Ottův slovník naučný/Mnichov (obce)
| Ottův slovník naučný | ||
| Mnichov | Mnichov (obce) | Mnichové |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mnichov |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 476. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Mnichov (okres Cheb) |
|
| Související články ve Wikipedii: Mnichov (Velké Chvojno) |
|
Mnichov: 1) M. (Einsiedel), město v Čechách, hejtm. Teplá, okr. Mar. Lázně; 137 d., 12 ob. č., 1150 n. (1890), far. kostel sv. Petra a Pavla (již ve XIV. stol.), v l. 1719-25 obnoven, náleží mezi nejkrásnější kostely v Čechách; v něm je pozoruhodná kazatelna z býv. kláštera chotěšovského a křtitelnice uměle z hadce zrobená, 2tř. šk., klášter chudých škol. sester s vychov. ústavem a soukromou dív. školou, špitál, radnice, četn. stanice, pš., telegraf, spořit. a zálož. spolek, pivovar, 4 mlýny, kam. lomy, několik výroč. trhů, lnářství, dobytkářství a kamenictví. Tu a v okolí vyskytuje se hadec, z něhož zhotovují se misky a talíře. – Kdy M. založen, neznámo. Hned v prvních dobách byl zbožím klášterním a r. 1437 povýšen na městečko a obdařen několika privileji, zejména erbem městským (vyobr. č. 2788.): v červeném poli spatřuje se v pravo vzpřímený lev stříbrné barvy; nad štítem přílba se spuštěným hledím a koruna s jeleními parohy. R. 1484 nalezeno blíže M-a ložisko stříbrné rudy, z níž obdržela basilika tepelská rozl. stříbrné nádobí kostelní, zejména stříbrné sochy. V XV. st. byl M. ještě celý český, načež činností germanisátorskou kláštera tepelského jako mnoho jiných osad v okolí poněmčen. R. 1530 zast. Ferdinand I. M. Pflugům z Rabšteina, jimž pozděději odňata klášteru navrácen. Roku 1620 a 1637 obdařeno město trhy výroč. a týden. na obilí, r. 1747 puštěno mu právo páliti kořalku a císař Josef II. udělil mu čtyři trhy na dobytek. – 2) M., (Minichhof), ves t., hejtm. Teplice, okres Bílina, fara Rané, pš. Kozly u Bíliny; 31 d., 144 ob n. (1890). – 3) M. (München), ves t., hejtm., okres a pš. Ústí n. Lab., fara Čermná; 21 d., 106 ob. n. (1890). – 4) M., ves t., v. Michov.