Ottův slovník naučný/Nikotin
| Ottův slovník naučný | ||
| Nikosia | Nikotin | Nikotinismus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Nikotin |
| Autor: | Bohuslav Raýman, Josef Reinsberg |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 321–322. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Nikotin |
|
Nikotin C10H14N2 (chem.) jest alkaloid listí a semene rostliny tabákové (Nicotiana tabacum, glutinosa, macrophylla, rustica), i v listech Cannabis indica se nachází. V tabáku jest n-u 0,5—8 %: v tabáku dýmkovém 0,518 až 0,854, v doutníkovém 0,801—2,887. Obecně mají jemnější doutníky méně n-u. Nejlépe připravují n. z tak zv. extraktu tabákového, jenž slouží k impregnaci tabáků žvýkaných. Bezbarvý olej, jímž tabák zapáchá, při 246° vroucí. Jest to látka velmi jedovatá, asi šestnáctkráte jedovatější než koniin z bolehlavu. Rn.
Otravy n-em. N. náleží k nejprudším jedům rostlinném, několik málo kapek stačí k otravě smrtelné; dávka 0,07—0,15 g vzbuzuje těžkou, ba mnohdy smrtelnou otravu. Otravy n-em samým jsou řídké, častější jsou otravy tabákem, jenž obsahuje dle druhu a dle způsobu přípravy 2—7,69 % n-u; i v kouři a moku dýmkovém (produktu suché destillace) jest n. obsažen, ovšem jsou tu kromě n-u i jedovaté zásady řady pyridinové, jež vznikají rozkladem n-u. Otravy n-em jsou skoro výhradně nahodilé; známe o. n-em po zasypávání vředův a kožních osutin prachem tabákovým, natírání hlavy odvarem tabákovým a mokem dýmkovým (k zhubení hmyzu), po klystérech odvarem tabáku, užití moku dýmkového proti kolice (lidový prostředek v některých krajinách), nošení listů tabákových na holém těle (u podloudníkův) a po nemírném kouření (sázky). N. se rychle vstřebává, vstřebaný pak n. dráždí hybná a cevohybná centra čivová, vede pak brzo k ochrnutí center, která zprostředkují děje zvratné (reflexní).
Rozeznávati dlužno nikotinismus prudký a n. vleklý, tento vzniká po delším požívání menších dávek, onen po užití větších dávek najednou nebo v krátké době.
Příznaky akutního nikotinismu záležejí v pálení a pocitu drsnosti v hrdle, zvýšeném vyměšováni slin, v pocitu tepla proudícího k hlavě a končetinám, říhání, vrhnutí, nadýmání i průjmu — v bolesti hlavy, závrati, světloplachosti, rozčilení, porušeném zraku a sluchu, v urychleném a obtížném dechu s pocitem tíže a dušnosti, v nejisté chůzi — omámení, mdlobách, ztrátě vědomí, škytání a klonických křečech, jež předchází mnohdy zvláštní výkřik; obličej jest bledý, krytý studeným potem, teplota těla klesá, otrávení zmírají za 15—20 min. ochrnutím centra dýchacího. V mrtvolách osob otravou zemřelých shledáváme silné stažení střev, zápach tabáku, výronky krevní ve sliznicích a nález celkový jako při smrti udušením. N. lze dokázati lučebně i fysiologickým pokusem. Požit-li tabák, možno dokázati částky tabáku v obsahu žaludkovém nebo střevním drobnohledným vyšetřením.
Vleklý neboli chronický nikotinismus se projevuje katarrhy hltanu, porušeným zažíváním, tlučením a arrhythmií srdce, třesením svalů, dusností, nedostatečným a neklidným spánkem, slábnutím paměti, porušeným viděním (amblyopií) a těžkými záchvaty asthmatickými. Rg.