Tato stránka potřebuje rozšířit.
Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: chybí obrázek č. 2857 ze str. 952
Myxosporidia jsou skupinou Sporozoí, která cizopasí zejména na rybách, a to sladkovodních i mořských. U ostatního živočišstva se uvádějí ve svalstvu želvy Emys lutaria (dle Danilevského a Pfeiffera), u hadů, hl. u Coluber carbonarius (dle Vlacoviche), v ledvinách a močovém měchýři žab (dle Leuckarta, Lieberkühna a Lutze), u členovců, zejména u hmyzu (u bourců dle Kulagina), poí tom u korýšů, hl. u perlooček, dále u pavouků, v epithelu zažívací roury sladkovodních červů kroužkovitých (dle Štolce) a v spermogoniích mechovek (dle Korotněva). U ptákův a ssavců dosud dokázány nebyly. Nejhojněji vůbec jsou jimi napadávány ryby. Nejmladší stadium M-ií má podobu amoebovitou nebo plasmodiovitou a v takovéto formě jednotlivě i ve větším počtu napadají svalové buňky; jádra jejich rostou a rozmnožují se na útratu cytoplasmatu tak, že posléze vyplní celou buňku. Pak se protrhne stěna buněk svalových, obsah jejich s cizopasníky splyne a tímto způsobem utvoří hlízy. Když M-ie uzrají, představují vakovité cysty bez obalné blány a vývoj se v nich děje směrem od centra k periferii. Spory, které se nejprve vyskytují v centru, jsou ovální a mají dvojchlopní obal s 2 i více lesklými schránkami, opatřenými vymrštitelnými vlákny, uloženými v hořejší části, a s kulatým plasmatickým obsahem v části dolejší; tento se při rozstoupení oněch dvou chlopní vylévá ven v podobě amoebovitého tělesa, z něhož se vyvine nový cizopasník, který šiří nákazu dále ve způsobě diffusní infiltrace. Jednotlivá individua, zejména ta, která právě vycházejí z buněk a žijí pak mimobuněčně, jsou obyčejně kulovitá, v podobě bílých nebo hnědých kuliček, majících až 3 mm v průměru; starší mívají podobu velice polymorphní. Tělo bývá buď obdáno kožnatou blanou anebo jest nahé a v tomto případě se pohybuje amoebovitě. Je-li přítomna cysta, bývá tvořena z pojivových elementů hostitele. Cytoplasma jest složeno ze 2 vrstev: 1. Ectoplasma jest vyvinuto jakožto samostatná vrstva, slouží za schránku a jest sídlem čilého pohybu; 2. endoplasma jest pěnité, s dosti hrubými zrníčky a vyvíjejí se v něm spory, zv. psorospermie, v počtu někdy obrovském. Tyto jsou celkem malé, ač jest jejich velikost proměnlivá (jednotlivé bývají 0,008—0,02 mm dl.), v rozmanitém počtu a tvaru; bývají vřeténkovité, ovální, čočkovité, špičaté, opatřené výběžky někdy velice dlouhými atd. Jejich blána jest složena ze 2 chlopňovitých polovin, z nichž každá má jedno jednoduché jádro a 2 i více váčků s vymrštitelným vláknem, podobných žahovým puškám Cnidarií (v. t.), kteréž pokládal Balbiani za apparáty kopulační, Bütschli za orgány žahavé a Thélohan je prohlašuje za apparáty fixační. Kromě pseudopodií se M-ie pohybují také rotací. Dle Dofleina dlužno odvozovati M-ie od Rhizopodů. Různí autoři stanovili pro M. a vůbec pro Sporozoa různé soustavy, tak na př. Thélohan, Labbé, Gurley a Doflein, z nichž se přidržíme systému Labbéova. Ten dělí Sporozoa vůbec na: I. Cytosporidia a II. Myxosporidia. K těmto náležejí: 1. Phaenocystida a 2. Microsporidia. Phaenocystida mají pansporoblast, který vytvořuje nejvýše 2 spory, veliké, symmetrické, s 2 i vícepolovými schránkami. Zahrnují skupiny: 1. Myxidiidae, jejíž zástupci jsou pohybliví. Náležejí sem hlavní rody a druhy: Myxidium Lieberkühni Bütschli, jež jest původcem rybí nákazy, zvané psorospermiasis, a jest zejména hojná v močovém měchýři štiky. Rozmnožuje se jednak sporami, obvyklými pro M. vůbec, a jednak jakýmsi druhem pučení. M. giganteum žije v žlučovém měchýři rejnoka Raja asterias. M. Danilewskyi parasituje v ledvinách želvy Emys europaea. M. incurvatum Thél. má vejčité polové schránky s jemnými tyčinkami. Leptotheca agilis žije v žlučovém měchýři Trigon paestinaca; Ceratomyxa inaequalis cizopasí v močovodech a močovém měchýři Crenilabrus mediterraneus a pavo; C. linospora parasituje v močovém měchýři Labrus turdus. 2. Myxobolidae jsou formy nepohyblivé, a jejich sporidie způsobují diffusní infiltraci v podobě cyst v různých tkanivech hostitele. Také bylo u nich pozorováno množení zvláštního druhu, zvané plastogamie; jest to jakýsi předběžný způsob konjugace. Myxobolus Mülleri jest typickým obyvatelem cejna (Abramis brama); M. Cyprini parasituje v parenchymu ledvinovém kapra; M. bicaudatus cizopasí v muskulatuře Corregona a M. schizurus v orbitální muskulatuře Esox lucius, M. Pfeifferi u rodu Barbus a M. oviformis u několika druhů ryb, hl. u Gobio fluviatilis. Chloromyxum Leydigi jest značně veliké a cizopasí u různých ryb. Microsporidia, kteráž skupina Sporozoí dříve čítána za samostatnou, ale v nejnovější době stala se podřaděnou M-iím, cizopasí u obratlovcův i u bezobratlých, zejména u hmyzu. Již dříve byl spor o jejich postavení, Balbiani a Leydig je zařadili mezi Sporozoa a Naegeli je počítal k bakteriím. Nejznámějši jsou u bourců (zejména u hedvábného), kde způsobují epidemickou nemoc, zvanou pebrine nebo gattine. Náležejí sem Glugea bombycis, G. lophii, Henneguya psorospermica. Dále sem čítá Lithocystis Schneideri, která tvoří přechod mezi Coccidiemi a M-iemi. Nejvyšší tvary, nejdokonalejší organisace jsou Actinomyxidia, stanovená Štolcem, jenž pokládá je za skupinu Mesozoí příbuznou M-iím. Náležejí sem rody a druhy: Synactinomyxon tubificis Štolc, Triactinomyxon ignotum Štolc a Hexactinomyxon psammoryctis Štolc. — Literatura: O. Bütschli, Classen u. Ordnungen des Thierreichs, Protozoa (1889); B. R. Gurley, The Myxosporidia (1892—1894); A. Štolc, Sporozoa (1893); P. Thélohan, Recherches sur les Myxosporidies (1895); F. Doflein, Studien zur Naturgeschichte der Protozoen (1896 a 1897); A. Labbé, Sporozoa (1899); A. Štolc, Actinomyxidia (1899); A. Lang, Lehrbuch der vergleichenden Anatomie der wirbellosen Thiere, Protozoa (1901). MBbr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mikrosporidie 