Ottův slovník naučný/Nablus
Ottův slovník naučný | ||
Nabla | Nablus | Nabob |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Nablus |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 960. Dostupné online |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Náblus |
Nablus, Nábulus, Naplus, hl. m. livy asijsko-tureckého vilájetu Bejrútu, leží ve výši 572 m na rozvodí moře Středozemního a Mrtvého v sedle mezi horou Ébál (963 m) na sev. a Garizím (868 m) na jihu, v poloze velmi příhodné, v krajině úrodné, s mírným podnebím, hojně zavlažované prameny a pokryté zahradami. Má dlouhé, rovné ulice, kamenné domy, slušné bázáry, 8 mešit, z nichž vyniká džamije el Kebir, původně vystavěná od Justiniana v basilikálním slohu, 2 kostely a klášter římsko-katol., angl. missijní kostel, školu a hospitál, řecko-sjednocený a pravoslavný kostel. Ob. páčí se na 13.000 duší, z nich 750 křesťanů, 200 Samaritánů, 200 Židů, ostatní muhammedáni pověstní svou nesnášelivostí náboženskou. V úrodném okolí pěstuje se zejména pšenice a víno. Průmysl mydlářský (26 dílen); čilý obchod vlnou, kožemi, bavlnou, mýdlem, tkaninami, zbraněmi a dobytkem do Jaffy a za Jordán. N. jest starověký Sichem, jenž znovu povznesen byl Vespasianem a nazván Flavia Neapolis. Nyní má tureckou posádku.