Ottův slovník naučný/Nusle

Ottův slovník naučný
Nuserau	Nusle	Nussbaum

Údaje o textu
Titulek:	Nusle
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 505–506. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Nusle

Nusle (správněji Nůsly, Nůsle), město v Čechách v hejtm. a okr. král. vinohradském, tvoříce předměstí pražské rozkládají se většinou na levém břehu Botiče. Obec skládá se ze tří čtvrtí, jež obyčejně nazývány bývají N. (v užším slova smyslu), Údolí a Pankrác, mimo to jsou na katastru nuselském samoty Bučanka (a u ní teď villa Bělka) a Reitknechtka. Celkem zaujímá katastr. obec nuselská plochu 2.8888 km², z čehož připadá na pole 217.52, na louky 6.91, na zahrady 14.08, na pastviny 6.13, zastavěné plochy je 22.6 a půdy neplodné 21.64 ha. Budovy jsou většinou moderní dvoupatrové a třípatrové domy činžovní. Veliká louka, na níž konávala se Pražanům dobře známá  »Fidlovačka«  (v. t.), dnes z části zastavěna, jednak přeměněna v ulice a park. Z budov jmenovati sluší kostel sv. Pankráce (nejspíše na konci XVII. st. ve slohu barokovém postavený, r. 1786 ve vojenské skladiště proměněný a r. 1818 znovu vysvěcený, dnes velmi sešlý), jenž stojí uprostřed zrušeného hřbitova na místě starého far. kostelíku zašlé vsi Krušiny (v. níže). Na místě domu zvaného »Na kovárně«, jenž pokládán byl za nejstarší stavení v obci, stojí dnes »Národní dům« (majetek soukromý). Z jiných nových budov vyniká pivovar, budovy škol, zejména nová budova škol měšťanských s kaplí, tělocvična; na pozemcích nuselských umístěna jest i rozlehlá stavba c. k. trestnice, obyčejně pankráckou nazývané. Bývalá »Zámecká zahrada« (restaurace), dříve oblíbená a četně Pražany navštěvovaná, právě se parcelluje. Rychlým rozvojem svým rovnají se N. v pravdě městům americkým. R. 1843 bylo na katastru nuselském jen 72 domů a 512 obyvatelův, r. 1880 již 203 d. a 5500 obyv.; r. 1890 283 d., 11.740 obyv. Podle posledního sčítání mají N. v 443 domech 20.122 obyvatele; z těch jest Čechů 19.692, Němců 307, ostatek jiné národ. Dle náboženství 19.644 římských katol., 195 ev. helv. v., 68 ev. augšp. v., 148 židů, 11 starokatol.; ostatek, kromě 22 bez vyznání, příslušníků jiných církví; mužského obyv. bylo 10.396, ženského 9726 duší. Vzrostl tudíž počet domů od r. 1843 do 1900 o 515.28%, počet obyvatelstva však o 3830.08%. N. přifařeny jsou k Michli. O c. k. okresní soud pro N. a vesnice okolní a o farní úřad se vyjednává; c. k. policejní kommissařství jest tu sice zřízeno, ale dosud neúřaduje; policie jest státní. Hasičskou službu obstarávají dva placení hasiči a sbor dobrovolných hasičů; vodu dodává vodárna vinohradská, kanalisace provádí se postupně; úplně dostavěné ulice jsou vydlážděny, chodníky provedeny všude. Jednání o regulaci potoka Botiče, věci tak důležité i v ohledu zdravotním nejen pro N., ale i Prahu, táhne se již 25 let. Čtvrtí pankráckou probíhá (od Vyšehradu) stará silnice linecká. Severní čásť N-lí probíhá státní dráha (trať Praha-Brod, Praha-Cmunt-Vídeň a spojovací kolej obou těchto tratí). Na trati druhé je nádraží společné N-lím a Vršovicům; při samé severní hranici obce leží nádraží vinohradské, společné oběma tratím. Zastupitelstvo obecní skládá se ze 30 volených členů a 1 virilisty (za pivovar), městská rada má 10 členů. Městský úřad dělí se na čtyři oddělení a zaměstnává 11 úředníkův a výpomocných sil. Rok 1900 vykazuje příjem 227.362 K 58 h, vydání 247.837 K 05 h. Na školské účely vydáno 49.633 K 95 h. Do sněmu i říšské rady volí N. dosud mezi obcemi venkovskými. Do r. 1881 N. neměly žádné školy. Děti chodily na Vyšehrad, do Michle nebo Vršovic. Dnes jsou tu dvě obecné školy chlapecké (dohromady s 20 třídami), dvě dívčí (s 19), měšťanská škola chlapecká (o 7), dívčí (o 6 tř.), průmyslová škola pokračovací (o 8 odděl.). Lékařů jest 6 (z nich 3 městští). Lékárny jsou dvě (jedna již zřízená, druhá se zřizuje). Nemocnice pro stižené nakažlivými nemocemi. Lázně parní a vanové (soukromý majetek). Z mnoha spolků sluší uvésti dobročinné spolky »Tetín«, »Lidumil« a »Sokol«. Některé spolky mají knihovny. Veřej. čítárnu vydržuje obec. Obyvatelstvo živí se jednak průmyslem a obchodem samostatně provozovaným, jednak pracuje v továr. závodech místních a mimoměstských; kromě toho obývá v N-lích mnoho zřízenců drah (železnice i tramwaye). Průmyslové závody: akciový pivovar (roční výroba 117.000 hl; zaměstnává 110 osob), továrna na kokosové koberce a rohožky (zaměst. přes 50 lidí), továrna na stávkové zboží (zamést. 25 lidí), na margarin, umělé máslo, stearin, mýdlo a svíčky (zaměst. přes 100 lidí); pekařství, strojnictví a zámečnictví, truhlářství, zelinářství; velkoobchody s vepřovým masem. Záložna nuselská (zal. r. 1894) měla r. 1900 obrat 627.173 K.

Na místě, kde dnes rozkládá se město N., byly původně dvě osady, a to při Botiči vesnice N., tehdy snad Neosvětely nazývaná (t. j. dnešní N. vlastní a Údolí), a na návrší kol kostelíku sv. Pankráce ves Krušina. N. (Neosvětely) s dvorem svým bývaly původně statkem zeměpanským; po prvé se vzpomínají k r. 1088; tehdy král Vratislav daroval nově založené kapitule vyšehradské mezi jinými statky i některé pozemky v N-lích, a to v té jejich části, kde dnes asi čtvrť Údolí. (Nadání toto pozdějšími vladaři rozhojněno.) Druhá čásť, výše položená, N. vlastní, propůjčována dále zeměpanským úředníkům stolním. Tak vznikly N. Dolní a Horní, kterýž rozdíl potrval až do r. 1715. R. 1250 N. Horní od krále Václava I. s dvorem poplužním darovány cisterciákům oseckým, od kterých je koupili Němečtí rytíři, za nichž, přísluševše dříve k duchovní správě psářské, připojeny k farnosti u sv. Pankráce. V Dolních N-lích děkan kapituly vyšehradské r. 1323 rozdělil pozemky své na 13 usedlostí se zahradami, jež dával pod úrok. Ves Krušina poprvé vzpomíná se v listině Přemysla Otakara I. r. 1205, dle které kostel sv. Pankráce i s pozemky blíže toho kostela náležel benediktinům ostrovským; později jmenuje však kněze i sem kapitula vyšehradská, jíž náležely také některé pozemky nad Hořejšími N lemi, zejména tam, kde dnes jest rybník »Jezerka«, odkudž po trubách vedena byla voda na Vyšehrad. Rybník jest napájen z pramene obezděného již r. 1361. Obezděnou tuto čásť nazývá lid dodnes »Libušina vana« neb »lázeň«. K faře sv. Pankráce krom N-lí a Krušiny příslušela i obojí Krč a Michle. Ráz krajiny zdejší valně se pozměnil za Karla I. založením četných vinic, jimiž údolí potoka Botiče získalo jméno vallis vinearum, t. j. »údolí viničné«, a jež i na území Krušiny hojně pěstovány. Ale bouře XV. století poškodily oboje N. a úplně smetly s povrchu Krušinu. Zničena byla nejspíše vojsky císaře Sigmunda aneb královskou posádkou vyšehradskou. Po porážce vojska Sigmundova na hoře Žižkově Pražané oblehli Vyšehrad, v němž uzavřena byla posádka králova pod velením Jana Všembery z Boskovic. Čásť jich ležela v údolí nuselském, čásť utábořila se v okolí kostelíka sv. Pankrácia. Zde také došlo k velikému boji (známá bitva u sv. Pankráce nebo pod Vyšehradem) mezi husity a králem Sigmundem, spěchajícím na pomoc obleženému Vyšehradu. Věrolomný král poražen; v službách jeho zahynul tu květ šlechty české a zejména moravské. N. zabrali Pražané (novoměstští) a usazují od r. 1421 ke kostelu sv. Pankrácia kněze pod obojí, což potrvalo až do r. 1622. Ferdinand I., zabaviv Pražanům i obojí N., daroval je jeptiškám světeckým; znovu připadly komoře za Maxmiliána, ale zase prodány, a to Dolní N. Novoměstským, Horní N. Hynkovi Krabici z Veitmile. Poplužní dvůr nuselský od Rudolfa II. obdržel Nathanael Hložek ze Zbyslavic, jenž přikoupil k němu Horní N. Dědictvím N. dostaly se pí. Regině Opršalové z Jetřichovic r. 1614. Byly tehdy již velice sešlé a ve válečných časích pak ještě více pohubeny. Roku 1628 koupil je hr. Sezima z Vrtby. Vnuk jeho Jan Josef značně N. zvelebil a celý statek přikoupením N-lí Dolních spojil v jedněch rukou. Dalšími držiteli byli (1758—80) Jindř. Pavel Mansfeld, potom dcera jeho provdaná za knížete Colloreda, Josef Václav z Paaru, od r. 1797 známý šlechtic Jakub Wimmer, jenž velikou péči věnoval N-lím i druhým statkům svým. Krátce držel N. Jan Filip z Wessenberku a Karel Josef Puteani, po něm Jiří hr. Buquoi, od něhož koupil velkostatek nuselský Alois Procházka. Dnes náleží jeho dědicům. — Kde jest dnešní čtvrť Pankrác, tam po zničení vesnice Krušiny nebylo nic než kostelík a při něm snad (zpráv není) jedno, dvě stavení. Mapy ze st. XVIII., již velmi podrobné, jmenují jihovýchodně od kostelíku sv. Pankráce ležící samotu hospodu »Zelenou lišku«, ale samoty neb osady Pankráce neuvádějí. Teprve r. 1790 začal stavěti Jan Ignác rytíř Eisner z Eisenšteina podle kostela při silnici hospodu dnes »U Žižkova stolu« zvanou. Na počátku stol. XIX. postaveno ještě několik stavení, jež počítána byla k statku Horní Krči, ale po zrušení patrim. úřadův a při rozdělení země nejvyšším rozhodnutím z let 1853 a 1854, jakožto svého katastru nemající, spolu se samotami Bučankou a Reitknechtkou k N-lím připojena. »Zevrubný popis rozdělení země král. Českého« atd., vydaný r. 1864 na základě právě řečených rozhodnutí, zná tudíž jen katastrální obec N. Ale když stal se starostou v obci N-lích obyvatel pankrácký, tu z místního patriotismu počal ke jménu N. připojovati i jméno Pankrác. Dvojité jméno N.-Pankrác dostalo se na pečeť obecní a přejato i užíváno pak napořád od samosprávných i cís. král. úřadů. Když rozhodnutím císaře a krále z 31. pros. 1898, jemuž ovšem předcházelo pilné šetření, výslovně povýšena »osada N. na město«, zmizel nutně i novověký přídavek a zavedeno staré, jednoduché jméno N. — Srov. Jos. Vávra, Paměti obce Nuselsko-Pankracské (Výr. zpráva čes. reálky pražské, 1887); K. V. Rais, Politický a školní okres vinohradský (1898); P. Papáček, N. u Prahy (v Zavadilových »Histor. Rozhledech«, roč. IV., str. 120). Pp.