Nedbal Oskar,
dirigent a skladatel český (* 26. břez. 1874 v Táboře), studoval na pražské konservatoři s počátku v oddělení pro polnici a nástroje bicí, později ve škole houslové. Konservatoř splynula již tehdy se školou varhanickou úsilím F. Skuherského a N. měl tak příležitost osvojiti si též theorii hudby. Povolání mistra Dvořáka za professora komposice vzpružilo N-ovu skladatelskou činnost tak, že vedle Suka a Nováka byl nejen z prvých, ale také z předních žáků Dvořákových před jeho odjezdem do Ameriky. Připraven dokonale theoreticky a prakticky, N. byl prof. H. Wihanem, pořadatelem kvartett na konservatoři, sdružen s K. Hoffmannem, Jos. Sukem a J. Bergrem. Toto sdružení — po smrti Bergrově doplněné osobně samým prof. H. Wihanem — je světoznámé, podnes jiným nepřekonané „České kvartetto“, jehož členové zjednali české hudbě nekonečnou řadu čestných úspěchů a obdivu nejen v Evropě, ale i v jiných dílech světa. — N. upoutal k sobě v „Českém kvartettu“ záhy pozornost jako violista prvého řádu a svoje skvělé výkonné nadání, projevené v citu jako virtuositě, dokázal také v řadě samostatných koncertů v cizině i doma. — Znaje techniku mnoha hudebních nástrojů, N. byl ovšem také nad jiné povolán postaviti se v čelo velikého orchestrálního sboru jako dirigent. Jeho dirigentské úspěchy v Praze, v Berlíně, v Petrohradě a nejnověji v Paříži s orchestrem Colonnovým jsou zároveň úspěchy českého umění. — Ve skladbě jest N. dokonalým mistrem v ovládání technických prostředků výrazu a formy. Přes skladatelskou virtuositu a vtipné jednotlivosti nerozšířil však hranic českého skladatelského umění novými ideami a směry. Jeho díla mají zřejmou pečeť eklektismu. Ovšem při mládí N-ově vývoj jeho skladatelských schopností ke konečnému usamostatnění není ještě skončen. N. je dnes od skladby stále odvracován svým uměním výkonným. V jeho posud vytvořených dílech proniká jasně, tu střídavě, tu současně vedle sebe, duch dvou plemen, slovanského a románského, pádnější, samorostlý, ale ohnivější český, jak ho známe z děl Dvořákových, tam zase plný ušlechtilosti, leposti a hlavně vtipu, espritu známého z hudby francouzské a celé doby rokoka. N. je tu v mladé družině českých skladatelů představitelem směru staršího, dnes odumírajícího, západoevropského, jehož hlavním zástupcem jest u nás posud Kovařovic a na Rusi byl do nedávna Čajkovskij. N-ových děl tiskem vydaných, z části ještě rukopisných, jest při jeho mládí a mnohostrané činnosti značný počet: Variace na théma Ant. Dvořáka, op. 1.; Lettres intimes, op. 7. a Čtyři kusy, op. 8., pro klavír; Písně, op. 2. a 11.; Romance a serenáda, op. 6., sonáta h-moll op. 9., pro housle a klavír; dvě skladby pro cello a klavír, op. 12., Scherzo caprice, op. 5., a suita Z minulých dob, op. 13., pro velký orchestr. V Národním divadle studuje se právě jeho velký ballet Hloupý Honza, národní báchorka, upravená pro jeviště Fr. K. Hejdou. Životopisnou črtu napsal Ot. Nebuška v Kalend. čes. hudebníků r. 1900. bk.