Ottův slovník naučný/Modřín

Ottův slovník naučný
Modřil	Modřín	Modřišice

Údaje o textu
Titulek:	Modřín
Autor:	Josef V. Černý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 494–495. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Modřín

Modřín, bot., v. Larix.

M. v lesnictví řadí se mezi nejdůležitější stromoví a nabývá v českém hospodářství lesním víc a více důležitosti, čím blíže poznávají se jeho cenné vlastnosti. Původní domovinou m-ů jsou vysoké hory přes 1000 m n. m. Do našich lesů přinesen byl z Alp teprve v 2. pol. XVIII. stol. Pěstuje se tu ve smíšených porostech, ale musí býti pamatováno na jeho předrůstání a potřebnou volnost a dle toho řídí se jeho vysazování. Nejlépe daří se mu na horách, kde snese sucho, není-li spojeno se slunečním úpalem; nížiny a zvláště vlhké polohy mu nesvědčí, porůstá tu lišejníky a odumírá často již v 20.—30. roce. Na půdě vápenité a hlinito-písečné, spíše suché než vlhké, vzrůstá nejlépe. M. roste velmi rychle, pleveli brzo odrůstá a proti mrazu je velmi otužilý. Pěstuje se jen v kmenovinách, ponejvíce s delší obmýtností a nejvýhodněji v porostech smíšených, kde však přiměřenými a včasnými probírkami musí býti vyhovováno jeho požadavku na volnost. Po zmýcení porostu porubou na holo zmlazuje se umělým způsobem, při čemž u nás neradno jest používati semen domácích, nýbrž výhradně jen z lesů vysokých hor. Pro svoji světlomilovnost nesnáší přirozeného zmlazení. Dřevo modřínové jest smolnaté, červenavé, pevné, poskytuje výborné a trvanlivé stavivo i k vodním stavbám, užívá se ho na výrobky řemeslné a jest výhřevným palivem. Jako vedlejší užitek poskytuje pryskyřici, která tvoří se ve dřevě. Jehličí jeho snadno hnije a podporuje vzrůst trávy. M-ům škodí zvěř, z hmyzu zavíječ modřínový (Tinea laricinela) a z hub na stanovisku méně příznivém tvoří na něm Periza Willkommi nezhojitelnou rakovinu. V Čechách vedle pěstovaného zde m-u evropského (Larix europaea) znám je též m. sibiřský (L. sibirica), namnoze uznávaný za odrůdu onoho. črn.