Otevřít hlavní menu

Ottův slovník naučný/Některé poznámky o vzniku „Ottova Slovníku Naučného“ a o postupu při jeho vydávání

Údaje o textu
Titulek: Některé poznámky o vzniku „Ottova Slovníku Naučného“ a o postupu při jeho vydávání
Autor: Jan Otto
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. Dostupné online.
Licence: PD old 70
page=1

Snímek rukopisu Jakuba Malého z r. 1884

»Ottův Slovník Naučný« po dvacetiletém vycházení právě se ukončuje. Hledíme-li též k době příprav, můžeme právem říci, že vydání tohoto díla zabralo čtvrt století, i nebude zajisté nezajímavo, zejména mladším čtenářům, uvésti něco o vzniku a počátcích jeho.

Myšlenkou vydati nový velký slovník konversační zanášel jsem se již ode dávna, mnohem dříve, než k uskutečnění jejímu došlo, a vždy viděl jsem v ní jaksi vyvrcholení své nakladatelské činnosti. Měl jsem také již počátkem let osmdesátých časté porady s některými předními učenci našimi, kteří myšlenku moji vesměs schvalovali a slibovali mi všemožnou podporu. Bohužel nebylo tehda možno nalézti k řízení tak velkého podniku vhodného redaktora, který by měl vedle náležitého vzdělání vědeckého také — což neméně padalo tu na váhu — dostatek volného času. Z celé řady našich professorů žádný nemohl se slovníku plně věnovati.

Asi r. 1883 sezval jsem opětně několik přátel k poradě o event. vydání Slovníku Naučného. Ve schůzi vyhledávány schopné síly spolupracovnické, ba sestavován i programm díla, jednání nevedlo však opětně k cíli pro nedostatek vhodného vrchního redaktora.

Úplně bez výsledku porada však přece nezůstala, zpráva o ní dostala se do veřejnosti a měla za následek, že přihlásil se mi za spolupracovníka do redakce zvěčnělý Jakub Malý, ježto prý slyšel, že hodlám vydávati nový slovník naučný.

V Jakubu Malém vyskytla se ovšem osoba schopná, bylť Malý před tím již činný ve starém Slovníku naučném (Riegrově) a jako spoluredaktor jeho získal zajisté mnoho cenných zkušeností. Závadou u něho byl však příliš pokročilý věk, jenž nepřipouštěl, aby se Malý uvázal v řízení redakce sám.

Jakub Malý mne pak v této záležitosti často navštěvoval, stále naléhavěji mne vybízeje k vydávání nové encyklopaedie.

K vyzvání mému vypracoval také J. Malý počátkem r. 1884 programm nového díla a návrh organisace redakční kanceláře, což obé v rukopise dosud chovám. Podle programmu toho nové dílo mělo se jmenovati »Národni encyklopaedie česká«. Článků mělo býti co nejhojněji, delší stati neměly se připouštěti. Obzvláštní péči bylo věnovati věcem slovanským, zejména českým. Všech dílů mělo býti šest, přípravné práce měly trvati půl roku.

J. Malý byl též skutečně ode mne přijat ku provádění přípravných prací, v nichž však daleko nepokročil zemřev v březnu r. 1885.

Asi v tu dobu seznámil jsem se s p. prof. Masarykem, který redigoval »Athenaeum« u mne vydávané. Při častých stycích hovořili jsme též o potřebě nového naučného slovníku. V jedné takové rozmluvě vyslovil p. prof. Masaryk ochotu převzíti redakci díla, načež jsme se dohodli ihned, ježto nejen já, ale i četní vynikající professoři byli přesvědčeni, že p. prof. Masaryk má veškeré vlastnosti k vedení tak velkého díla potřebné a že redakce bude v rukou nejlepších.

Dne 22. září 1885 učinil jsem tedy smlouvu s p. prof. Masarykem, jenž zavázal se převzíti vrchní redakci »velké české illustrované encyklopaedie«. Po jeho návrhu zřízena také hned redakční kancelář a engažován na přípravné práce zvěčnělý dr. Em. Kovář, jemuž přiděleno k ruce několik mladších sil.

Hlavním úkolem této kanceláře bylo sestaviti seznam hesel. Aby byl co možná nejúplnější, rozpisovány nejen všechny důležitější encyklopaedie jinojazyčné, ale i všechna větší a významnější odborná díla české literatury na zvláštní lístky, tak že během asi jednoho roku získalo se nesmírné množství hesel, jež srovnána abecedně tvořila základ hlavních prací pro encyklopaedii.

Přípravné práce trvaly asi rok a po prázdninách r. 1886 sestavena pak vlastní redakční kancelář, jejímiž prvními členy byli pp.: prof. dr. T. G. Masaryk, Primus Sobotka, Vojt. Mayerhofer, dr. Jan Herben, dr. Vojt. Nováček, dr. Jos. Hanuš, dr. Ant. Štolc, H. G. Schauer, prof. K. I. Černý, dr. A. Kraus. P. prof. Masaryk získal v krátké době pro chystané dílo mnohé professory obou našich vysokých škol, vypracoval podrobný programm encyklopaedie a ustanovil pro každý obor odborného redaktora. Redakce takto ustavená chopila se ihned práce a kromě článků doma pracovaných objednávaly se zároveň též některé větší nebo důležitější články u odborníků mimo redakci.

Mezitím i já sám jsem konal přípravy k důstojné výpravě díla, objednav nejen nové písmo, ale i nové tiskací stroje a pod., zařízení, jež vyžadovala vesměs značného nákladu.

Práce na slovníku pokračovala dosti utěšeně, když z nenadání vyvstala na obzoru bouře, která hrozila celému dílu záhubou. Byl to spor o pravost rukopisů Zel. a Král., v němž p. prof. Masaryk v »Athenaeu« zaujal rozhodné stanovisko proti rukopisům. Spor ten, s počátku čistě vědecký a věcný, stal se znenáhla tak prudkým a osobním, že p. prof. Masaryk sám uznal za vhodné vzdáti se redakce slovníku, a to přípisem ze 21. února 1887.

Pro chystaný podnik, do něhož zatím investován ohromný náklad, byla to ovšem rána veliká.

Se strany přátel bylo mi razeno v kritické této době, abych s podnikem počkal na dobu příhodnější, to však nebylo možno bez velikých ztrát, jelikož výdaje vzrostly mezitím do veliké výše. Důležité bylo také to, že měl jsem engažovánu mnohočlennou redakci, která pracovala nějaký čas. Rozhodl jsem se tedy pokračovati a obrátil jsem se k doporučení p. prof. Masaryka na p. prof. Hostinského s dotazem, nebyl-li by ochoten redakci encyklopaedie převzíti. Pan prof. Hostinský slíbil ochotně, že redakci převezme, podaří-li se mu získati pro dílo i některé pp. professory, kteří dosud prací při slovníku se zdržovali.

Měl jsem odůvodněnou naději, že p. prof. Hostinskému podaří se podmínku tuto, jako nevyhnutelnou pro zdar díla, splniti, a pokud mi známo, vyjednával také p. professor svědomitě — ale bohužel bez úspěchu. Nemoha si zajistiti spolupracovnictví všech pp. professorů, na nichž mu záleželo, p. prof. Hostinský nepřijal redakce. Nesnáze moje vzrůstaly do takové míry, že již již jsem ochaboval a počal se přáteliti s myšlenkou zanechati všeho a obětovati všechny ty ohromné výdaje, když tu náhle pronesena byla myšlenka, abych se obrátil sám přimo na některé pány z filosofické fakulty s prosbou, aby mi vhodnou osobu za redaktora navrhli.

V nejvyšší tísni požádal jsem † p. vlád. radu Tomka písemně, aby jako nejstarší člen fakulty poradil se s ostatními členy sboru a aby mi jmenovali sami redaktora, jinak že bych se musil podniku už tak daleko přichystaného vzdáti.

Pan vlád. rada Tomek žádosti mé ochotně vyhověl, ujal se věci a brzy potom vyjednávali se mnou zástupci fakulty filosofické o tom, aby vrchní redakce sestavena byla ze zástupců jak university tak techniky. Přijal jsem návrh ihned a tak sestavena redakce nová, do níž vysláni byli z čes. university p. prof. dr. Fr. J. Studnička za fakultu filosofickou, prof. dr. Jar. Čelakovský za fakultu právnickou, prof. dr. Emer. Maixner za fakultu lékařskou; z české techniky: prof. dr. Ot. Feistmantel a prof. Josef Šolín. Obor theologický zastupovali dr. Klement Borový a dr. Fr. Krásl. Po návrhu vrchní redakce zvolen pak k řízení redakční kanceláře spisovatel a poslanec p. Jos. J. Kořán.

Všichni pánové převzali se vzácnou ochotou čestnou funkci vrchních redaktorův a již v první schůzi usneseno jednohlasně oznámiti veřejnosti změnu redakce a vyzvati všechny professory čes. university a techniky, jakož i ostatní odborníky ke spolupracovnictvi.

K rozeslanému vyzvání docházely pak až na malé výjimky skoro vesměs odpovědi příznivé, tak že zdar podniku byl očividně zabezpečen.

Vrchní redakce, jíž slovník zdál se býti příliš rozsáhle založen, obmezila poněkud programm jeho, tak aby nepřerostl valně rozměry známých konversačnich slovníků německých, a redakční kancelář začala pracovati tak intensivně, že již počátkem roku 1888 (22. ledna) mohl býti vydán 1. sešit s hesly »A — Abélard«.

Sešit 1. přijat byl se strany naší veřejnosti neobyčejně vřele a zejména česká žurnalistika uvítala dílo s nevšedním uznáním, tak že celý velký první náklad sešitu v krátce byl rozebrán a bylo třeba tisknouti náklad druhý, ba i třetí. Z projevů jak časopiseckých tak obecenstva bylo vidno, jak nové dílo přišlo v pravý čas a jak bylo potřebno.

Od svého zahájení »Ottův Slovník Naučný« vycházel již zcela pravidelně až po nynější dobu. V řízení redakční kanceláře vystřídali se za tu dobu pp. Jos. J. Kořán (1887—1892), prof. dr. Rud. Dvořák (1892—1898) a Primus Sobotka (1898—1908). Za tu dobu také vrchní redakce utrpěla citelných ztrát, zemřeliť její členové pp. prof. dr. Klement Borový, prof. dr. Ot. Feistmantel, dvor. rada dr. Fr. Studnička a svět. biskup dr. Fr. Krásl. Také vlastní redakční sbor, v němž vystřídalo se za celou dobu vycházení celkem 52 osob, utrpěl mnoho ztrát jednak úmrtím, jednak přesídlením atd. Spolupracovníků bylo na 1100.

Konče po tolika svízelích a strastech šťastně dílo skoro před čtvrt stoletím započaté vzdávám tímto nejvřelejší díky slovutným pp. žijícím členům vrchní redakce: dvor. radovi dru Jaromíru Čelakovskému, prof. dru Emer. Maixnerovi a dvor. radovi Jos. Šolínovi jako zástupcům obou našich vysokých škol za vzácné přispění zejména v dobách nejtěžších, děkuji neméně vřele pp. členům domácí redakce, z nichž nékteří od začátku, jiní po dlouhá léta ve svazku redakčním vytrvali, a konečně všem pp. spolupracovníkům, kteří se veliké práce kulturní činně účastnili. Zvláštními díky jsem zavázán za velikou podporu sl. české žurnalistice a českému obecenstvu, jež odbíráním díla tak nákladného zdárné jeho ukončení umožnilo.

J. Otto.