níž právě přibyla scházející dosud fakulta medicínská) s kabinety a ústavy (průměrně 600 stud.); pět mužských a dvě ženská veřejná gymnasia (vedle pěti soukromých ženských), dvě reálky, duchovní seminář a učiliště, veřejné a soukromé školy obchodní, junkerské pěší učiliště, kadetní škola, několik vícetřídních městských škol, soukromé školy různých konfessí, školy zahradnická, technicko-železniční, řemeslnické, kreslířská a hudební, ústav šlechtičen; škola pro porodní báby a slepce; 77 škol národních. Z biblioték vyniká veřejná městská (120.000 sv.). Museum společnosti historické a archaeologické; umělecké museum, galerie hr. M. M. Tolstého; lidová auditoria (při nich divadla a knihovny). Sedm denníků (»Oděsskij Listok«, »Oděsskija Novosti« a j.) a 21 jiných listů polit., vědeckých a odborných; třicet knihtiskáren oděsských vydá ročně přes 600 knih (celkem více než 1 mill. výtisků). Mnoho rozmanitých spolků: historie ko-archaeologický, přírodozpytný, technický, umělecký, lékařský, právnický, zvěro-lékařský, hudební, balneologický, hospodářský, zahradnický a řada jiných. Několik nemocnic městských, soukromých a vojenských, porodnice, bezplatné ambulance (celkem 30 ústavův). Koupele mořské zejména v blízkém okolí města (Arkadie, všecky tři Fontany, Lanžeron). Proslulých, zejména v poslední době hojně navštěvovaných koupelí v límánech oděsských užívá se již od roku 1834; zvelebeny postavením rozsáhlých lázeňských místností jednak obecním nákladem (při Kujaljnickém a Andrejevském Hmánu nádherné městské lázně), jednak nákladem soukromníků. Vedle koupelí v slané vodě límánu užívá se lázní bahenních. Pomoci hledají tu hlavně nemocní skrofulosou, rheumatismem, pakostnicí, nervovými a kožními nemocemi. Lékařů jest v O-se na 400, lékáren 34. Obyvatelů má O. 405.041 (1897). Vedle Rusů jsou tu zastoupeny nejrozmanitější národnosti (i hojně Čechů). Vedle pravoslavných (55 %) nejčetnější jsou židé (34 %); Němci, četní v městě, mají i na blízku O-sy kolonie. Rozpočet městský činí kol 5 1/4 mill. rublů.

Průmysl, dnes již velmi značný, stále se vyvíjí; celkem jest tu asi 450 velkých průmyslových závodů, jež zaměstnávají 22.000 dělníkův a vyrobí ročně asi za 50 mill. rublů zboží; vyniká mlynářství (17 parních mlýnů), cukrovarství, pivovarství (5 piv.), koželužství, továrny na tabák, železárny, továrny na hospod, stroje, na zpracování džuty, na mýdlo, makkarony a nudle, olejny, solivarství (na límánech). Význam O-sy spočívá však přece jen v obchodě. Kdežto r. 1822 přivezeno do O-sy zboží asi za 2 mill. a vyvezeno za 4, dnes jest O., pokud o vývoz běží, prvním městem ruským (vyváží asi dvakrát více než Petrohrad; r. 1896 za 96 mill. rub.) a vzhledem k obchodu přívoznému (r. 1896 za 44 mill. rub.) předčí ji pouze stolice nad Něvou. Hlavním předmětem vývozu jest obilí (celkem 57 mill. pudů nejvíce pšenice; proto bývá O. i nazývána »pšeničné město«), mouka, cukr, lněný, konopný a řepkový olej, mák, rozmanité konservované ryby, dobytek, vlna, sukno, bavlněné látky, tabák, líh, petrolej. Dováží se bavlna, olivový olej, čerstvé ovoce, čaj, káva, koření, železo, kamenné uhlí, stavivo, stroje. Spojení s vnitrozemím obstarává železná dráha. K přístavu oděsskému náleží celkem 135 parníkův a 170 plachetních lodí velikých a 112 parníkův a 342 plachetní lodi menší. R. 1896 přibylo do přístavu 1224 lodí z ciziny (1192 parních) a vyplulo do ciziny 1182; lodí pobřežní plavby konajících připlulo 5201 a vyplulo 5297. Z lodí ze zámořská přicházejících první místo zaujímají anglické, druhé ruské, třetí rakouské atd. Pravidelné spojení osobní s černomořskými a jinými přístavy. Největší počet ruských lodí náleží Ruské společnosti parolodní a obchodní (Russkoje obščestvo parochodstva i torgovli) založené r. 1857, jež má tu svou hlavní kancelář. (Kromě toho jsou tu kanceláře »dobrovolného loďstva«, Společnosti paroplavby po Azovském moři, Černomořsko-dunajské společnosti paroplavební.) Promysl a obchod podporují rozmanité ústavy peněžní. Jest tu odbočka Říšské banky, Zemská banka chers. gub. atd., celkem 16 velikých bank; kanceláře mnohých pojišťoven, kommissionářských a dodavatelských závodův.

O. založena r. 1794 na staré kulturní řecké půdě (svědčí o tom i hojné nálezy archaeologické) na rozkaz Kateřiny II. přející si »rozšířiti obchod ruský po Černém moři«. Tehdy byla na tom místě nepatrná turecká vesnice a pevnůstka Hadžibej, jíž Rusko dobylo r. 1789. Městu dáno jméno dle starořecké osady Odessos, jež stávala na blízku. Budovatelem přístavu a města byl viceadmirál de Ribas a ing. de Voland. Po smrti císařovnině sice práce zastaveny, ale r. 1800 znovu v nich pokračováno nákladem magistrátu městského. Alexandr I. velmi přál O-se. Za něho O. stala se samostatným městským okresem a pod správou prvního gradonačalníka, vévody Emanuela Richelieua (1803—1814), rozvíjela se tak rychle, že r. 1813 měla již 35.000 obyvatelův a stala se jak administrativním, tak obchodním střediskem jižní Rusi. Za nástupce Richelieuova, hr. Langerona (Lanžerona), O. prohlášena za přístav svobodný, jímž zůstala až do r. 1849. Od roku 1823 po třicet let spravoval O-su a celý Novorossijský kraj hr. M. S. Voroncov. V době jeho správy vznikly i světoznámé teď lázně límánové. R. 1832 O. měla již 60.000 obyv. Za války krymské loďstvo francouzsko-anglické bombardovalo O-su 10. dubna 1854: 350 dělům nepřátel odpovídala 4 děla řízená statným důstojníkem Sčegolevem. (Dnes proti útoku se strany mořské zabezpečují O.-su zřízené r. 1876 pobřežní batterie.) Roku 1863 zasedala v O-se po prvé duma (obecní rada). Mor, cholera a neúrodná léta nejednou O-su poškodily. Za války rusko-turecké a hlavně blokádou r. 1877 velice utrpěl obchod.

Srv. Smoljaninov, Istorija goroda O-sy (Zapiski Od. Obščestva Istoriji i Drevnostěj, III. sv.); Kochanskij, O. za 100 lět (1894); Lisjanskij, Oděsskije kurorty, 1897; G. Karant, Oděssa, jeja okrestnosti i kurorty, 1901.

Oděsský újezd má na 9767 km² 606.077 obyvatelů, z čehož na obyvatelstvo městské připadá 425.740. Pp.