Ottův slovník naučný/Obnova

Údaje o textu
Titulek: Obnova
Autor: Ferdinand Heller mladší, František Storch
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 552–554. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Obnova řízení

Obnova soudního řízení civilního rozsudkem skončeného jest prostředek processní, kterým strana zkrácená rozsudkem z jiných důvodů, než pro které se připouští odvolání neb dovolání, může dosíci jeho zrušení a změny. Podmínkou o-vy dle rak. soudního civilního řádu jest, že po vynesení rozsudku vyšly na jevo skutečnosti, pro které rozsudek již vynesený jest nesprávný a které straně rozsudkem zkrácené v době vynášení rozsudku buď známy nebyly, nebo kterých ona v předchozím řízení vůbec užiti nemohla. Skutečnosti takové vypočítává rak. soud. civil. řád v § 530 taxativně a připouští o-vu ř. ve případech těchto: 1. když listina, o kterou rozsudek se opírá, byla falešně vyhotovena nebo zfalšována; 2. když svědek nebo znalec neb odpůrce při svém přísežném výslechu křivě vypověděl a rozsudek se o tuto křivou výpověď opírá; 3. když byl rozsudek vymožen podvodným jednáním zástupce strany neb jejího odpůrce neb zástupce téhož, a jednání to lze trestně stíhati; 4. když soudce při vynášení rozsudku neb některého dřívějšího rozhodnutí, o které se rozsudek opírá, dopustí se s ohledem na spor ke škodě strany zločinu zlého užívání moci úřední nebo braní darů ve věcech úředních; 5. když rozsudek trestního soudu, kterým byl civilní soud v příčině otázky viny vázán, později jiným pravoplatným rozsudkem neb usnesením trest. soudu se zruší; 6. když strana nalezne pravoplatný rozsudek civilní, který o tomtéž právě nebo právním nároku již dříve byl vydán, neb takového rozsudku teprve po vynesení rozsudku druhého užiti může, a rozsudek ten mezi stranami nynějšího sporu tvoří právo; 7. když strana zví nové skutečnosti neb nové průvody, následkem kterých byl by rozsudek pro ni dopadl příznivěji, kdyby jich byla mohla užiti dříve. Z těchto posledních dvou důvodů připouští se o. však jen tehdy, když strana beze své viny skutečností těch před vynesením rozsudku v řízení jemu předcházejícím použiti nemohla. 8. Konečně připouští se o. také ku provedení důkazů, které již v řízení před rozsudkem byly nabízeny a připuštěny, ale nebyly provedeny, poněvadž lhůta k jejich provedení marně uplynula, když důkazy ty mohou přivoditi příznivější rozhodnutí pro stranu, která důkazy ty nabízela a o-vy se domáhá.

O-vy nutno domáhati se žalobou, t. zv. žalobou o o-vu. Žalobu tu dlužno podati u soudu, který vynesl rozsudek v prvé stolici, ale když se důvod o-vy týká jen rozsudku vyšší stolice, u této, v případě pak pod č. 4. uvedeném u toho soudu, který rozsudek, jemuž se odporuje, vynesl, neb čelí-li o. proti několika rozsudkům v téže věci vydaným, u toho soudu, který rozhodnul posledně. Lhůta k žalobě té činí 10 let ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a musí krom toho podána býti průběhem těchto 10 let v neprodlužitelné lhůtě 1 měsíce, kterážto poslední lhůta se čítá v případech pod č. 1.–5. uvedených ode dne doručení trestního rozsudku neb usnesení, v případech pod č. 6. a 7. uvedených od toho dne, kdy strana o starším rozsudku neb nových skutečnostech a průvodech zvěděla neb jich použiti mohla, v případě pak posledním (8.) ode dne doručení rozsudku. Žalobou touto domáhá se žalobce, aby rozsudek byl zrušen a aby bylo v jeho při jinak rozhodnuto. Soud, u něhož žaloba taková byla podána, zkoumá nejprve, zdali je tu vůbec zákonný důvod o-vy a zda žaloba podána včas. Není-li tu zákonného důvodu, neb nebyla-li lhůta dodržena, zamítne žalobu usnesením bez dalšího jednání. Když se žádá za o-vu z důvodu trestního činu (případ 1.–4.) a není tu ještě pravoplatného rozhodnutí trestního soudu, civilní soud musí postoupiti spisy státnímu zastupitelství, aby zavedlo trestní stíhání. Skončí-li toto trestní stíhání osvobozením obžalovaného z toho důvodu, že se trestního činu, o který jde, nedopustil, civilní soud musí žalobu o o-vu usnesením zamítnouti, nezaváděje dalšího řízení. Tato usnesení dějí se u sborových soudů v neveřejném sedění. Ve všech ostatních případech soud zavede o žalobě té řádné řízení. V řízení tomto jedná se buď o o-vě a o věci samé zároveň, neb jen o o-vě. Řízení o o-vě a o věci samé slučuje se tehdy, když důvod o-vy prokázán jest listinou a když jde o 8. případ o-vy. Jen tehdy, když by soud vyšší stolice, u kterého byla žaloba ta podána, nemohl dle předpisů zákonných o řízení pro něj platných provésti také při původní, rozhodne pouze o přípustnosti o-vy, a když ji rozsudkem připustí, dá řízení ve věci samé provésti soudem, který vynesl rozsudek v odpor braný v prvé stolici. Ve všech ostatních případech rozhodne soud, u kterého byla žaloba ta podána, rozsudkem nejprve jenom o tom, zdali se o. připouští či nepřipouští. Připustí-li se o., provede se nové řízeni u téhož soudu, který ji připustil, leda by tento soud dle předpisův o řízení pro něj platných provésti ho nemohl, v kterémžto případě postoupí se řízení soudu, který v odpor braný rozsudek vynesl v prvé stolici. V řízení tomto jedná se o předmětu sporu znova jen potud, pokud důvodem o-vy byl dotčen.

Byla-li podána žaloba za o-vu a zároveň z rozsudku, o jehož zrušení žalobou tou se žádá, odvolání neb dovolání, musí býti odvolací neb dovolací řízení přerušeno, žádá-li se za o-vu z důvodů pod č. 1.–5. uvedených a rozsudek trestního soudu jest k žalobě za o-vu předložen. V ostatních případech pak řízení odvolací neb dovolací koná se dále, ale může býti přerušeno z úřední povinnosti neb na návrh strany, když se takovéto přerušení jeví účelným. V případech těchto pak má žaloba za o-vu také ten účinek, že rozsudek, proti němuž ona směřuje, nemůže býti vykonán. Jinak žaloba za o-vu tohoto účinku nemá, zejména pak nikdy proti rozsudku, který již moci práva nabyl. Hlr.

O. řízení trestního. Bylo-li řízení trestní s právní mocí ukončeno, nelze z pravidla výsledky jeho již nijakým způsobem bráti v odpor (zásada formálné právní moci). Spravedlnost káže však připustiti z toho výjimku, kdyby teprve dodatečně naskytly se nové závažné skutečnosti nebo průvody, jimiž by důvěra ve správnost dřívějšího rozhodnutí vážně mohla býti otřesena. Proto, jako jiná zákonodárství, tak i rakouský ř. tr. z r. 1873 připouští o-vu ř. tr., a to jak ku prospěchu obviněného, tak i v jeho neprospěch, v tomto druhém případě ovšem jen, pokud trestnost činu nepominula ještě promlčením (aneb udělením milosti). Co do podmínek a způsobu řízení třeba lišiti: I. O-vu ř. tr., jež skončeno bylo (pravoplatně) zastavením (§ 352), tedy ještě před hlavním přelíčením, třebas i v (soudním) přípravném vyhledávání, konaném proti určitému obviněnému (§ 38. odst. 3. a § 363. č. 1. a contr.). Tu jest na žalobci (státním zástupci nebo soukromém žalobci), aby za o-vu ř. žádal, předlože při tom nové průvody (resp. skutečnosti), jimiž by obviněný mohl býti usvědčen. Z jaké příčiny dřívější řízení bylo zastaveno, na tom nezáleží; jenom stalo-li se tak proto, že soukromý žalobce od obžaloby ustoupil, nedovoluje se mu již žádati za o-vu ř. O této žádosti rozhoduje radní komora, na jejíž usnesení připouští se stížnost ke sborovému soudu druhé stolice. K podání stížnosti jest lhůta třídenní. II. O. ř. tr. skončeného (pravoplatným) rozsudkem. a) O. ř. ku prospěchu obžalovaného odsouzeného (§§ 353. a 354.). Tu lze žádati za o-vu ř., třebas i trest byl již vykonán býval, ano i po smrti obžalovaného, ve případech těchto: 1. bylo-li prokázáno, že odsouzení bylo způsobeno činem trestným, jehož někdo jiný se dopustil, jako zvláště falšováním listiny, křivým svědectvím nebo podplacením; 2. jestliže byly přivedeny nové skutečnosti nebo průvody, které buď samy o sobě nebo ve spojení s důkazy dříve provedenými jeví se býti způsobilými k tomu, aby obžalovaný byl osvobozen aneb alespoň odsouzen pro čin náležející pod mírnější zákon trestní; 3. jestliže dvě nebo více osob pro týž skutek odsouzeno bylo různými nálezy a při srovnání těchto nálezův i skutkového jich podkladu nelze než souditi, že některá nebo některé z těchto osob jsou nevinny. Žádati za o-vu ř. může nejen sám obžalovaný, nýbrž i všichni ti, kdož mají právo podávati v jeho prospěch stížnost zmatečnou nebo odvolání. Dověděl-li se státní zástupce o nějaké okolnosti, vytčené pod č. 1.–3., jest povinen zpraviti o tom obžalovaného nebo některou z osob právě zmíněných nebo sám návrh na o-vu ř. učiniti. b) O. ř. v neprospěch obžalovaného osvobozeného (§ 355.). Podmínkou tu jest: 1. že nález osvobozující byl způsoben zfalšováním listiny, křivým svědectvím, podplacením nebo jiným činem trestným obžalovaného nebo někoho jiného; nebo 2. že obžalovaný později přiznal se soudně nebo mimosoudně ke skutku jemu přičítanému; nebo 3. že naskytly se později nové skutečnosti nebo průvody, jež samy o sobě nebo ve spojení s důkazy dříve provedenými jeví se býti způsobilými k tomu, aby obžalovaný byl usvědčen. Návrh na o-vu ř. může učiniti státní zástupce nebo soukromý žalobce. c) O. ř. v neprospěch obžalovaného odsouzeného (§ 356.). Tu předpokládá se mimo podmínky vytčené pod lit. b) ještě, 1. že na zločin skutecně spáchaný ukládá se trest smrti nebo doživotného žaláře, kdežto podle sazby trestní vzaté za základ rozsudku bylo lze vyměřiti jenom žalář dočasný; nebo 2. že slušelo vyměřiti trest žaláře alespoň desítiletého, kdežto trest byl vyměřen podle sazby nepřesahující pěti let; nebo 3. že obžalovaný byl odsouzen pro přečin nebo přestupek, kdežto skutek má povahu zločinu. Žádati za o-vu ř. může tu jen státní zástupce. – Řízení obnovovací (§ 357. a 358.). Žádost za o-vu ř. sluší podati při tom sborovém soudě první stolice, kterýž konal řízení dřívější (ve případě vytčeném pod lit. c) č. 3., v jehož obvodě leží ten soud okresní, který byl vynesl rozsudek). Věc přikáže se tu nejprve soudci vyšetřujícímu, aby vyhledal skutečnosti, o něž žádost se opírá, a vyslechl druhou stranu. Samo rozhodnutí o tom, zda má žádosti býti vyhověno čili nic, činí sborový soud první stolice v neveřejném sedění ve shromáždění čtyř soudcův, z nichž jeden předsedá. Na jeho usnesení podati lze do tří dnů stížnost, o níž rozhoduje sborový soud druhé stolice. Tento soud, vyřídil-li stížnost v ten rozum, že se o. ř. připouští, může také další řízení odevzdati jinému sborovému soudu první stolice. – Zákonný účinek usnesení, jímž o. ř. byla povolena, záleží v tom, že dřívější rozsudek, pokud vztahuje se k tomu činu tr., jehož týká se povolená o. ř., prohlášen jest za zrušený. Obmezení tohoto pravidla stanoví § 358. odst. 1. co do následkův odsouzení, odst. 2. pak co do nároků soukromoprávných. Podání žádosti za o-vu ř. nemá ovšem toho účinku, že by se tím stavil výkon trestu, leč by soud o o-vě ř. rozhodující, vyslechna prve žalobce, podle zvláštní povahy věci pokládal to za přiměřené (§ 361. odst. 1.). Teprve když by obnova s právní mocí byla povolena, slušelo by výkon trestu neodkladně zastaviti, zároveň však podle všeobecných ustanovení rozhodnouti o vzetí obviněného do vazby (§ 360. odst. 2.). – Řízení obnovené (§ 359.) jest řízením zcela novým, při němž nejde o to, aby dřívější rozsudek podroben byl nějakému přezkoumávání, nýbrž aby podle materiálu v tomto novém řízení přivedeného o věci znova bylo rozhodnuto. Zvláštnosti tohoto nového řízení, o němž jinak platí ustanovení povšechná, jsou: 1. Nejprve koná nebo doplňuje se přípravné vyšetřování, a to ve směru vytčeném usnesením povolujícím o-vu ř. Hlavním účelem při tom jest, aby byly vyhledány nové průvody, jež o-vu ř. přivodily. 2. K novému přelíčení sluší obeslati také soukromého účastníka. Výsledky řízení dřívějšího zasahují v toto přelíčení jen potud, že výpovědi těch svědků, znalcův a spoluobviněných, kteří již nemohou býti vyslýcháni, sluší přečisti ze spisů. 3. Pro rozsudek odsuzující platí co do vyznačení trestu zákaz reformace in peius v témže smyslu a rozsahu jako při stížnosti zmatečné a při odvolání; k trestu již vytrpěnému sluší tu hleděti dle § 265. Proti novému nálezu užiti lze týchž opravných prostředků, co proti jinému rozsudku. 4. Bylo-li nové řízení zastaveno ještě před hlavním přelíčením, přísluší obviněnému právo žádati, aby zastavení nebo nález, kterýmž byla obžaloba (ve stadiu obžalovacím) zamítnuta, byly veřejně vyhlášeny. Tato rozhodnutí rovnají se co do účinku rozsudku osvobozujícímu. – Zkrácené řízení dovoluje § 360. v ten způsob, že soud, kterýž o-vu ř. povolil, může také, ač snáší-li se s tím žalobce, zároveň ihned vynésti rozsudek, jímž se obžalovaný osvobozuje nebo dává se místa jeho návrhu, aby mu byl vyměřen trest podle mírnější sazby. Proti tomuto nálezu není opravného prostředku. Obviněný může žádati, aby dotčený nález veřejně byl vyhlášen. – V řízení přestupkovém (§ 480. odst. 1.) o přípustnosti o-vy ř. rozhoduje soud okr., na jehož zamítající rozhodnutí podati lze ve třech dnech stížnost, kteráž jde ke sborovému soudu první stolice. – Mimořádná o. ř. tr. (mimořádná revise, § 362.). Tak nazýváme zcela mimořádný prostředek, jímž možno i bez podmínek o-vy ř. zvrátiti rozsudek pro nesprávnost skutkového jeho podkladu. Tento prostředek poskytnut jest výlučně soudu kassačnímu, tak že všeliké k tomu směřující návrhy osob soukromých jsou zhola nepřípustné a neúčinné. I sám kassační soud jest při tom obmezen potud, že může prostředku toho užiti jen ku prospěchu odsouzeného a jen, když pochybnosti o tom, že by správnými byly skutečnosti, na nichž zakládá se rozsudek, jsou skutečně závažné a nebyly rozptýleny ani zvláštním vyhledáváním, k tomu konci od soudu kassačního nařízeným. Mimo to jest třeba, aby dotčené pochybnosti naskytly se soudu kassačnímu buďsi: 1. při předchozí poradě o zmatečné stížnosti nebo po veřejném o ní líčení; nebo 2. při poradě konané o zprávě, již mu podal sborový soud porotní za příčinou rozsudku odsuzujícího k trestu smrti dle § 341.; nebo 3. při zkoumání spisů, předsevzatém ke zvláštnímu návrhu generálního prokurátora. Samo usnesení, jež kassační soud učiní vyslechna prve generálního prokurátora, záleží vůbec v tom, že nařídí se o. ř. tr. Při jednomyslnosti všech (sedmi) členův a souhlase generálního prokurátora může však také soud kass. ihned vynésti nový rozsudek, jímžto se obžalovaný osvobozuje aneb odsuzuje podle mírnější sazby trestní. V řízení přestupkovém mimořádná o. ř. se nepřipouští (§ 480. odst. 2.). – Ustanovení o o-vě ř. doplňuje § 363., kterýž uvádí čtyři případy, kdy i bez podmínek o-vy lze zavésti nebo dále konati řízení trestní. Při tom jen č. 2. a 4. obsahuje skutečné výjimky ze zásad o o-vě ř. trest., kdežto č. 1. a 3. týkají se případů, kde věc posud nebyla s právní mocí rozhodnuta a kde by tedy k novému nebo dalšímu řízení již podle povšechných zásad nebylo třeba podmínek o-vy. -rch.