Ottův slovník naučný/Neptunus

Ottův slovník naučný
Neptunovy sluje	Neptunus	Nepukalka

Údaje o textu
Titulek:	Neptunus
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 206. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Neptun (mytologie)

Neptunus, starořímský bůh vodstva vůbec a moře zvláště, převzal záhy funkce řeckého Poseidóna. O původním kultu svědčí starobylá slavnost Neptunalií, konaná po Lucariích dne 23. čce; o ní stavěny besídky (umbrae, σκιάδες řeckých Karnejí), v nichž rolníci doprošovali se boha o vláhu. Chotí jeho byla Salacia, později ztotožněná s Amfitritou. První zmínka o řeckém kultu Poseidóna v Římě činí se o lektisterniu r. 399 př. Kr. R. 206 př. Kr. zřízena N-novi svatyně v okolí cirku Flaminiova; značnější byl chrám N-nův postavený od Agrippy v poli Martově. N-novi jako Martovi platila trofaia vítězství námořních. V císařské době o Neptunaliích konány naumachie. Ostatně viz Poseidón. klk.