Ottův slovník naučný/Modus

Ottův slovník naučný
Modulus	Modus	Moe

Údaje o textu
Titulek:	Modus
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 497. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Modus (lat.), způsob, m. vivendi, způsob života.

V logice znamená m. způsob úsudku (na př. barbara, darii a j.). Ve čtyřech figurách syllogistických jest takových modů možno 64, a náleží zvláštnímu vyšetřování, aby stanoveno bylo, které z nich jsou platny a které nikoliv. M. ponens a m. tollens jsou druhy úsudku hypothetického, a sice soudí první z kladu podmínky na klad podmíněného (na př. je-li dým, hoří; jest dým — tedy hoří), druhý z popření podmíněného na zápor podmínky (na př. je-li duha, jest mrak; není mraku — není duhy).

M. v mluvnici v. Způsob.

M. čili příkaz jest v právu, a to při darech a posledních pořízeních, ona vedlejší doložka, kterou příjemci nějakého prospěchu jest uloženo, aby věci přijaté (neb její hodnoty peněžité) užil zcela nebo z části k účelu určitému neb jinak za to něco splnil; následkem této doložky zmenšuje se tedy majetková hodnota dávky břemenem na ni vloženým. Přijme-li někdo věc danou mu sub modo, jest zavázán příkaz (m.) splniti, leč že by mu bylo uloženo plnění nemožné, bezprávné nebo nemravné. Příjemce majetkové hodnoty může ke splnění neb opatření jistoty, že splní, dle rozličných okolností přidržen býti buď dárcem samým nebo jeho dědici, buď osobou třetí, v jejíž prospěch příkaz byl dán.