Ottův slovník naučný/Moxa

Údaje o textu
Titulek: Moxa
Autor: Duchoslav Panýrek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 797. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Moxování

Moxa [mocha] (slovo dle jedněch původu japanského, dle jiných portugalského) je prastarý prostředek léčební, záležející v tom, že se při bolestech v hloubce vyvodí popálením kůže povrchní zánět, čímž se odvádí chorobný pochod z hloubky na povrch, což má nepopíratelný účinek léčivý. Přes to je však léčba tato dnes už zastaralá, byvši zatlačena četnými novými léky protibolestnými, jež přinesl moderní rozkvět chemie. Původně byla m. váleček z usušených vlnitých stonků a květů rostliny Artemisia moxa a A. indica na způsob cigarra sbalený, který přilepován byl v Číně a v Japansku ke kůži a zapálen. Do lékařství evrop. zavedena m. Busshofem 1679. V novější chirurgii sluje m. chumáč vaty napuštěný líhem, který byl přiložen na bolestivém místě ke kůži a zapalován. Ale ani tato methoda už se neprovádí. Dříve bývaly rozmanité způsoby takových mox, na př. válec ze ssavého papíru napuštěný roztokem chromanu draselnatého, neb oplatky terpentinovou silicí a sirným aetherem nasáklé přikládaly se ke kůži a zapálily. Tato léčba (revulsivní) nabývá nejnověji opět důvěry, ale místo moxy užívá se žehadel, na př. thermokauteru nebo horké páry (athmokauteru). Pnrk.