Ottův slovník naučný/Morganatické manželství
| Ottův slovník naučný | ||
| Morgana | Morganatické manželství | Morgarten |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Morganatické manželství |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 573–574. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Morganatické manželství |
|
Morganatické manželství (matrimonium ad morganaticam, ad legem Salicam, Morganatische Ehe, Morgendingsehe, Ehe zur linken Hand; výraz odvozuje se od gotsk. morgjan, zkrátiti, obmeziti, jiní uvádějí jej v souvislost s Morgengabe) jest manželství, při jehož uzavření se ujednává, že manželka a děti se vylučují ze stavovských práv manžela, resp. otce, a děti mimo to i z nástupnictví na trůn a z dědictví kmenových statků rodinných. Jest to právní ústav germanského původu, praktický dnes jen pro členy panujících rodů a založený na názoru, že manželský svazek spojen býti může se všemi právními účinky pouze tenkráte, jsou-li oba manželé rovného urození. Starší něm. právo znalo vedle manželství, jehož účelem bylo zploditi pravé dědice, ještě dovolený konkubinát. Církev pokládala takové soužití za manželství, avšak dle práva světského nemělo toto manželství všech účinků rovnorodého manželství. Uzavřením jeho nejen že nenastala stavovská rovnost manželů, ani děti nestávaly se účastnými vyššího stavu otcova, a k pozůstalosti manželově, resp. otcově měla žena i děti pouze ona majetková práva, jež nebyla závislá na rovnorodosti. Vdova z nerovnorodého manželství neměla tedy nároku na vdovský podíl (Witthum, Leibgeding), nýbrž jen na jitřní dar (Morgengabe), a děti nebyly oprávněny k nástupnictví ve statky kmenové, fideikommissní a manské. První zprávy o tomto ústavě vyskytují se v langobardském lenním právu. Název matrimonium ad legem Salicam nepochází odtud, že by m. m. známo bylo již psanému zákonu Salickému, nýbrž odtud, že se ústav tento zakládal asi na obyčejovém právu salickém. Obyčejovým právem vyvinul se ústav tento od XIV. stol. počínajíc v Německu, a sice jen pro členy vysoké šlechty. Této vysoké šlechtě něm. (někdejší šlechtě říšskostavovské) byla rovnorodost se suverénními rody zaručena něm. spolkovou aktou z 8. čna 1815, buntovým usnesením z 19. srpna 1825 a dle cášského konferenčního protokolu ze 7. listop. 1818. — Literatura: J. St. Pütter, Über Missheiraten deutscher Fürsten und Grafen (Gotinky, 1796); Göhrum, Geschichtl. Darstellung der Lehre von der Ebenbürtigkeit (Tubinky, 1846, 2 sv.); Niebelschütz, De matrimonio ad morganaticam (1851).