Ottův slovník naučný/Nebo (mytologie)
| Ottův slovník naučný | ||
| Nebo | Nebo (mytologie) | Nebočady |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Nebo |
| Autor: | Justin Václav Prášek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 20. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Nabu |
|
Nebo, babyl. Nabium i Nabu, bůh babylónský, syn a mluvčí nejvyššího boha Marduka nebo Bíla, s nímž spolu vzýván v prvé babylónské svatyni Isagile. Hlavním jeho chrámem byla však Izida v Borsippě, jejíž ssutiny jsou ukryty v nynějším Birs Nimrudu. Dle báje babylónské byl N. synem Marduka a Zarpanity, chotí jeho byla Tašmítu. Jako egyptský Thot byl i N. jmín za ochránce věd a vynálezce písma, proto nazýván »moudrým«, »vědoucím«, »dárcem věšteb«. V Assyrii kult jeho zdomácněl teprve za Adadnirára III. kol. r. 800 př. Kr., mnohem dříve pronikl kult jeho do krajin syrských. Později s ním stotožňován nipurský bůh Nušku. Z babylónské Isagily konáno na jeho počest vždy o novém roce slavné processí do borsippské Izidy. Pšk.