Ottův slovník naučný/Nepotismus
Ottův slovník naučný | ||
Nepotianus | Nepotismus | Neppendorf |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Nepotismus |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 200–201. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Nepotismus |
Nepotismus zove se užívání veřejné moci k povyšování vlastního příbuzenstva. Jméno vzniklo z latinského nepos (synovec, sestřenec) a užíváno ho speciálně nejprve pro zvyk, zahostivší se u papežův, počínaje od Kalixta III. (1455—58). Renaissanční papežové snažili se všemi prostředky zjednati svým příbuzným statky světské a duchovní, kterážto snaha je zavedla ke mnohým proticírkevním skutkům. Z papežských nepotův doby té zvláště vynikli Borgiové za Alexandra VI., Rovere za Julia II., Medicejští za Lva X. a Klimenta VII., Farnesové za Pavla III. V Papežském státě XV. a XVI. st. nebyl však n. pouze zlořádem, nýbrž i důležitou formou státní správy, ježto papež, církevní vládou zabavený, nejčastěji delegoval veškeru světskou moc v Církevním státě některým ze svých příbuzných, nejčastěji kardinálovi nepotovi, z kteréhožto úřadu vyvinul se potom v XVII. stol. státní sekretariát.