Ottův slovník naučný/Mytiléné
Ottův slovník naučný | ||
Mýtí | Mytiléné | Mytilus |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Mytiléné |
Autor: | Justin Václav Prášek |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 948–949. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Mytiléna |
Mytiléné, novořecky Mytilini anebo toliko Kástro, hlavní město ostrova Lesba s 20.000 obyv., položené na vých. břehu, na úzké šíji, která zátoku Ierskou od východ. břehu odděluje. Nad městem zdvihá se středověký hrad, v němž sídlí turecký mutessarif. M. má dva přístavy, severní mělký a bezvýznamný, jižní však četnými obchodními loďmi oživený. Rozvoj města utěšeně pokračuje, zvláště za novějších dob, kde stává se oblíbeným letním pobytem obyvatelstva smyrenského. Jest také sídlem řeckého biskupa a výborně zařízeného gymnasia. V okolí jsou teplice. — Ve starověku M. byla předním městem maloasijských Aiolův a rozkládala se na úpatí Akropole, kteráž ovládala oba přístavy na úpatí svém. Město záhy bylo dějištěm čilého života politického a kulturního. V básnictví vyznamenali se lyrikové Alkaios a Sapfo, z logografů Hellanikos, v politickém pak ohledu aisymnétés Pittakos (v. t.), který na počátku VI. stol. učinil konec vládě aristokratické. Za perských dob M. spravována tyranny, z nichž Koés byl s Histiaiem Milétským původcem, že Řekové nestrhli most přes Istros a nevydali tak Dareia I. záhubě. Za perských válek přistoupila M. k Délskému spolku, ale na počátku peloponnéské války odtrhla se od Athén, byla však přemožena a po radě Kleonově krutě ztrestána. Starověké zbytky jsou řídké. Nejdéle zachován obloukový vodovod u Morie. Pšk.